Článek
Istanbulská úmluva je lidskoprávním dokumentem Rady Evropy, mezi jehož hlavní cíle patří prevence různých forem násilí, podpora obětí, ale také třeba stíhání pachatelů. Poprvé byla podepsána roku 2011 v Turecku. Česká republika se k podpisu připojila už v květnu 2016, nicméně ratifikaci odkládala osm let. Nakonec neprošla Senátem. Kabinet Petra Fialy přijal v roce 2023 usnesení se souhlasem s ratifikací. To však o tři roky později zrušila vláda Andreje Babiše.
Co Istanbulská úmluva obsahuje?
Celým názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí vyzývá k odstranění diskriminace a nerovnosti a brojí proti:
- domácímu násilí, sexuálnímu násilí, násilí na ženách
- mrzačení pohlavních orgánů, vraždám „ze cti“
- nuceným potratům, nuceným sňatkům, nucené sterilizaci
Proces ratifikace
V platnost by Istanbulská úmluva v Česku vstoupila, pokud by pro ni kladně hlasoval Senát i Poslanecká sněmovna a podpisem stvrdil prezident. Na pořadu jednání Senátu byla večer 24. ledna 2024. Ještě toho dne na členy horní komory apelovat prezident Petr Pavel, aby pro dokument zvedli ruku.
Ke schválení v Senátu nedošlo
Hlasování bylo těsné, k přijetí úmluvy chyběly v Senátu pouhé dva hlasy. Nejvíce senátorů, kteří byli proti, pocházelo ze strany KDU-ČSL a z řad Nezávislých. Jako jedny z důvodů pro zamítnutí dokumentu uváděli zákonodárci definici genderu, kterou úmluva zahrnuje, či obavu ze změn rolí mužů a žen ve společnosti. Naopak všichni přítomní členové Pirátské strany hlasovali pro ratifikaci.
Česká republika se stala jedním ze států, které úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly. Přidala se tak k zemím jako je Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Lotyšsko či Litva.
