Hlavní obsah

Česko vysychá jak Itálie. Expert radí, jak změnit krajinu v obří „přehradu“

Foto: Profimedia.cz

Snížené vodní stavy řeky Labe v Děčíně letos znovu odkryly takzvané hladové kameny.

Reklama

1. 10. 8:59

Je třeba rozlišovat mezi počasím a dlouhodobým trendem. Že letos pršelo, neznamená, že Česko má v boji se suchem vyhráno. Vysycháme podobně jako Itálie nebo Německo, proto musíme transformovat krajinu, říká ekolog Jiří Malík.

Článek

Evropa má za sebou nejsušší léto za stovky let, podle ekologa a předsedy spolku Živá voda Jiřího Malíka jde o důsledek klimatické změny, která postupuje rychleji, než se čekalo. Česko na ni podle něj není vůbec připravené – voda z krajiny a zejména z polí rychle stéká a beze změn v krajině ji zde není možné pozdržet.

„Vody kvůli tomu bude málo nejen v půdě, ale i v řekách, což postihne i průmysl a potravinovou bezpečnost. Jediná možnost, kterou máme, je proto zadržovat vodu v celé krajině,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jiří Malík, mimo jiné vedoucí unikátního projektu Model Živá krajina. Jeho cílem je ve spolupráci s místními i státem postupně proměnit Česko tak, aby sušší podnebí zvládlo a země se adaptovala na klimatickou změnu.

Kdyby se to povedlo na celém území republiky, zadrželo by se podle Malíka v krajině několikrát víc vody, než uchovává všech 165 přehrad na našem území.

Jiří Malík

  • ekolog, ochránce přírody a předseda spolku Živá voda, který od roku 2005 usiluje o zadržování vody v české krajině.
  • pod jeho vedením vznikl Model Živá krajina, kterým chce spolek transformovat krajinu celého Česka a Evropy.

Sucho letos dopadlo skoro na celou Evropu, místy je nejhorší za 500 let, v Česku ale, ač možná jen zdánlivě, nebylo sucho tak hrozné jako třeba v Itálii, Německu nebo Francii. I tady platí, že zdání klame?

Sucho se Česku určitě nevyhýbá. Jsme ve středu Evropy, kde se od roku 1960 oteplilo o dva stupně, a tudíž se celkový odpar zvýšil o 50 %. Vysychají nám stovky a tisíce studánek, vysychají horní i spodní toky řek. Letos jsme mohli vidět i „hladové“ kameny na Labi, které má obdobné potíže jako řeka Pád nebo Rýn.

Hladové kameny ale přeci jen nevypadají tak dramaticky jako třeba úplně suché koryto Pádu bez kapky vody…

To možná ne, ale tohle je spíš záležitost počasí vyloženě v letošním roce. Z dlouhodobějšího klimatického hlediska posledních pěti až deseti let Česko v problémech se suchem dokonce tyto ostatní země předbíhá – roku 2018 bylo v ČR nejhorší sucho za posledních 100 let a v roce 2019 za 500 let! Letos sucho udeřilo i na zbytek Evropy, což se čekalo, ač nikdo nepředpokládal, že to bude tak rychlé.

Máte na mysli klimatickou změnu?

Ano.

Jak přesně se suchem souvisí?

Na několika úrovních. Klimatická změna například narušila Golfský proud. Za 100 let se zpomalil asi o 15 %, což znamená, že máme a budeme mít v Evropě o stejné množství méně vláhy z oceánu, tedy z tzv. velkého oběhu. Malý oběh je zase narušen silnějším odparem a samozřejmě špatným stavem většiny půd v Česku, kanalizací toků a existencí obrovské plochy půdy s melioračními systémy (*v Česku se tímto pojmem většinou označují odvodňovací systémy).

Kromě toho má na sucho vliv i současný stav jet streamů neboli tryskového proudění, které se zpomaluje kvůli oteplení Arktidy. Naše podnebí nejvíc ovlivňuje severní jet stream, který se zpomalil a zprohýbal, a my se často dostáváme do jeho jižní výdutě, která je suchá a umožňuje natáhnout sem horký vzduch z Afriky či Střední Asie. Proto vysycháme rychleji, než se podle klimatických modelů čekalo. Pochopitelně sucho umocňuje právě i vyšší odpar z povrchu půdy i volné hladiny, míra odvodnění pozemků, utužení půdy, rychlejší vítr. Nejhorší na tom je, že všechny ty efekty sucha se sčítají.

