Radikálové ve střední Evropě strategicky sází na mladé. Pomáhá i nejistota

Jsou mladí a nespokojení. Odmítají migraci a to, co označují za diktát Bruselu a LGBT propagandu. Hned několik voleb z poslední doby ukázalo, že pravicově extrémní, populistické či radikální strany si ve střední Evropě našly cestu k mladým lidem. V podcastu 5:59 zkoumáme příčiny.

Reportérky zahraniční rubriky Seznam Zpráv Anna Hrdinová a Kateřina Motyčková (spolu s kolegou Filipem Harzerem) v letních měsících nepřehlédnutelný fenomén příklonu mladých lidí ke stranám na pravém okraji politického spektra zmapovaly v reportážním seriálu nazvaném Radikální přitažlivost.

V jeho rámci trojice navštívila všechny čtyři sousední země Česka plus Maďarsko a mluvila nejen s mladými lidmi, kterým ještě nebylo 30 let, ale i s představiteli politických stran, kterým se je daří oslovovat.

„Ty země jsou v lecčem rozdílné stejně jako důvody mladých pro volbu populistických pravicových stran. Nicméně některé věci se shodují: To, že krajně pravicové strany nabízí jednoduchá řešení na problémy, které se tradičním stranám nepodařilo během svých dosavadních vlád vyřešit,“ shrnuje v podcastu 5:59 jeden ze základních poznatků Anna Hrdinová.

Zatímco strany politického mainstreamu tradičně oslovují lidi středního či pokročilejšího věku – mimo jiné tím, že často mluví o penzích –, řada radikálních stran se strategicky rozhodla zaměřit na mladé lidi. A v mnoha případech se jim to také vyplácí.

„Přispívá k tomu pocit nejistoty ve společnosti jak ekonomického, tak kulturně-společenského charakteru, který obzvláště silně dopadá na mladou generaci. Mezi tyto faktory patří krize životních nákladů, nedostupnost bydlení (…) nebo dopady migrační krize,“ dodává reportérka Hrdinová, která zkoumala nálady a postoje mladých příznivců radikální pravice v Německu a Rakousku.

Důležitou roli ve schopnosti populistických, vesměs krajně pravicových stran oslovit mladé voliče hraje podle Anny Hrdinové i to, jak umí zmíněná témata prodávat přes sociální sítě, kde staví na polarizaci, kritice současných vlád a radikálních prohlášeních.

Pro mladé lidi jsou přitom podle průzkumů sociální sítě jedním z hlavních zdrojů informací. Není proto bez významu, že představitelé radikálních stran mají na svých profilech na sociálních sítích často výrazně větší počty sledujících než jejich konkurenti z politického mainstreamu.

„Krajně pravicové strany naskočily do té strategie mnohem rychleji – zatímco ty tradiční strany spoléhaly na klasické kampaně, AfD plně investovala do sociálních sítí,“ odkazuje se novinářka na příklad Alternativy pro Německo, která ve Spolkové republice už nějakou dobu vévodí průzkumům voličských preferencí.

Druhým podstatným důvodem jsou pak podle Hrdinové algoritmy sociálních sítí, které nahrávají šíření obsahu vzbuzujícího emoce. Což je voda na mlýn populistických stran, zpravidla bez vládní odpovědnosti, jež osedlaly témata, jako je strach z migrace nebo frustrace z rostoucích cen, nezaměstnanosti apod.

„Z mých cest vyplynulo jako přední téma pro obě země (Německo a Rakousko) migrace a s ní spojovaná kriminalita a strach. To je určitě to, co vzbuzovalo největší reakci. Ozývala se ale i nějaká kritika progresivismu a toho, co ti lidé označovali za ‚woke propagandu‘, ať už jde o LGBT témata, nebo ekologii,“ popisuje Anna Hrdinová.

Velmi podobnou zkušenost si přivezla ze svých reportážních cest po Slovensku a Maďarsku i její kolegyně ze zahraniční redakce Seznam Zpráv Kateřina Motyčková. Jeden podstatný rozdíl tu ale je – populisté (ať už ti pravicoví jako Fidesz v Maďarsku, nebo ti nominálně levicoví jako slovenský Směr) zde neokopávají kotníky vládnoucím stranám, nýbrž sami pevně třímají v rukou mocenské otěže.

I jim ale vyrostla populističtější a pravicovější opozice – v Maďarsku to platí o hnutí Mi Hazánk (v překladu Naše vlast) a na Slovensku o mimoparlamentní Republice (v loňských volbách do Evropského parlamentu nicméně získala dva mandáty). Mi Hazánk přitom pro krajní pravici netypicky láká mladé voliče i na zelená témata.

„Na Slovensku panuje podobná situace jako v Maďarsku. Mladí lidé jsou zde velmi nespokojení se životní úrovní a ve velkém odcházejí ze země. A krajní pravice se snaží této frustrace využít. Hnutí Republika se prezentuje jako alternativa pro mladé Slováky, kteří cítí, že na politické scéně nemají žádné zastoupení,“ říká reportérka.

Může tento pocit nakonec vést i k tomu, že mladí lidé zlomí hůl také nad demokracií jako takovou a začnou naslouchat propagátorům jiných modelů vládnutí? „Frustrace a nějaká celková nejistota mezi mladými byly během těch reportáží skutečně silně cítit. Dá se z toho asi usuzovat, že řada z nich by byla otevřená tomu, hledat u radikálnějších stran alternativy,“ podotýká Kateřina Motyčková.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak přemýšlejí a komunikují nejen mladí voliči, ale i mladí představitelé krajně pravicových stran v Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. A dojde i na to, jak reportérku Seznam Zpráv vyvedli z mítinku Alternativy pro Německo. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.