Hlavní obsah

Změna klimatu dělá ze zimních her ruletu. Jen šest měst by se nemuselo bát

Foto: Profimedia.cz

Kolik měst bude moci v budoucnu hostit zimní olympijské hry? Nedávno vydaná zpráva přináší pesimistickou předpověď.

Reklama

Pořádní zimních olympijských her může být v budoucnu pro mnoho měst problém, varují vědci i sportovci. Jen šest měst, kde se zimní hry konaly, je bude moci beze strachu uspořádat i v tomto století.

Článek

V roce 2007 založil americký freeridesnowboardista Jeremy Jones skupinu Protect Our Winters s cílem sjednotit nadšence zimních sportů v boji proti změně klimatu. U příležitosti konání letošních zimních olympijských her, které čelí hned několika kontroverzím ohledně zásahů do životního prostředí, pak skupina vydala zprávu varující před ohrožením zimních sportů v budoucích letech.

Zpráva s názvem „Slippery Slopes: Jak klimatická změna ohrožuje zimní olympijské hry 2022“ varuje, že pokud svět nepřistoupí k rozsáhlým opatřením ohledně klimatu, pořádání dalších zimních olympijských her, výchova nových sportovců i provozování samotných sportů se výrazně zkomplikují. Zpráva vznikla ve spolupráci s londýnskou Loughborough University a organizací The Sport Ecology Group.

Mimo jiné z ní vyplývá, že se počet kandidátů na pořádání her dramaticky sníží, nebo bude zapotřebí vynaložení větších finančních prostředků i energie na jejich uspořádání.

Zpráva se opírá o data studie vědců z University of Waterloo v Kanadě, kteří analyzovali dopad různých scénářů na zimní podmínky ve městech, která olympijské hry v minulosti hostila. Vědci sledovali faktory jako teplotu nebo množství srážek a společně s daty, která získali od sportovců i trenérů, se snažili najít rozpětí teplot i sněhu, které je podle sportovců a trenérů ideální.

Dále do výzkumu zahrnuli dva scénáře klimatických vědců, které ukazují, jaké dopady na Zemi bude mít snížení množství vypouštěných emisí podle Pařížské dohody a co bude znamenat, pokud svět vytyčených cílů nedosáhne. Všechna tato data použili pro predikci podmínek v hostitelských městech po roce 2050 a 2080.

Zpráva pak také použila data ze studie z roku 2014 (chybí v ní tedy údaje za jihokorejský Pchjongčchang, kde se hry konaly v roce 2018) zabývající se právě budoucností olympijských her v časech klimatické krize. Následně vznikla tabulka operující s pravděpodobností teploty nižší než osm stupňů Celsia a alespoň třiceti centimetry přírodního sněhu, která ukazuje, nakolik spolehlivé, nebo nespolehlivé podmínky pro pořádání her budou v každém městě.

Podle těchto dat už by tak po roce 2050 i při snížení množství vypuštěných emisí nemohly zimní olympijské hry znovu proběhnout například v německém Garmisch-Partenkirchenu a ruském Soči. Riziko nedostatečných podmínek pro hry by pak hrozilo ve francouzských městech Grenoble a Chamonix, bosenském Sarajevu i norském Oslu. Při pokračujícím vypouštění emisí by pak k nim přibyl také rakouský Innsbruck.

Po roce 2080 pak riziko nedostatečných podmínek těmto městům hrozí i při snížení množství vypouštěných emisí. Pokud by ale množství emisí bylo nadále vysoké, mezi rizikové oblasti by se zařadil i norský Lillehammer a americké Lake Placid, japonské Nagano by pak podle zprávy zřejmě nebylo schopné hry uspořádat.

Vhodnost k pořádání zimní olympiády pro obě období bez ohledu na množství vypouštěných emisí si pak podle zprávy zachovalo francouzské Albertville, italská Cortina d'Ampezzo, švýcarský Svatý Mořic, kanadské Calgary, americké Salt Lake City a japonské Sapporo.

Dražší provoz, méně nových nadějí

Stále teplejší zimy však nevedou jen k horší kvalitě sněhu, píší autoři zprávy. Míst, kde se zimní sporty dají provozovat, totiž nadále ubývá. To pak ztěžuje sportovcům přípravu a sporty se stávají dražšími a tím pádem exkluzivnějšími. Rostoucí nedostupnost zimních sportů a finanční náročnost pak budou omezovat nástup nové generace lyžařů, snowboardistů nebo běžkařů.

Letošní olympijské hry v čínském Pekingu jsou pak prvními, na kterých je všechen sníh vyroben uměle. Důvodem však není například nečekaný výkyv počasí, pořadatelé podle serveru Vox o tomto problému věděli od začátku, Peking a jeho okolí totiž nikdy nebyly oblastí, které by se na zimu zahalily do sněhové pokrývky.

Nejde ale jen o čínskou metropoli, zimní sporty se na uměle vytvořené podmínky musejí spoléhat už několik let. „Věci se tímto směrem vyvíjejí již nějakou dobu,“ řekl Voxu ředitel Centra pro sport a městskou politiku na Georgia State University Timothy Kellison.

Zatímco umělý sníh teoreticky poskytuje konzistentní podmínky pro sport, jde zároveň o znamení toho, že přírodní podmínky jsou stále vzácnější, píše Vox. V průměru navíc dochází k většímu nárůstu teplot v zimním období než v tom letním a tento fenomén je pak nejvýraznější především v severních zeměpisných šířkách, uvádí stanice NRP. Rostoucí teploty v zimě pak znamenají, že zimních srážek pak může spadnout více v podobě deště než sněhu.

Vinou těchto změn tak nadále ubývá míst vhodných pro pořádání zimních olympijských her, a to i těch, které hry bez problémů v minulosti hostily.

Umělé zasněžování navíc může značně poškodit životní prostředí a výrazně zvýšit už tak vysoké náklady na pořádání olympijských her. Podle serveru Insider se náklady pekingských her podle oficiálních údajů vyšplhaly na 3,9 miliardy dolarů (83 miliard korun), podle odhadů jsou ale skutečné náklady mnohem vyšší, a to až desetinásobně.

Výroba umělého sněhu je problematická především s ohledem na množství spotřebované vody. podle odhadů Mezinárodního olympijského výboru bude potřeba na výrobu sněhu pro letošní olympijské hry přes 185 milionů litrů vody, uvádí stanice CNN. Pro představu jde o 3600 zahradních bazénů nebo pitnou vodu, která by stačila téměř sto milionům lidí na den, dodává CNN.

Umělý sníh se navíc od toho přírodního značně liší. Umělý poprašek je totiž tvořen asi třiceti procenty ledu a sedmdesáti procenty vzduchu, zatímco přírodní sníh tvoří z deseti procent led a devadesáti procent vzduch. Právě složení mění strukturu sněhu a vytváří tvrdší povrch, který je pak potřeba dále upravovat.

Kromě toho je pro sněžná děla potřeba také stálá nízká teplota, což se v minulosti ukázalo jako problém. Na zimních olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010 zasněžovací technika nezvládla nezvykle teplé počasí a pořadatelé tak museli navozit sníh odjinud pomocí kamionů a vrtulníků.

Umělý sníh navíc při vyšších teplotách vydrží kratší čas, snadněji se vytvářejí „koleje“ ve sněhu a nedrží tolik pohromadě, což se projeví například častějšími „sprškami“ sněhu při zářezu lyží nebo snowboardu do svahu. Právě to pak může podle odborníků vést k větší pravděpodobnosti zranění.

Použití umělého sněhu výrazně pomohlo například pořadatelům zimních her v ruském Soči v roce 2014. V Rusku tehdy padl teplotní rekord zimních her, když rtuť teploměru vystoupala až na dvacet stupňů nad nulou. Vlnu zranění tehdy zaznamenaly paralympijské hry. „V Soči byla pro paralympioniky míra zranění šestkrát vyšší než ve Vancouveru,“ řekl Voxu profesor geografie a environmentálních studií Daniel Scott z University of Waterloo v Kanadě.

Měnící se klima tak pro sportovce znamená také vynaložení větších nákladů při hledání ideálního tréninkového místa. Jinak totiž musí trénovat na místech, kde jsou rizika zranění vyšší. „Vidíme stále více zranění způsobených nedostatečným tréninkem na sněhu a zvýšeným tlakem na výkon,“ cituje zpráva z úvodu článku kanadského akrobatického lyžaře a dvojnásobného olympionika Philippeho Marquise. „Sportovci cítí nutkání posouvat své limity, i když podmínky nejsou optimální,“ dodal Marquis.

„Extrémní změny počasí mohou být pro sportovce nebezpečné. Když týden závodíte v minus dvaceti stupních a příští týden v plus pěti stupních Celsia, vaše tělo je pod velkým tlakem a snaží se přizpůsobit. Podle mého názoru pak mohou být sportovci náchylnější k nemocem,“ cituje zpráva českou biatlonistku Jessicu Jislovou.

Reklama

Doporučované