Česko má navíc také specifický problém s tím, že je ve srážkovém stínu Alp spolu s částí Rakouska, Slovenska a Polska. Je to špatné zejména pro zemědělce a sadaře, protože to přispívá k tvorbě velkých krup a umocňuje sucho.

Takže na tom budeme hůř než třeba jih Evropy?

Budeme na tom zřejmě podobně, přesně to ale dopředu nikdo neví. Celá Evropa nicméně nepatří mezi oblasti, které by kvůli klimatické změně měly mít víc dešťů, má být naopak sušší. Jestli bude víc vysychat třeba Česko nebo Maďarsko, se ale nedá říct.

Připravit a adaptovat se proto musí všichni. Není sporu o tom, že Evropa bude vysychat, otázka je, jak rychlé to bude.

Italské sucho

Reportéři Seznam Zpráv Lukáš Marek a Michal Turek projeli sever Itálie, sužovaný historickým suchem. „Že se situace sama zlepší a vody bude dost jako dřív, je bohužel nereálná představa,“ hodnotí.

Největší italská řeka je po celé délce toku rekordně vyschlá, na samém konci své cesty do moře se však potýká ještě s jiným problémem – Pád tam nevtéká do moře, ale moře do Pádu. A s ním i slaná voda, která působí škody v okolí.

Už jste ale říkal, že tempo je rychlejší, než se původně čekalo. To samé už roky říkají například i glaciologové pozorující tempo tání ledovců.

Je to tak, nikdo nečekal, že například tání v Grónsku či Alpách, Himálaji bude postupovat tak rychle. Se suchem je to stejné. To, co se teď děje, bylo ještě nedávno nemyslitelné. Ještě před 15 lety jsem nepředpokládal, že se dožiju tak silných dopadů klimatické změny. Můžeme se z toho dostat jedině masivní proměnou krajiny. Jen samotná mitigace (snížení emisí skleníkových plynů) stačit nebude.

Podívejte se: Krajina poblíž Křinic teď ve srovnání s vizualizací navržených změn podle Modelu Živá krajina:

Jak se ještě u nás sucho projevuje kromě těch zmiňovaných hladových kamenů?

Utužením půdy, co ohrožuje nejen potravinovou bezpečnost, ale celkovou hydrologickou situaci státu včetně ubývání povrchových i podpovrchových zásob vody včetně vody pitné!

Sucho trvalo od roku 2014 do roku 2019. Což je naprosto neobvyklé. V roce 2018 ve východních Čechách nespadla ani kapka po 7 měsíců a vyschnulo několik přehrad včetně 8. největší přehrady ČR Rozkoše, která byla na historickém minimu s poklesem vody o 6 m a snížením zásoby vody na 25 %. Elektrárna Opatovice, která je přes Labe touto přehradou dotována chladicí vodou, byla měsíc před omezením provozu vlivem nedostatku chladicí vody.

Zemědělské sucho v roce 2018 způsobilo v zemědělství ztráty na výrobě minimálně kolem 11 miliard korun, v lesích ani nebyly celkové škody vyvolané suchem vyjádřeny. Uschly desetitisíce stromů v ČR nejen v lesích, ale i mimo ně. K tomu nutno připočítat škody kůrovcem v řádu dalších desítek miliard.

Vlivem sucha také ubývá hmyz, ptáci, život v půdě. Je ohrožena průmyslová výroba. Můj známý z Berouna, který vlastní několik desítek koní, v roce 2018 zkrmil veškeré zásoby sena, protože venkovní pastva pro koně už nebyla – uprostřed léta veškerá tráva uschnula, a když jste šli po pastvině, vířil se prach a zcela suchá tráva praskala pod nohama. Aby nemusel koně utratit, nakoupil a dovezl seno z Polska.

Jak na tom z hlediska adaptace a managementu vodních zdrojů momentálně vlastně jsme?

To záleží, s kým se budeme srovnávat. Dobře na tom ale nejsme. Česko má velký problém s krajinou plnou obrovských lánů, kde chybí fragmentace krajiny a voda z hladké krajiny snadno a rychle stéká. Tyto velké lány navíc většinou nejsou správně obhospodařovány – pojezdy, setí, orba po spádnici, málo organiky v půdě.

Takže nejvíc vody podle vás ztrácíme primárně kvůli zemědělství?

