Hasič z terénu: Prolijeme prohořelou půdu a ona je za hodinu znovu teplá

Hasičům se podařilo dostat k soutěskám v Hřensku, ohniska tam likvidují pozemní i vzdušnou cestou. U požáru v Českém Švýcarsku zasahuje kolem jednoho tisíce hasičů.

Často pracují v nepřístupném terénu. Jedním z nich je hasič z Moravskoslezského kraje Lukáš Popp, který je v Hřensku velitelem sektoru číslo jedna. Vysvětluje, jak je práce v terénu náročná a že to je někdy boj s větrnými mlýny.

„Co se týká lesního požáru, tak je to jeden z největších lesních požárů, který jsem zažil,“ řekl přímo v Hřensku hasič Lukáš Popp.

Kde konkrétně pracujete a jak vypadá váš běžný pracovní den?

Můj sektor je číslo jedna, je to tady hned v oblasti Hřenska. Sektor se skládá ze tří úseků. Jedno je oblast Hřenska, kde je skalní masiv, dále je to sektor dvě, kam spadá Pravčická brána a dále je to úsek číslo tři, který na to navazuje.

Jak byste mi popsal váš pracovní den?

Je to velmi náročné pro zasahující hasiče. Musím přiznat, že jako velitel sektoru obdivuji úplně všechny hasiče. Málokdo si dokáže představit, čím ti hasiči musí projít, není to jenom horko, je to prach, jsou to samozřejmě zásahové obleky. Tahání hadic je také velmi náročné. Pro mě ten den je méně náročnější než pro zasahující hasiče. Je to o tom, že si ráno musíme dát poradu a říci, co nás ten den čeká, jak budeme postupovat na všech třech úsecích. Samozřejmě během toho zásahu, pokud je nějaký problém a ti velitelé úseků se na mě obrátí, tak jsem ten, kdo se jim okamžitě snaží pomoct a vyjít vstříc tak, aby dostali, co potřebují. Během dne jednotlivé úseky projíždím. Přiznám se, že v okamžiku, kdy je potřeba, tak samozřejmě přiložím ruku dílu, ale naštěstí pro mě jako pro velitele to není tak často.

Co hasiči pod vámi dělají, jsou to práce v nepřístupném terénu?

Ano, úsek číslo jedna vyžaduje práci v nepřístupném terénu. Je to dokonce skalní masiv, který je zde dominantou. Hasiči pracují nejenom na lezeckém vybavení na laně a sedacím postroji a podobně, ale je to hlavně prolévání všech prostor, půda je tak nahřátá a prohořelá, že někdy se stane, že prolijeme půdu a ona je třeba za hodinu znovu teplá, takže se k tomu vracíme zpět. Je to někdy boj s větrnými mlýny, ale to neznamená, že to nezvládáme. Zvládáme to a snažíme se to dostat pod kontrolu.

Kolik máte takových lezců hasičů?

Tady na místě jich zasahuje mezi 30–40. Je to z toho důvodu, že se i průběžně střídají kvůli počasí a námaze tak, aby nedošlo k vyčerpání a eliminovali jsme tím i možné zranění. Samozřejmě unavený člověk může udělat chybu a udělat takovou chybu na laně, to může být až fatální chyba, takže tomu se snažíme samozřejmě vyhnout. V Česku jsou spousty hasičů lezců, takže v případě, že by tady tito byli už velmi vyčerpaní, dochází k jejich střídání. Je to jenom o tom si dát požadavek „potřebuju lezce“ a většinou je dostávám.

Jak si mám představit práci lezce?

On v první řadě provede průzkum, to znamená, vidíme nějaký kouř, zjistíme, že je to skalní masiv, nepřístupný terén. Vybavíme hasiče, který se slaní za ním. Většinou jeho kolegové pustí nějakou hadici s proudnicí. On si rozhodne, kdy bude ukotven, kdy mu to zavodníme, pak provádí hašení. Lezec si rozhodne, kdy to ukončíme, v tu chvíli my vypínáme vodu, on si odvodní, vytáhneme mu tu hadici s proudnicí a následně buď svými silami se lezec dostane nahoru, nebo mu pomáhají jeho kolegové.

Jak je zásah náročný v tom, že ne všude jsou skály. Musí hasiči zkrátka počítat s takovým druhem práce?

Naše republika je rozmanitá, hasiči zasahují tam, kde je potřeba. My tomu přizpůsobujeme síly a prostředky nasazení. Dovolím si říct, že všichni jsou opravdu frajeři a machři, co tady předvádí za výkony.

Co je pro hasiče nejtěžší během práce v nepřístupném terénu?

Samozřejmě je nutné dbát na vlastní bezpečí. To znamená nevstupovat tam, kde si nejsem jistý nebo kde by mohlo být nějaké ohrožení. Tady to můžou být například i padající stromy, může to být skalní masiv a podobně. Zároveň je třeba opravdu nebát se říct, že jsem unaven, potřebuju se občerstvit, potřebuju si odpočinout. Přece jenom ten velitel nevidí na všechny hasiče, například tady na tomto úseku mám v tuto chvíli 120 hasičů, to znamená, že ten velitel nemůže sledovat každého. Je to o těch hasičích samotných, aby se nebáli si říct, není to hanba, ba naopak – je hrdina ten, kdo se přizná, že už nemůže, a my ho nemáme problém vystřídat. Je to i vyčerpání, může to být i přehřátí, může to být podklouznutí popálení, jakékoliv zranění tady na hasiče číhá.

Museli jste u lezců řešit nějaká zranění?

U lezců zatím žádné nebo dnes jsme měli jen mírné. Hasič byl ošetřen a hned se vrátil dál do činnosti. Některá zranění už tady samozřejmě na celém tom požářišti byla, některá vážná, některá středně lehká, ale máme tady záchrannou službu, takže hasiči mají vždy svůj komfort a první pomoc.

Je toto nejtěžší zásah, co jste v životě zažil?

Co se týká lesního požáru, tak je to jeden z největších lesních požárů, který jsem zažil.

Co si z toho odnášíte?

Budu mít spousty zkušeností a jak se říká, člověk se neustále učí, a i tento požár mě něčemu naučil.

Co vás čeká teď v dalších dnech? Zůstáváte tady, nebo se budete střídat?

Zatím tady zůstáváme, čeká nás rotace. Uvidíme podle toho, jak se situace bude vyvíjet. A budeme se snažit opravdu co nejrychleji dostat požár pod kontrolu tak, abychom si mohli s klidným svědomím říct: „Opravdu teď už nám nehrozí opětovné rozhoření požáru.“