Článek
Michal Gorec splňoval vše, co si lidé představují pod pojmem úspěšný člověk. Pracoval přes sedm let na různých pozicích v Citibank, kde mimo jiné spravoval síť privátních klientů, následně vedl dva roky libereckou pobočku společnosti Banco Popolare a další dva roky jí šéfoval i pod novou značkou Equa bank.
Měl tak zajímavou práci, peníze i postavení. Po 12 letech úspěšného růstu kariéru bankéře opustil a začal podnikat ve velice netradičním oboru – výrobě ručního papíru.
„Plánoval jsem to dlouho. Už od roku 1999 jsem věděl, že výroba papíru je přesně to, co chci v životě dělat. Zjistil jsem to, když jsem si při pobytu v izraelském kibucu potřeboval vydělat na kurzy hebrejštiny a náhodou jsme se dostal do rodinné papírny Tut Neyar. Když jsem tam vešel, měl jsem zvláštní prožitek, jako bych byl ‚osvícen papírem‘,“ popisuje důležitý impulz k vlastnímu podnikání Gorec. Do té doby mu přitom prý papír neříkal vůbec nic, maximálně si z něj jako kluk vystřihoval a skládal papírové modely z časopisu ABC.
Papírna Papyrea leží v obci Zdislava.
Na splnění svého snu začal pracovat postupně. Nejprve hledal stavení s potokem, který by poháněl vodní kolo na papírenský mlýn, až ho našel ve Zdislavě a v roce 2006 ho koupil. Pak ho začal se ženou zvelebovat tak, aby se do něj mohli z Prahy přestěhovat a místo jim sloužilo i jako budoucí papírna.
Papírníkova manželka měla pro sen svého muže veliké pochopení. Ačkoliv ze začátku potřebovali všechny peníze dávat hlavně do bydlení, přesto souhlasila s tím, aby si její muž v roce 2007, tedy šest let před začátkem podnikání, pořídil za „výhodných“ 18 tisíc korun starý knihařský lis.
„Lis stál celou dobu nevyužitý venku, ale manželka byla šťastná, že jsem šťastný, a vůbec jsme neřešili, že se peníze daly využít třeba na podlahu nebo na střechu,“ přibližuje rodinnou harmonii muž, který byl ještě před tím, než se stal bankéřem, stavař.
Samotný odchod z banky však pro něj jednoduchý nebyl. Uvědomoval si, že má výborné postavení a pustit se do výroby papíru je veliký risk.
Rozemlít surovinu, nanést papírovinu na síto, nechat odkapat, vylisovat přebytečnou vodu a nechat vysušit - to je stručný návod na výrobu ručního papíru.
„Říkal jsme si – vše mám zabezpečené, funkci ředitele na vizitce, oblek, kravatičku, dobré výsledky, pohodu, co řeším… Ale furt jsem si opakoval papírna, papírna, papírna. A pak se seběhly věci tak, že do sebe vše zapadlo. Čekali jsme dítě a já jsem věděl, že si to s ním chci užít, papírna byla dostavěná a v práci se vyměnila šéfová, s kterou jsem si nesedl. Dohodli jsme se na mém odchodu, narodil se nám Eliáš a o měsíc později přišla první zakázka,“ popisuje Gorec rychlý sled událostí v roce 2013.
Investice do rozjezdu papírny Papyrea stála zhruba 1,2 milionu korun a samotné podnikání se rozjíždělo pomalu. Bývalému bankéři v něm pomáhaly peníze z úspor.
„Bez nich si to ze začátku vůbec neumím představit, byl by to velký stres. Ale už za rok a půl jsme byli v černých číslech a od té doby pomalu stoupáme, zhruba deset procent ročně. Naše tržby jsou nyní kolem 600 tisíc korun ročně,“ popisuje papírník, který za rok vyrobí zhruba 350 kilogramů ručního papíru pro zhruba 100 zakázek ročně.
Gorec vyrábí papíry na zakázku pro různé využití – například speciální velmi tenký, ale pevný japonský papír washi z morušovníkového lýka váží jen 20 gramů na metr čtvereční a odebírají ho od něj buď restaurátoři, kterým slouží jako podklad pro zalepení stránek starých knih či na zpevnění fresek, ale i lidé, kteří vyrábějí stínítka, nebo z něj dokonce šijí oblečení a vyrábějí hračky.
Papír jde po usušení dále upravit – pozlatit, vyrazit do něj reliéf či potisknout. Papírník se na vše snaží využívat původní knihařské stroje.
Větší gramáže využívají zákazníci třeba na vizitky, novoročenky, certifikáty, dopisní papíry či etikety, ještě silnější 400 gramové na obaly sešitů a z papíru o hmotnosti 800 g/m² jde třeba vyrobit papírové medaile pro děti, které může Gorec na zlatičce ještě pozlatit. Archy o velikosti dvou metrů čtverečních si zase lidé kupují jako tapety, nebo si z nich dělají stěny sushi restaurací.