Je to při nejmenším jeden z hlavních problémů. Kromě toho, že tady máme kvůli destruktivním zásahům do krajiny z dob minulého režimu zbytečně velká a odvodněná pole, jsou navíc tyto lány dosud většinově obhospodařovány průmyslově a voda se v nich neudrží.

Co přesně myslíte tím průmyslovým zemědělstvím? Proč se v takto obhospodařovaném poli voda nedrží?

Primárně jde o to, že v půdě nejsou ani tři procenta organického podílu z hnojiv. V takové půdě není téměř žádný edafon (* živé organismy v půdě) a zadrží pak třeba jen 40 litrů vody na metr čtvereční. Kdyby ale půda byla zdravá a nakypřená půdními organismy, zadrží až 350 litrů vody na metr čtvereční. Když to propočítáme, tak zjistíme, že nejvíc vody v Česku můžeme zadržet v zemědělské půdě, nikoliv lesích, v přehradách nebo kdekoliv jinde.

Ze zemědělské půdy jsme vlastně vyrobili jednu velkou střechu. Když tam spadne voda, rychle odtéká pryč a nezůstává tam, kde je potřeba. Půda je utužená na povrchu a asi ve hloubce 40 cm je vrstva nepropustného jílu, jenž vznikl destrukcí půdních agregátů špatným hospodařením, kterým voda nemůže protéct. Ten by mohly provrtat právě žížaly a další edafon, ale jak už jsme si řekli, tak ty na polích skoro nejsou. Když teď vyrazíte na jakékoliv průmyslově obhospodařované pole, žížaly na něm najdete jen výjimečně.

Velkou roli hraje i to, že se pole špatně obdělávají z hlediska orby a pohybu těžkých strojů. Traktory běžně jezdí po spádnicích, vedou po nich i cesty, vytváří se koleje a to velmi pomáhá erozi. Dalo by se to eliminovat hospodařením po vrstevnicích včetně ježdění techniky po vrstevnicích.

Můžete vysvětlit, co se děje s vodou potom, co z půdy steče pryč, a proč to vadí?

Za prvé: Ubývá kvůli tomu podzemní voda, protože se voda nemá jak dostat hlouběji. Za druhé: Rychlý odtok vody způsobuje také v ČR obrovskou půdní erozi.

I nová vyhláška na ochranu půdy říká, že smyv půdy nesmí být vyšší než osm tun na hektar za rok. Ta hodnota by ale neměla dosáhnout víc než čtyři tuny na hektar za rok. Mimochodem jedinou bleskovou povodní s masivní stružkovou erozí za víkend může zmizet až 50 tun půdy na hektar!

Foto: Jiří Malík

Eroze o délce 350 metrů (zdroj: Archiv Jiřího Malíka).

Takže to snižuje zásoby podzemní vody a zhoršuje erozi, co se ale stane s tou samotnou vodou?

Tak předně se rychle odpařuje, což způsobuje, že potoky a řeky vysychají, protože vyšší energie větru zanese oblaka často mimo naše území (silně se tak narušuje malý vodní režim), takže prší jinde.

Sice jí část pozdržíme v přehradách, ale ty zase umožňují větší odpar z hladiny, jejich stojaté vody se rychleji zahřívají a voda znečištěná hnojivy podporuje růst vodního květu a sinic. Takže kvalita povrchové vody prudce klesá a i voda v přehradách ubývá a bude ubývat, jak bude krajina čím dál více a rychleji vysychat. Přehrady tak sucho nevyřeší.

Vysychající toky omezí i průmysl a potravinovou bezpečnost. Jediná možnost, jakou máme, je proto zadržovat vodu v celé ploše krajiny, států.

Jak?

My se o to snažíme v rámci našeho projektu Model Živá krajina (MŽK). Jeho cílem je zdržet vodu v krajině, v celých povodích, zdrsněním povrchu. Pole se musí zmenšit (více fragmentovat), zavést protierozní opatření: meze, větrolamy, svejly a další prvky, aby mohla krajina pojmout víc vody. Navrhujeme systém, který zvýší zádrž vody, uhlíku i zvýší biodiverzitu. Tím pomůžeme urychlit i mitigaci.

Už od května 2020 školíme dobrovolníky (školení trvá tři dny), kteří se sami přihlásili na pozici lokálních koordinátorů pro nápravu lokalit poblíž svých bydlišť. Dnes už jich máme vyškolených 170 a desítky lokalit již mají hotové studie proveditelnosti a celkem pracujeme na 1800 kilometrech čtverečních.

