Policie zkoumá implantace v Ústí, pojišťovna potvrdila trojnásobný nárůst

Policejní vyšetřování podezření, že stovkám pacientů byly do těla voperovány defibrilátory bez medicínského důvodu, se z Fakultní nemocnice Olomouc rozšířilo i do Ústí nad Labem.

Tamní Masarykovu nemocnici podle zdrojů Seznam Zpráv v úterý navštívili kriminalisté, kteří od loňska pracují na olomouckém případu, a pídili se tentokrát po informacích z ústecké kardiologické kliniky. A centrem zájmu byly opět defibrilátory.

„Mohu potvrdit, že jsme v nemocnici v Ústí prováděli úkony trestního řízení,“ řekl bez bližších podrobností mluvčí olomouckých policistů Libor Hejtman. O co přesně se krajská policie zajímá, nesdělil, ve věci odkázal na olomouckého vrchního státního zástupce Radima Dragouna.

„K úkonům, které jsou podle vašich informací prováděny v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, se nebudeme nijak vyjadřovat,“ reagoval Dragoun.

Návštěvu kriminalistů ale potvrdila Miloslava Kučerová, mluvčí společnosti Krajská zdravotní, pod niž ústecká nemocnice spadá. „Můžeme potvrdit, že nás navštívili zástupci Policie ČR v souvislosti s jejich probíhajícím šetřením,“ uvedla s tím, že policistům prý poskytli „veškerou potřebnou součinnost a vyžádané informace“.

Ústeckou kardiologickou kliniku už více než rok vede profesor Miloš Táborský, který ještě do loňského února řídil obdobné pracoviště v olomoucké fakultní nemocnici.

Jak už Seznam Zprávy v únoru popsaly, i v Ústí – stejně jako v Olomouci – došlo pod vedením Táborského k nebývalému nárůstu počtu implantací defibrilátorů. Meziročně o 131 procent, z předloňských 157 na loňských 363 implantací (viz grafika níže).

Management ze severu Čech to zdůvodňuje mimo jiné vznikem některých nových pracovišť.

Seznam Zprávy se obrátily i na přednostu Táborského, zda s policisty během jejich úterní návštěvy mluvil a zda se debata točila kolem defibrilátorů. Přednosta odpověděl nejednoznačně. „Jsem mimo kliniku a nemám žádné informace. Prosím, obraťte se na tiskovou mluvčí,“ reagoval ve středu.

Policie již v únoru uvedla, že případ prověřuje pro podezření z těžkého ublížení na zdraví, podvodu a dalších trestných činů. Podle trestního zákoníku lze v daném případě uložit trest odnětí svobody na pět až 12 let. Nicméně kvůli defibrilátorům dosud nikomu obvinění sděleno nebylo a to stále trvá, jak potvrdil vrchní žalobce Radim Dragoun „Ve vámi dotazované věci nadále probíhá přípravné řízení ve fázi prověřování,“ sdělil.

Závažnost šetřeného případu ale dokládá již samotný fakt, že jej na konci dubna od krajských žalobců převzalo právě Dragounovo vrchní státní zastupitelství. Jádro kauzy se přesouvá od možného medicínského selhání i do roviny systematického nadužívání hrazené péče, kdy zdravotní pojišťovny patrně platily i výkony, které vůbec neměly být předepsány.

O implantace v ústecké Masarykově nemocnici se začala nově zajímat i Všeobecná zdravotní pojišťovna. Redakci to po publikaci článku sdělila její mluvčí Viktorie Plívová. Pojišťovna se na toto zdravotnické zařízení prý zaměřila při své kontrolní činnosti již zhruba před měsícem, když už předtím zahájila obdobnou prověrku implantací ve Fakultní nemocnici Olomouc, jak to již v dubnu popsaly Seznam Zprávy.

„V Masarykově nemocnici pojišťovna zjistila za poslední rok až trojnásobný nárůst produkce kardioverterů (defibrilátorů) a stimulátorů. Na základě těchto zjištění zahájila VZP ČR revizi také u tohoto poskytovatele. Obdobně jako již probíhá ve Fakultní nemocnici Olomouc,“ uvedla ve čtvrtek Plívová.

Redakce získala některé informace naznačující, že s výrazným nárůstem implantací defibrilátorů v Ústí nad Labem mohly souviset i komplikace po zákrocích. Stejně jako v Olomouci se i na severu Čech objevují pochybnosti, zda byly vždy splněny doporučené indikační podmínky pro implantaci přístroje.

Seznam Zprávy požádaly už v březnu společnost Krajská zdravotní o data, která by výše zmíněná podezření potvrdila, či vyvrátila. Redakce chtěla také například znát typy přístrojů podle výrobců, které pacienti do těla dostávají.

Krajská zdravotní však tyto informace zatím neposkytla. Žádá nejdříve o úhradu vzniklých nákladů, které vyčíslila na 56 700 korun. Nezvykle vysokou částku zdůvodňuje údajným „mimořádně rozsáhlým vyhledáváním“ a velkou pracností, která si prý vyžádala 135 hodin práce referenta.

Aktualizace: Do textu jsme doplnili dodatečné vyjádření VZP