„Vyrobím klidně i jen jeden arch, když to zákazník zaplatí, horní limit je naopak na hranici několika tisíc. Jsme malá papírny, kdyby přišel zákazník a objednal si 10 tisíc archů, poradím mu, aby se obrátil na Velké Losiny, kde jsou zařízeni na velkovýrobu,“ popisuje čtyřiačtyřicetiletý muž.
Nejraději však dělá papír s „příběhem“, kdy si například novomanželé nechají vyrobit svatební album z papíru, jehož součástí budou i květy ze svatební kytice, nebo když si likérka nechá vyrobit etikety s pelyňkem, který tvoří součást jejího absintového likéru a nebo když na výstavu o pohřebnictví vyrobí papírové kartonové lebky, které mají odlehčit morbidní tematiku v rámci doprovodného animačního programu.
Kartonové lebky měly za úkol odlehčit výstavu o pohřebnictví v Česku.
„Dělali jsme i medaile pro paralympioniky, na které nám poslaly své džíny jejich fanynky. My jsme je rozemleli a udělali jsme z nich nový papír. Měli jsme také zakázku pro Karlovu univerzitu, do které jsme vložili červené a černé nitě, což jsou barvy, které používá na svém znaku. Pro zoo jsme dělali papír ze sloního a nosorožčího trusu a velmi oblíbené jsou nyní zakázky se semínky, třeba pohlednice, které si lidé zasadí a vyrostou jim bylinky, nebo třeba luční směs, která má přilákat včely,“ vysvětluje papírník.
Mezi zákazníky, kteří si nechávají vyrobit papír s příběhem patří například i golfové hřiště. „S Papyreou spolupracujeme už asi sedm let. Do voucherů pro klienty jsme chtěli přimíchat trávu z našeho hřiště. Osvědčilo se to, a tak si necháváme vyrábět i „pééfka“, desky, nebo třeba certifikáty pro členy. Žádné jiné hřiště to nemá, jsme spokojeni,“ říká Martin Šíma, ředitel klubu Ypsilon Golf Liberec.
S výrobky od zdislavské papírny je spokojená také chráněná dílna Lemniskáta, která od ní odebírá papír, z něhož skupina 16 lidí se smíšenými hendikepy vyrábí třeba sešity, bloky, přáníčka nebo deníky.
„Odebíráme od nich papíry na desky sešitů, ale také nám vyrobili papír z divadelních ročenek, které recyklovali. Pro letošní premiéru Baletu Národního divadla připravili speciální papír, do kterého rozemleli i odstřižky kostýmů připravovaných pro představení Spící krasavice. Je to výborná spolupráce,“ pochvaluje se Andrea Koutná z chráněné dílny.
Papírník má nejraději zakázky s „příběhem“. U této si liberecký golfový klub objednal vouchery na hru a přál si v nich mít trávu z vlastního hřiště.
Spolupráci se zákazníky si pochvaluje i papírník. „Jsme daleko od turistických center. Když si nás někdo vyhledá a dorazí k nám, tak už pro to musel hodně obětovat a je znát, že mu na zakázce záleží. Velmi si toho vážíme a ovlivňuje to celou atmosféru, která je milá, otevřená a upřímná,“ popisuje majitel papírny, která si kromě výroby papíru vydělává i tím, že jezdí na jarmarky či řemeslné dílny, pořádá workshopy a exkurze pro skupiny lidí nebo dílničky pro děti.
Covid podnikání rodinné papírny zasáhl, ale zdaleka ne tolik, jak se Gorec původně obával.
„Dříve nám výroba papíru dělala zhruba polovinu tržeb. V karanténě jsme přišli o peníze za workshopy a dílny, ale získali jsme nové zakázky, takže jsme celkově přišli zhruba jen o čtvrtinu příjmů. Díky tomu, že nemáme žádné úvěry a neplatíme nájem, tak jsme to zvládli dobře, posílilo nás to, a navíc jsme měli mnohem více času i klidu na sebe, takže bych řekl, že nám covid neublížil,“ konstatuje bývalý bankéř.
Gorec vyrábí papír z různých materiálů (kromě dřeva a starého papíru). Na obrázku je morušovníkové lýko na výrobu japonského papíru washi.
A jaké má plány do budoucna? Před čtyřmi lety vydražil kousek od náměstí obce stodolu a chce v ní zřídit papírenskou, knihařskou a tiskařskou dílnu, spojit je s kavárnou, prodejní galerií a malým penzionem. Nyní přemýšlí o tom, jak bude celou věc financovat. Možností je podle něj několik, buď se mohou spojit se soukromým investorem, nebo si zažádat o grant či dotace, anebo si vzít úvěr v bance. Tuto možnost by však bývalý bankéř zvažoval až jako poslední. Proč?
„Banka je instituce, která mi hodně dala. Naučil jsem se v ní jednat s lidmi, prodávat produkty i marketing, ale příjemnější je najít spřáteleného investora nebo získat výraznou finanční podporu třeba i pomocí evropských dotací. Nebojím se zavázat k jakýmkoliv podmínkám. Covid nás zesílil a vím, že to zvládneme,“ dodává Gorec.
