Íránci po americkém úderu vidí naději v Rusku

Na sociálních sítích koluje vtip, vytvořený umělou inteligencí. V kuchyni sedí v tílkách bývalí prezidenti Ukrajiny a Sýrie Viktor Janukovyč a Bašár Asad. Vedle nich sedí ve svém typickém černém oděvu íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí a z otevřeného okna je vidět Kreml. Všichni tři sedí v Rusku, kam uprchli po ztrátě moci ve své zemi.

Janukovyč a Asad tak skutečně učinili, Chameneí se podle posledních zvěstí skrývá v bunkru a přestal používat veškerá elektronická zařízení z obav před vysledováním. A do Moskvy zamíří v pondělí – den po americkém útoku na jaderná zařízení – íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí.

Očekávají snad v Teheránu, že jim ruský vůdce Vladimir Putin poskytne vojenskou pomoc? Například ruské systémy protivzdušné obrany S-400?

Sotva, protože Putin už na konci minulého týdne prohlásil, že Írán takovou pomoc nežádá a smlouva o strategickém spojenectví, kterou obě země podepsaly loni, nepředpokládá přímé zapojení do obrany. Ani z jedné strany.

„Ta dohoda pouze stanovuje, že Rusko nebude dodávat zbraně nepřátelům Íránu a Írán nepřátelům Ruska. Takže vzhledem k současné situaci je to jen formální, protože Rusko nedodává zbraně Spojeným státům nebo Izraeli,“ řekl Seznam Zprávám expert na Rusko Ondřej Soukup, komentátor Českého rozhlasu a spolutvůrce podcastu Na Východ.

Íránská pozice na Blízkém východě se zhoršila poté, co v Sýrii padl Asadův režim, podporovaný společně Teheránem a Moskvou. Bývalý velitel íránských elitních Revolučních gard Kásim Sulejmání a Vladimir Putin dohodli ruskou vojenskou intervenci v Sýrii v roce 2016 na jednání v Kremlu. Loni se ale tamní režim zhroutil a někteří komentátoři hovoří o „íránském Vietnamu“.

Izrael íránského oslabení využil a zaútočil. Rusko loni nezachránilo Asada před porážkou a ani teď se nechystá bránit íránský režim.

„Smlouva o strategickém spojenectví neobsahuje nic, co by zavánělo obrannou nebo vojenskou aliancí. Kreml dával dopředu najevo, že nepřijde Íránu na pomoc, pokud ho napadnou Spojené státy nebo Izrael,“ napsal ruský politolog a expert na ruské vztahy s blízkovýchodními zeměmi Nikita Smagin. Autor knihy Írán pro každého: Paradoxy života v autokracii a pod sankcemi.

Íránci teď od Putina očekávají zprostředkovatelkou roli. Že se nějak pokusí přimět Izrael, nebo amerického prezidenta Donalda Trumpa k ukončení války. Rusko udržuje dobré vztahy i s Izraelem, přestože ho kritizuje za bombardování Íránu.

„Ještě před tím, než začaly izraelské údery, nabídl Putin Trumpovi, že Rusko obnoví svoji roli v jaderné dohodě s Íránem, uzavřené v roce 2015. Což znamená, že by Rusko odebíralo od Íránu obohacený uran a odváželo ho. Ale potom, co se stalo v uplynulých deseti dnech, je těžké očekávat, že se situace vrátí do roku 2015,“ říká Soukup.

Rusko dlouhodobě pomáhalo Íránu s jaderným programem, ruští technici pracovali v atomové elektrárně v Búšehru. Mnoho íránských fyziků a vědců studovalo v Rusku.

Írán se stal důležitým činitelem v ruské agresi proti Ukrajině, protože dodával Rusům drony Šáhid a rakety. „Teď to vypadá, že Rusko už Íránce nepotřebuje, protože na základě licence vyrábí Šáhidy samo a ještě je vylepšilo,“ domnívá se Soukup.

Podle Smagina má drama kolem Íránu pro ruský režim plusy i minusy. „Eskalace vytlačila ruskou invazi na Ukrajinu z titulků světových novin, ale Moskva sama se zdá být nerozhodnutá, zda má být z nové války na Blízkém východě smutná, nebo šťastná. Na jedné straně má obavy o osud svých mnoha projektů v Íránu, do kterých v posledních třech letech Rusko investovalo. Zároveň Rusové doufají, že vydělají na rostoucích cenách ropy a klesajícím zájmu světa o Ukrajinu,“ uvádí politolog.

Podobně to vidí Soukup. „Putin by určitě rád hrál prostředníka mezi Íránem na straně jedné a Izraelem i USA na straně druhé. Zase by měl pocit, že je důležitý ve světě a že se s ním někdo baví i o něčem jiném než o Ukrajině,“ podotýká znalec Ruska.