Článek
Na světových šampionátech se představí nejlepší hráči. Takové bylo zadání mezinárodní fotbalové organizace FIFA při jejím vzniku v roce 1904.
Na třetím mistrovství ve Francii se to však nepovedlo. Chyběl nejlepší vyhlášený kanonýr 20. století Josef Bican. Z politických důvodů.
Nové občanství nestihl
Nedostižný ‚Pepi‘ se narodil v roce 1913 za rakousko-uherského mocnářství českým rodičům ve Vídni, kde fotbalově vyrůstal. Po rozpadu monarchie se stal občanem Rakouska, tuto zemi reprezentoval i na mistrovství světa 1934 v Itálii.
V létě 1937 přestoupil do Slavie jako útočník výjimečných střeleckých hodnot, což v červenobílém dresu potvrzoval. V ročníku 1937/1938 měl formu jako hrom, vystřílel Slavii v té době nejprestižnější klubovou soutěž Středoevropský pohár. S ním na hrotu mohlo Československo pomýšlet na dobytí světového trůnu.
Už během podzimní sezony požádal o udělení občanství v zemi svých předků. Procedura se táhla, do šampionátu se to nestihlo. „Vlastně už občanství měl, ale všechny náležitosti nebyly naplněny, byť jen formálně,“ objasňuje historik Zdeněk Zigmund, velký znalec toho období.
Navíc šly velké tlaky ze strany soupeřů, kteří si ve Francii také činili zálusk na medailová umístění, aby nehrál. Bez Bicana se naděje československého týmu výrazně zmenšovaly.
Říše ho nechtěla (nepotřebovala)
Z hlediska dokumentů mohl však Bican nastoupit za německou říši. Jeho rodné Rakousko se na mistrovství kvalifikovalo, avšak po jeho Anschlussu (13. 3. 1938) bylo násilně začleněno pod berlínskou vládu. A Bican se automaticky stal říšským občanem.
Němci také jeli do Francie s velkými ambicemi, zvláště když výběr obohatili nejlepší fotbalisté zaniklého rakouského týmu. O Bicana však neusilovali. Podle historiků zásadní roli sehrálo, že nacistická propaganda odmítala posily se ‚závadným neárijským původem‘. Věřili si, že zvládnou šampionát s čistou krví.
Úleva v Parku princů
Celá Evropa se už třásla před hitlerovskou rozpínavostí, proto nástup nacistického týmu s tradiční vztyčenou pravicí byl pro fanoušky demokratických států hodně frustrující.
Sebevědomí představitelé německého zla však narazili hned při první překážce. V pařížském Parku princů jim statečně vzdorovali Švýcaři, první duel skončil remízou. Rozhodovalo opakované utkání o pět dní později, v němž Švýcaři vyhráli 4:2, přestože už 0:2 prohrávali a vlajky s hákovým křížem vlály nad stadionem.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
„Když Němci odcestovali, všichni si oddechli,“ vzpomíná francouzský předseda FIFA Jules Rimet ve své knize o světových šampionátech.
Titul obhájila jiná nacionalisticky vyhraněná země, Itálie, sportovně ovšem tentokráte právem, její hráči podávali výborné výkony. A nejlepším středním útočníkem byl vyhlášen Silvio Piola, autor pěti gólů, ve finále proti Maďarsku skóroval dvakrát.
Zůstal Čechem
Josef Bican nabyl československé občanství záhy po šampionátu, vedl útočnou formaci hned v následujícím přátelském vítězném duelu 6:2 v srpnu ve Švédsku, kde vstřelil tři góly. Ale francouzský šampionát už byl minulostí. Obhájci stříbrných medailí skončili ve čtvrtfinále, kde je vyřadila Brazílie.
Bez krále kanonýrů to bylo složité.
Pokus, aby se Bican stal opět říšským občanem, přišel za protektorátu, ale střelecká veličina Slavie Praha odmítla. „Táta by se obracel v hrobě,“ znělo jeho statečné vyjádření.
Mistrovství světa 1938 – Francie
Účastníci (15): Francie, Itálie, Německo, Švýcarsko, Nizozemsko, Československo, Maďarsko, Holandská východní Indie, Švédsko, Kuba, Rumunsko, Norsko, Brazílie, Belgie, Polsko
Semifinále: Maďarsko–Švédsko 5:1, Itálie–Brazílie 2:1
O 3. místo: Brazílie–Švédsko 4:2 (1:2)
Finále: Itálie–Maďarsko 4:2 (3:1)
Prohlédněte si unikátní snímky z historie fotbalových MS:
