Hlavní obsah

Nový bič na výrobce. Pračky i televize musí jít otevřít a opravit

Foto: Asociace prádelen a čistíren (APaČ)

Výrobci někdy dělají všechno pro to, aby věc nešla opravit. Místo klasických šroubů často používají nýty.

Reklama

1. 3. 5:59

Pračka spojená nýty, bez návodu a snadno dostupných součástek je noční můrou opravářů. Ode dneška se jim bude spát o něco lépe. Prodávat už se smí jen bílá technika a displeje, které půjdou opravit.

Článek

Od 1. března platí nové požadavky na ekodesign domácích spotřebičů. Výrobky bílého elektra a také displeje mohou na trh Evropské unie jen za přísnějších podmínek. Musí se dát snadno rozložit a složit. Výrobci zároveň musejí zajistit dodávky náhradních dílů až po dobu deseti let.

Pro spotřebitele, kutily a profesionální opraváře je to velký třesk, který prodlouží životnost výrobků odhadem o 3 až 5 let. „Přístroje dodané na trh EU budou muset být lépe opravitelné. Pro nás je to revoluce a velká výzva. Opravy totiž budou umožněny i neautorizovaným servisům,“ říká předseda spolku Opravme Česko Jan Charvát.

Evropská legislativa má ekologické motivy. Používání přístrojů po delší dobu by mělo vést ke snížení emisí CO2 a také snížení plýtvání zdroji nerostných surovin. Méně spotřebičů skončí po první poruše na skládce nebo v recyklaci, protože nejdou opravit.

Asi 60 procent výrobků bílé techniky a televizí se dnes podle spolku Opravme Česko dá opravit, u zbylých 40 procent je to však problém. Důvody jsou různé, vinu na tom nesou zákazníci i výrobci.

Hlavní problém? Chybí návod a díly

„Fakt, že výrobky nejdou opravit, má často společného jmenovatele. Informace o výrobku pro daného technika jsou nedostatečné a chybí dodávky náhradních dílů,“ shrnul opravář Dan Pavlát a dodal: „Platí to napříč výrobky. Jediný segment, který funguje, je autoprůmysl. Nikdo si nekoupí auto s tím, že skončí záruka a nedostane ani šroubek.“

Opravám dnes brání nejen nedostatek dílů, ale i chybějící návody. Bez nich je často i velmi schopný opravář v úzkých. Svítá ale na lepší časy. Zákon totiž výrobcům nařizuje zpřístupnit konstrukční schémata, byť by to bylo za „přiměřený poplatek“.

Fakt, že výrobek nejde opravit, nebo je těžko opravitelný, někdy komplikuje i samotný design. Jsou výrobky, do kterých se buď vůbec nejde dostat, nebo jen za použití hrubé síly. Firmy pro to mají méně i více logická vysvětlení. Prodlužovačky nejdou rozebrat z bezpečnostních důvodů. Zpívající plyšáky je kvůli výměně baterie nutné rozpárat. Údajně proto, aby dítě nespolklo baterii nebo jiné drobné součástky.

V bílé technice celá řada výrobců komplikuje nezávislým opravářům práci tím, že používají nýty. „Používání nýtů u věci, se kterou zachází dospělý člověk, je nemravné, stejně jako používání atypických hlaviček šroubů. Každý rok přibývají nové typy hlaviček šroubů a vrutů. To aby měl opravář arzenál nářadí,“ líčí starosti opraváře Dan Pavlát, kterému vadí i různé plastové zacvakávací mechanismy. „Rozeberete to dvakrát, třikrát a prasknou,“ řekl.

Výrobky, které musí být opravitelné

Bílá technika:

- Například pračky, myčky, sušičky, lednice, trouby, mikrovlnné trouby, varné desky, digestoře nebo vinotéky.

Displeje:

- Televizory, monitory, velkoplošné displeje.

Průměrná domácnost díky směrnici ušetří okolo 150 eur ročně, tedy zhruba 4 000 korun. (studie Evropského parlamentu)

Cílem legislativy je prodloužit životnost výrobků. Podle odhadů o 3-5 let.