Funguje to tak, že koordinátoři nejprve sestaví týmy. Ty pak zmapují danou lokalitu a navrhnou příslušná opatření do grafické části studie proveditelnosti. Textová část shrne analýzu krajiny a vypočítá, kolik vody navržená opatření v daném povodí zadrží. Studie MŽK nepotřebují autorizovanou doložku (kulaté razítko krajinného experta s VŠ vzděláním).

Následuje jednání s vlastníky, obcemi a tak dále nad návrhem studie. Když vlastníci souhlasí, může se přejít k realizaci. Tady je už připraven stát a zatím se to jeví tak, že se bude dařit pokrývat projekty z dotací na realizace ze Státního fondu pro životní prostředí dokonce ze 100 %. Studie tedy například zemědělcům zadarmo poradí, jak adaptaci provést, a jemu stačí říct, že s tím souhlasí, a stát to zaplatí.

Naši reportéři v Itálii

„Ztratili jsme už 30 % úrody,“ říkají v reportáži Seznam Zpráv pěstitelé rýže z okolí města Mortara, které leží asi 100 kilometrů na západ od Piacenzy.

U pramene Pádu pohovořili s reportéry o suchu a mimo jiné i o jeho reflexi v italské politice mladí skauti z Milána.

Prvním cílem našeho záměru je Krajinný plán adaptace ČR na klimatickou změnu, kdy se jednotlivá adaptovaná povodí podle MŽK prostě postupně spojí v jedno mapové dílo. Naší ambicí je udělat krajinné plány i pro celou EU a další státy, které projeví o náš model zájem.

Začaly už někde i samotné fyzické práce na přeměně krajiny?

Studie jsou hotové v několika povodích ČR celkem na rozloze 155 kilometrů čtverečních. Ve Zdoňově (pilotní projekt č. 1) je dokončováno výběrové řízení na zpracovatele projektové dokumentace v celkové hodnotě investice ve výši 120 milionů korun na 7 kilometrů čtverečních. Na řadě míst již obce a vlastníci podle našich studií začali s realizacemi.

Foto: Jiří Malík

Budování tůně na Libné podle Modelu Zdoňov.

Opatření nicméně potřebuje celé Česko. Spočítali jsme, že kdybychom náš model aplikovali v minimalistické variantě pro celé území České republiky, dostali bychom se na zvýšení objemu zadržení vody odpovídající objemu deseti Orlických přehrad.

Kdyby se k tomu přidala i náprava infiltrace všech půd v ČR poškozených utužením, bylo by to dalších deset Orlíků. Celkem tedy nápravou půdy a zvýšením drsnosti krajiny by to dalo dohromady víc než dvouapůlnásobek vody zadržované ve všech 165 přehradách v Česku.

Z čeho takovou predikci vyvozujete?

Již z našich studií proveditelnosti. Počítáme, kolik se zadrží vody v daném povodí, pokud by se realizovala naše navrhovaná adaptační opatření. Je to sice teoretický a hrubý výpočet, jsem si ale jistý, že zádrž vody bude ještě vyšší, protože jsme počítali dolní hranice odhadů zádrže vody v daných modelech.

Vycházíme ostatně z již vyzkoušených jednotlivých postupů dobré praxe, které jsou ověřené už například od České zemědělské univerzity (ČZU), Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR), Výzkumného ústavu meliorací a půd (VÚMOP) a dalších. My jsme ty jednotlivosti „jen“ dali do funkčního a komplexního celku.

Když už jste u některých lokalit udělali rozpočet, máte nějaký odhad, kolik by taková opatření pro celé Česko spolkla peněz?

Ano, přišlo by to na 1,6 bilionu korun.

Tolik peněz určitě ve Státním fondu pro životní prostředí není. Celkové výdaje státního rozpočtu na rok 2022 jsou 1,9 bilionu Kč.

Jsou to velké peníze, ale takhle masivní změna krajiny se samozřejmě nedá provést za pár let ani jen ze soukromých zdrojů. Jen Krajinný plán adaptace ČR je na deset let práce. A realizace bude trvat dekády. Adaptace ČR na klima, zádrž vody, omezení sucha a povodní je ale tak vysoký veřejný a národní zájem, že jiná cesta než uhradit tento historický přelomový krok pomocí dotací, a navíc to musí být rychle, neexistuje.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované