Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nebylo nejspíš moudré, že FIFA přidělila na lisabonském kongresu v roce 1956 pořádání světového šampionátu jihoamerické zemi Chile, která nebyla zrovna v ekonomické kondici. Jediného konkurenta Argentinu (Spolková republika Německo a Španělsko z kandidatury odstoupily) převálcoval předseda chilského svazu sloganem: Porque nada tenemos, lo haremos todo… (Protože nemáme nic, uděláme všechno).
Slovo dodržel, situaci navíc nesmírně zhoršilo zemětřesení ve Valdivii v květnu 1960 s více než 50 000 obětí a dvěma miliony postižených, které přinutilo organizační výbor kompletně upravit kalendář. Talca, Concepción, Talcahuano a Valdivia byly vážně poškozeny, Antofagasta a Valparaíso odmítly pořádat jakékoli zápasy.
Šampionát se konal ve vysloveně spartánských podmínkách.
Socialistická skromnost
Některým účastníkům to příliš nevadilo, například československému týmu, který si došel pro druhé stříbro v historii. Svěřenci trenéra Rudolfa Vytlačila, navyklí na socialistickou střídmost – amatéři s civilním zaměstnáním –, si nestěžovali, že pobývají na vojenské ubytovně v Zelené rokli, kde byly kovové postele a netekla teplá voda. „Byly to skromné podmínky,“ vzpomíná jeden z posledních žijících pamětníků Josef Jelínek.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Před finále, kdy se mužstvo přesunulo ze své základny poblíž Viña del Mar do hlavního města, spal na pokoji s trenérem. Víc místností k dispozici prostě nebylo…
Zhýčkané italské hvězdy to však překousnout nedokázaly. Vznikl spor, který daleko překročil vyhrazený prostor fotbalového hřiště.
Dva dehonestující články
Před začátkem napsali dva italští korespondenti Antonio Ghirelli z Corriere della Sera a Corrado Pizzinelli z il Resto del Carlino – La Nazione velmi ostrá slova na adresu pořadatelů. Článek vyšel v boloňském deníku il Resto del Carlino a nesl název: Santiago, konec světa – nekonečný smutek hlavního města Chile.
Bylo popsáno jako smutný symbol nerozvinuté země, sužované všemi možnými zly: podvýživou, prostitucí, negramotností, alkoholismem, bídou… A celé městské části provozují prostituci pod širým nebem.
Další Pizzinelliho postřehy publikované ve Florencii v listu La Nazione obsahovaly pasáž, která říkala: Chile musí být postaveno naroveň mnoha zemím v Asii a Africe, pokud jde o zaostalost. Obyvatelé těchto kontinentů nejsou pokročilí, tito jsou v regresi.
Reakce místního tisku
Články vyvolaly obrovské rozhořčení. List Última Hora vyzval k vyhoštění obou italských reportérů a argentinský novinář, mylně považován za Itala, byl v nočním klubu zbit.
Dalším důvodem sporu bylo využití naturalizovaných Italů z jihoamerických zemí. V dresu squadry azzurri se v Chile představili argentinští rodáci Omar Sívori a Humberto Maschio, což jen zvýšilo tradiční rivalitu mezi fotbalovými týmy Latinské Ameriky.
Navíc se připomenulo, která země byla jedním z viníků světové války, a to už vášně všemi lomcovaly. Uklidnění nepřinesl ani úvodník časopisu Revista Estadio, který napsal: I my jsme viděli chudobu v jižní Itálii, ale raději mluvíme o zázracích jako Benátky a Florencie.
Ostudný zápas
Po takové mediální přestřelce nemohl vzájemný zápas v základní skupině B dopadnout dobře. Skoro se nehrálo, hráči se navzájem kopali a surově napadali. Slaboučký anglický rozhodčí Kenneth Aston, jenž možná ani netušil, o co jde, jen střídavě pískal fauly na obě strany.
K potěše 66 tisíc fanoušků vyloučil dva Italy, přičemž podle účastníků mohl poslat do kabin nejméně i dva domácí hráče. Chile vyhrálo 2:0, nenávidění „makaróni“ jeli domů.
Oč více sympatií nabrali oba finalisté – obhájce titulu Brazílie a československý tým. Střetli se už v základní skupině a zraněného krále Pelého vůdce evropského kolektivu Josef Masopust neatakoval, aby mohl v klidu rozehrát. Pelé gesto odmítl, poslal míč do autu.
Gentlemanské chování dokázalo, že i na vrcholové fotbalové úrovni mohou mít k sobě hráči patřičnou úctu.
Mistrovství světa 1962 – Chile
Účastníci (16): Chile, Itálie, Spolková republika Německo, Švýcarsko, Československo, Maďarsko, Brazílie, Anglie, Uruguay, Mexiko, Jugoslávie, Kolumbie, Španělsko, Sovětský svaz, Argentina, Bulharsko
Semifinále: Československo–Jugoslávie 3:1, Brazílie–Chile 4:2
O 3. místo: Jugoslávie–Chile 1:0 (0:0)
Finále: Brazílie–Československo 3:1 (1:1)