Ale není možné házet vinu jen na výrobce. Částečně za neopravitelnost mohou zákazníci, protože kupují příliš levné věci. Jan Charvát tvrdí, že se vyplatí opravovat elektro přístroje, které stojí dva tisíce korun a víc. „Když si někdo koupí tyčový mixér za 300 korun, nemůže čekat, že půjde opravit, protože hodinová mzda technika je od 400 do 500 korun,“ uvedl.

Je sporné, zda legislativa o ekodesignu bude spotřebitele motivovat k opravě televizí nebo monitorů. Výměna displejů je totiž velmi drahá a celková cena včetně práce často atakuje pořizovací cenu nového přístroje.

Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů v principu se směrnicí nemá problém, podle jeho šéfa Radka Hacaperky je však důležité, aby se při prosazování pravidel kladl primárně důraz na bezpečnost spotřebitele. „Výrobky nebude moci opravovat každý z ulice. Servisní pracovníci budou muset mít zkoušky, minimálně vyhlášku 50, znalosti v elektrotechnice a také disponovat patřičnými nástroji na výměnu i měření,“ říká.

Servisů je dnes málo

Požadavky směrnice Česká republika implementovala do zákona o hospodaření energií a do vyhlášky o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie. Pokud jde o servisy, zachází se s termínem „odborná opravna“, kterou může být živnostník i firma s povolením od výrobce. Právě v tom vidí Jan Charvát z Opravme Česko možný problém.

„To je jediné, co se nám na zákonu moc nelíbí. Když výrobce nebude chtít, aby se jeho výrobky opravovaly, nebude dávat glejty na odbornost,“ řekl. Bojí se, že může nastat situace, kdy výrobce bude mít svůj jeden velký servis, který nebude tak kvalitní, a na ostatní se nedostane. Běžnou praxí nadnárodních firem dnes je, že mají jeden obří servis pro celou zemi nebo dokonce celou Evropu.

Neznámou zatím je, co zákon udělá s nabídkou na evropském trhu a cenami výrobků. Spolek Opravme Česko i Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů se shodnou, že zřejmě z trhu zmizí nejlevnější bezejmenná elektronika, protože legislativě nevyhoví.

„Od 1. března 2021 určitě ke zdražení nedojde. To, co nastane od března 2023 (uplyne dvouletá záruka prvních přístrojů prodávaných podle nových pravidel - pozn. red.), už se do cen promítnout může. Je však otázka, jestli do ceny prvotního výrobku nebo náhradních dílů. Výrobci totiž budou mít povinnost skladovat náhradní díly 8-10 let po ukončení výroby daného výrobku, což výrazně ovlivní nárůst logistických nákladů,“ předjímá Radek Hacaperka.

Nelogické mu přijde, že se legislativci v první fázi, po které mohou následovat mobilní telefony a další elektro, zaměřili na bílou techniku. Obecně je spíš problém s životností výrobků z oblasti IT, tedy počítačů, ale i mobilních telefonů. Podle něj životnost ovlivňuje i chování spotřebitele vůči výrobku a jeho údržbě.

Někteří technici upozorňují na to, že výrobci životnost spotřebičů někdy cíleně omezují různými konstrukčními triky. Výrobci existenci takzvaných „kazítek“, tedy různých mechanismů a způsobů, jak omezit životní cyklus výrobků, popírají.

Kazítka existují, říká opravář

„Setkávám se s tím, že konstrukčně nebo programově je něco zakomponováno ve výrobku tak, aby něco nešlo udělat nebo výrobek nepřesáhl určitou životnost,“ popisuje opravář Pavlát. Může jít například o nevhodné umístění procesoru, pevného disku nebo základní desky vedle zdroje, který se přehřívá.

„Častěji se ale setkávám s tím, že u akumulátorů notebooků jsou schválně počítadla cyklů. Ze zkušenosti víme, že když vyrobíme série akumulátorů, tak mají tisíc nebo dva tisíce nabíjecích cyklů, ale přitom některé vydrží i o třetinu víc. Výrobci to zdůvodňují dodržováním nějakého kvalitativního standardu,“ uvedl. Při dodržení určitého počtu cyklů se podle něj přístroj zablokuje a už nejde nabít.

Podobný problém je u některých tiskáren s počítadly vytištěných stránek. „Jinak se údajně opotřebují a už netisknou tak hezky. Přitom vedle máme tiskárnu obdobné konstrukce, která v pořádku vytiskla už dvakrát tolik,“ dodal.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené