Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Petr Fiala jde do voleb se záměrem Green Deal vyměnit aspoň z části za větší investice do obrany. Andrej Babiš ho chce rovnou celý zrušit podobně jako třeba Motoristé nebo Stačilo!.
Příznivci všech těchto táborů však nejspíš budou po volbách opět zklamaní. Hlavní proud unijní politiky je jinde, ochrana klimatu zůstává jeho hlavní součástí. Přinejmenším podle toho, jak rozpoložení EU shrnuje její nová šéfka přes zelenou politiku, španělská místopředsedkyně Evropské komise Teresa Riberová.
Na dvoudenní návštěvě Prahy několikrát zopakovala, že z klimatických plánů není moc kam uhnout, leda by někdo chtěl ignorovat realitu a popírat globální oteplování. Dílčí úpravy, pokud by v důsledku klimatické regulace měli kolabovat výrobci oceli nebo léků, jsou podle ní možné. Základní obrysy Green Dealu se však nijak nemění.
„Vnímáme, že ve veřejnosti panuje sklíčená nálada. Lidé cítí, že kolem je spousta nejistot, což vede k tendenci odkládat věci, které nejsou vnímány jako bezprostřední hrozba. Ale poškození klimatu je skutečnou hrozbou. Jestli nechceme klimatický chaos, musíme něco dělat,“ uvedla Riberová v rozhovoru pro SZ Byznys.
V Česku jsou podle posledního průzkumu veřejného mínění CVVM na toto téma tábory příznivců a odpůrců „Zelené dohody“ přesně vyrovnány. Jde však o výsledky vycházející z podrobně formulované otázky (viz box). Samotná značka Green Deal u veřejnosti tak dobrý zvuk nemá, což se promítá i do přístupu politiků.
Teresa Riberová byla do loňska španělskou vicepremiérkou, do Evropské komise nastoupila v prosinci poprvé po jejím přeskupení po loňských eurovolbách. V Komisi je jednou ze tří výkonných zástupců Ursuly von den Leyenové, celý název její pozice zní „komisařka pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci“.
Nová komise dostala v Evropském parlamentu podporu mimo jiné právě na základě toho, že její program stojí na dotažení Green Dealu do konce. A to ve fázi, kdy už nejde jen o vytyčování vzdálených cílů, ale o uvádění jednotlivých opatření do praxe, což s sebou často nese i zhmotnění finančních dopadů a regulací.
Lidé mlčí, nechtějí konflikt
Kolísavá podpora je však podle Teresy Riberové i důsledkem toho, že kritici Green Dealu jsou v současnosti jen více slyšet. „Vnímáme rozruch a námitky, bohužel ale vnímáme i ticho ze strany nevládních organizací, vědecké komunity i všech občanů, kteří chápou, že ochrana klimatu je otázkou přežití. Podle mě lidé teď nechtějí konflikt, proto raději mlčí,“ míní eurokomisařka.
Svůj úkol popisuje tak, že jde o to dotáhnout Green Deal do praxe – v takové podobě, že obyvatelé EU začnou vnímat i jeho ekonomické benefity. Ať už jde o pokles cen energií v důsledku toho, že zelené zdroje nepotřebují žádné palivo, menší odliv peněz kvůli dovozu fosilních surovin nebo rozkvět podnikání v čisté energetice, aby v ní Evropa hrála prim a „neujel nám vlak, jako se to stalo u elektromobilů“.
Na tuzemské politické scéně není tento přístup příliš zastoupen, což odpovídá i tomu, že dvě české nejsilnější strany – ANO a ODS – si v Evropském parlamentu našly místo ve frakcích mimo hlavní proud.
Andrej Babiš loni po přestupu do radikální euroskeptické frakce Patriotů na jejím sjezdu mimo jiné prohlásil, že hlavní evropské strany „zradily své voliče“ a že „Green Deal je mrtvý“. Vzhledem ke zvýšeným nárokům na peněženky občanů a výkon průmyslu podle Babiše existuje „jediná cesta vpřed: zrušit Green Deal. Ne revidovat. Ne odkládat. Zrušit ho. Green Deal musí být zničen – úplně, trvale a bez kompromisů.“
Zelené ambice zavrhl i Petr Fiala, byť z jiných pozic. Po nástupu Donalda Trumpa a zrelativizování amerických bezpečnostních záruk vůči Evropě je podle Fialy „nutné dát na druhou kolej oxid uhličitý“ a prioritně investovat do zbrojení. „Nepřátelé nečekají, až Evropa dokončí svou zelenou tranzici,“ prohlásil Fiala letos v březnu s tím, že Rusko bude do čtyř až šesti let připraveno na novou válku a státy EU ho do té doby musí mít čím odstrašit.
Jde to dohromady?
Babiš i Fiala přitom během svého vládnutí zelenou politiku podpořili. Obrat nyní vysvětlují změnou okolností a nevhodnou volbou nástrojů, které se mezitím k naplnění zeleného údělu začaly používat. Změna okolností spočívá třeba v tom, že v rámci NATO se nyní před červnovým summitem v Haagu schyluje k dohodě o navýšení obranných výdajů z dvou na tři až pět procent HDP, tedy nejvýš od studené války.
Babiš jako premiér v roce 2020 na summitu EU odsouhlasil základní cíl, že emise skleníkových plynů v EU mají do roku 2030 klesnout o 55 procent proti výchozí základně z roku 1990. A to výměnou za příslib mnohamiliardových příspěvků z unijních fondů. Fiala pak za českého předsednictví 2022 odsouhlasil první velký balík kroků, jak cíl naplnit. Včetně postupného útlumu výroby aut se spalovacím motorem nebo rozšíření emisních povolenek na benzin a plyn pro domácí vytápění.
Babišův postoj Teresa Riberová popisuje jako strkání hlavy do písku. „Myslím, že je to velká chyba. To poslední, co potřebujeme, je problém popírat,“ uvádí komisařka. Nesouzní ale ani s Fialou – Green Deal podle ní unijní bezpečnost neohrožuje, ale naopak posiluje, mimo jiné díky odbourání dovozu plynu a ropy z Ruska. Bere ho i jako cestu, jak ceny energií výhledově snížit, nikoli zvýšit.
Jak strhnout ostatní
Do bezpečnostních rizik je navíc podle ní potřeba počítat i migraci, která bude v případě větších klimatických turbulencí jen zesilovat. „Bude přibývat lidí, kteří v důsledku klimatických změn, kvůli suchu, povodním nebo potravinové nejistotě, budou zoufale chtít opustit své domovy a přijít do Evropy. Takže Evropa musí jednat nejen z morálních, ale i z egoistických důvodů,“ varuje v rozhovoru Riberová.
Námitku, která je často slyšet i v Česku, a sice že Evropa je příliš malá a slabá, aby planetu zachraňovala sama, komisařka považuje za nemístnou malověrnost a nepochopení toho, co se nyní na globální politické scéně děje. Pokud Donald Trump o „multilateralismus“ a globální spolupráci ztrácí zájem, Evropa musí podle Riberové převzít iniciativu.
„Jak říká můj přítel Josep Borrell, teď se píše historie a píší ji lidé, kteří se chtějí vrátit do 19. století,“ uvádí španělská politička s odkazem na jiného španělského socialistu – s tím, že na světě je pořád dost zemí, které tradiční evropské hodnoty ctí víc než Trumpa, a že pasivita v otázkách jako je klima by pro Evropu znamenala ztrátu relevance.
Smyslem útlumu emisí podle Riberové není zachránit planetu na vlastní pěst, ale strhnout ostatní. Což se jinak než vlastním příkladem dá těžko zařídit.
„Když začneme říkat, že nebudeme s klimatem dělat nic, ostatní budou mít tendenci uvažovat podobně. Ale když dokážeme říct, že je potřeba se k problému postavit zodpovědně, protože jde o naši budoucnost, že je to sice výzva, ale proveditelná, tak to je myslím sentiment, který má šanci se rozšířit,“ věří komisařka.
Ocel a benzin s otazníkem
Základy evropského Green Dealu vznikly ještě před válkou na Ukrajině a před comebackem Donalda Trumpa. K odklonění od původních záměrů už místy došlo – naposledy letos na jaře, kdy Evropská komise už v novém složení odložila náročné byrokratické „ESG“ požadavky na firmy ohledně vykazování uhlíkové stopy a společenské odpovědnosti. Menší firmy byly těchto povinností v rámci nezvykle rychlého regulačního obratu zcela zproštěny.
K podobným ústupkům může tedy dojít i jinde. A Teresa Riberová – v reakci na otázky k dvěma vybraným příkladům – možnost obratu nijak zvlášť nevylučuje. Byť v obou případech zároveň zdůrazňuje, že může jít jen o dílčí ústupky, při kterých je třeba dál mít na zřeteli plnění dohodnutých dekarbonizačních cílů.
Jedním z aktuálně diskutovaných témat je už schválený harmonogram postupného utahování zelených šroubů pro obory, jako je výroba oceli nebo cementu. Pokud firmy v těchto oborech neměly zastaralé technologie a vykazovaly průměrné emise, dostávaly doposud emisní povolenky zdarma. Tyto příděly se měly od příštího roku postupně odbourávat.
Nový důraz na potřebnost oceláren pro zbrojení ale teoreticky ještě může přinést změnu, byť na poslední chvíli. Zvlášť v kombinaci se stížnostmi firem na ztrátu konkurenceschopnosti nebo v důsledku celních válek a ohrožené soběstačnosti v odvětvích, jako je farmacie.
„Ano, může se vyskytnout otázka spojená s cenou uhlíku pro ocelárny, cementárny nebo výrobce léků. To je myslím fér, takže pojďme se pořádně podívat, co se děje, a říct si, jak se s tím vypořádáme,“ říká Riberová bez dalších podrobností – a s důrazem na to, že nikdo přirozeně nechce ocelárny, cementárny nebo farmaceutické firmy klimatickými nároky zlikvidovat.
Na ústupky je čas také u plánovaného rozšíření emisních povolenek do malospotřeby. I tento posun už je dávno odsouhlasen v příslušných směrnicích. Cílem je, aby za uhlíkovou stopu od roku 2027 platily nejen velké elektrárny, teplárny, průmysl a aerolinky, ale i motoristé při tankování nebo domácnosti při odběru plynu.
Fialova vláda v roce 2022 na evropské úrovni tento nápad podpořila, ale koncem loňského roku změnila názor a začala v EU hledat spojence pro odklad. Při převodu směrnice do české legislativy vynechala nejpodstatnější pasáž, a tak zatím platí, že dodavatelé paliv pro malospotřebu budou emise evidovat, ale bez povinnosti zatížit je povolenkou.
Rozšíření povolenek, známé pod zkratkou ETS2, je podle Teresy Riberové také jednou z oblastí, kde se dá finální verze ještě vylepšovat. „Uznávám, že zavedení ETS2 byla kontroverzní záležitost. Sektory ETS2 se jevily jako nízko visící ovoce, pokud šlo o dostupnost technologií a dopad na emise. Myslím, že ale musíme pečlivě posoudit, jak jsme připraveni předejít nespravedlivým dopadům na zranitelné skupiny,“ uvedla komisařka, byť opět bez podrobností.
Za hlavní vzkaz však považuje, že „nejde obelhat fyziku“ a klimatické hrozby ignorovat. „Nemůžeme zavřít oči a čekat na vhodnější okamžik. Kdy bude vhodnější doba? Až bude nedostatek vody nejen v Itálii nebo ve Španělsku, ale i tady v Česku?“ uvádí Teresa Riberová. „Nemám ráda, když se k problému staví způsobem: Ne, zbavte mě toho. Sorry, ale to nejde, nemohu nikoho zbavit bouří a záplav,“ uzavírá v rozhovoru.
