Válka mění pravidla. Armáda se na Ukrajině stává klíčovým politickým hráčem

Válka na Ukrajině dál rozostřuje hranici mezi vojenským velením a politickým rozhodováním.

Ukazuje to i nedávný krok prezidenta Volodymyra Zelenského, kdy zapojil šéfa vojenské rozvědky Kyryla Budanova do nejužšího okruhu politického vedení státu. Vojenský velitel, jehož autorita vychází z bojiště i zpravodajských operací, se tak posouvá do prostoru, který byl tradičně vyhrazen civilním politikům.

V podmínkách existenčního ohrožení se armáda nestává jen nástrojem v rukou civilní moci, ale jedním z jejích klíčových aktérů.

Generálové ovlivňují strategická rozhodnutí a jejich kroky mají přímé politické důsledky, prezident a jeho okolí jsou naopak nuceni zasahovat do čistě vojenských otázek způsobem, který by byl v časech míru jen těžko představitelný.

„Ze jmenování Budanova do čela prezidentské kanceláře máme na Ukrajině smíšené pocity. Jako šéf vojenské rozvědky byl velmi efektivní, válce rozumí a umí ji vést. Jako šéf prezidentské kanceláře bude nicméně výrazně zasahovat do vnitropolitických procesů a není jisté, jak se v této roli Budanov osvědčí,“ řekla Seznam Zprávám právnička a protikorupční aktivistka Olena Halušková.

Vojenští a bezpečnostní představitelé získávají na Ukrajině od začátku ruské invaze před téměř čtyřmi lety stále větší politický vliv – ať už formálně, nebo neformálně.

Prezident i vláda se opírají o autoritu generálů nejen při vojenském plánování, ale i při strategických a politických rozhodnutích. Takový vývoj ovšem často vede k napětí mezi civilním vedením státu a armádou.

Nejviditelněji se to projevilo ve vztahu mezi prezidentem a dnes už bývalým vrchním velitelem Valerijem Zalužným.

Ten se během války stal jednou z nejdůvěryhodnějších postav v zemi a jeho veřejná vyjádření o vývoji bojů měla nejen vojenský, ale i politický dopad. Když otevřeně upozornil na patovou situaci na frontě, dostal se do rozporu s prezidentskou kanceláří, která se obávala oslabení domácí i zahraniční podpory. Vše nakonec vyústilo v Zalužného odchod z čela armády.

Důvěře veřejnosti (dokonce o něco vyšší, než má prezident) se těší i Kyrylo Budanov. „Vysoká popularita vojenských postav ukazuje, že veřejnost chce lidi s frontovou zkušeností v mocenských strukturách. Prozatím ale slouží spíše jako výraz frustrace z politiků,“ komentuje situaci novinář Konstantin Skorkin.

Této dynamiky si všimli i samotní vojáci. Při spekulacích o Zalužného odchodu někteří příslušníci ozbrojených sil zdůrazňovali, že politici by se neměli míchat do vojenských záležitostí a že armáda má své úkoly plnit nezávisle na „politických hrách“ v Kyjevě. Jeden z vojáků dokonce uvedl, že armáda „bojuje za svou zemi a za své vojáky, ne za ambice prezidentské administrativy“.

Podle Haluškové si Zelenskyj moc dobře uvědomuje, že obsazení Budanova do klíčové pozice šéfa jeho kanceláře je strategicky správné. „Posiluje důvěru veřejnosti ve vedení státu,“ poznamenává expertka s tím, že Budanovova nová role ukazuje, že vojenská zkušenost a veřejná důvěra se stávají klíčovými faktory při rozhodování o státní politice.

Při sestavování vrcholného velení armády nicméně prezident zároveň dbá na to, aby jeho vojenští představitelé respektovali civilní kontrolu a nezasahovali veřejně do politických debat. Typickým příkladem je současný vrchní velitel ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj, který po odchodu Zalužného převzal velení na začátku roku 2024.

Syrskyj má za sebou zkušenosti z klíčových operací, včetně obrany Kyjeva a ofenziv v Charkovské oblasti, a je v armádních kruzích oceňován jako schopný a disciplinovaný velitel.

Na rozdíl od Zalužného, jehož veřejná vystoupení o situaci na frontě a strategických otázkách měla často i politický dopad, Syrskyj drží svůj hlas spíše interně. Podle zahraničního tisku i odborníků je jeho přístup profesionální: veřejně se soustředí na vojenské hodnocení situace a plnění příkazů civilního vrcholu, aniž by komentoval politická rozhodnutí.

„To je právě jeden z důvodů, proč Zelenskyj upřednostňuje jeho styl velení: Syrskyj není politik ani mediální postava, a jeho veřejná vystoupení obvykle reflektují pouze vojenskou situaci, nikoli kritiku civilních rozhodnutí,“ vysvětluje Halušková.

Tento přístup umožňuje vyvážit vojenskou profesionalitu s politickou stabilitou: Budanov přináší veřejnou důvěru a vojenskou zkušenost přímo do prezidentské kanceláře, zatímco Syrskyj poskytuje armádě stabilní, loajální velení, které respektuje civilní autoritu, aniž by ohrožovalo veřejný obraz vlády.

„Vidíme potenciální rozdíl: Budanov bude komunikovat s veřejností a získávat podporu lidí, Syrskyj naopak udržuje disciplínu uvnitř armády a zajišťuje, že velení plní své úkoly bez politických vlivů,“ říká Seznam Zprávám ukrajinský voják Mykola, který si kvůli bezpečnosti nepřál zveřejnit celé jméno.

„Tato kombinace může přinést rovnováhu, ale ještě nevíme, jak se to projeví v praxi. Budanovova veřejná role může být pro armádu dvojsečná – podporuje důvěru lidu, ale zároveň riskuje, že politické tlaky začnou ovlivňovat vojenská rozhodnutí. Syrskyj zatím drží velení čistě profesionální, ale sledujeme, jak se tato nová dynamika bude vyvíjet,“ dodává.

„Pro nás na frontě je klíčové, aby se vojenská strategie a politické cíle nestřetávaly. Vidíme, že administrativa teď kombinuje veřejnou popularitu a interní disciplínu, ale je tu vždy riziko, že politika začne zasahovat do operací. Budanovovo jmenování je velký krok a my sledujeme, zda udržíme efektivitu a kontrolu nad bojištěm,“ přidává anonymně jiný ukrajinský důstojník.

Podle Haluškové takto Zelenskyj kombinuje různé typy autorit: veřejně populární vojáky do politicky citlivých funkcí a disciplinované profesionály do vrcholového velení armády.

„Výsledek je jasný – hranice mezi civilní a vojenskou mocí se za války sice rozmazává, ale prezident zároveň udržuje kontrolu nad strategickými rozhodnutími, čímž minimalizuje riziko konfliktů mezi armádou a civilním vedením státu,“ uzavírá právnička.