Hlavní obsah

Válka na Ukrajině odhalila brzdu ruské armády. Přežívá v ní sovětský duch

Foto: Madhourse, Shutterstock.com

Ruští veteráni nesou portrét sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina, snímek z roku 2019.

Reklama

31. 5. 12:20

Když Rusko napadlo Ukrajinu, těšila se jeho armáda pověsti druhé nejsilnější na světě. Následovala série selhání, která jen těžko zdůvodní individuální pochybení velitelů. Je za nimi něco systémového. Něco, co Ukrajina překonala.

Článek

Podcenění situace, špatná koordinace, problémy se zásobováním, překvapivě velký rozdíl mezi stavem věcí „na papíře“ a v realitě. To jsou fráze, které vojenští analytici poslední měsíce opakují ve snaze vysvětlit, proč se ruské armádě na Ukrajině daří o hodně hůř, než se původně předpokládalo.

Po sto dnech války je stále jasnější, že to nemůže být důsledek série špatných individuálních rozhodnutí a že má tohle všechno společného jmenovatele. Od bývalých vojáků, politiků i odborníků na vojenství v poslední době zaznívá, že selhání je do značné míry způsobené sovětským dědictvím.

Systémový problém

Špatné velení označil za důležitou příčinu počátečních ruských neúspěchů invaze na Ukrajinu v článku ČTK ke třem měsícům války plukovník Zdeněk Petráš z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany. Ruské velení podle něj v první řadě špatně odhadlo situaci, a to hned v několika bodech. Následně ale ani nezvládalo na nečekaný vývoj dobře reagovat.

„Rusové mají pravděpodobně skutečně systémový problém ve velení a řízení armády,“ odpověděl Petráš Seznam Zprávám na otázku, zda si myslí, že je za sérií špatných rozhodnutí nějaký jednotící prvek.

„Nebyla provedena patřičná koordinace mezi jednotlivými uskupeními, která působila v operacích. V těchto uskupeních také byly různé druhy sil (pozemní, vzdušné, speciální atd.), ale nebyl nastaven způsob jak všechny tyto druhy jednotek zásobovat,“ popsal Petráš chyby, v jejichž důsledku ruská armáda mimo jiné nedobyla Kyjev a musela své cíle výrazně omezit.

Důsledky těchto chyb, tedy například zastavenou kolonu obrněných vozidel před Kyjevem, ruské vojáky rabující potraviny či palivo a celou řadu podobných událostí, viděl celý svět. Že jsou za nimi špatné rozkazy, si lehko domyslí i laik, o hodně náročnější otázka ale zní – proč byly tyto špatné rozkazy vlastně vydávány?

Ruská armáda počítala i s tím, co neměla

Petráš nejprve upozornil, že žádná odpověď nemůže být objektivní a jde jen o jeho domněnky. Z vlastní zkušenosti z armády (včetně Československé lidové armády, která byla v mnohém podobná té sovětské) a pozorování dění na bojišti mu ale vyplynulo hned několik zajímavých poznatků.

Analytik a bývalý voják přiznal, že ho počáteční selhání ruské armády překvapilo. „Ruská armáda byla považována za technicky vyspělou. Všichni byli překvapení, že technika nasazená do bojů byla tak poruchová a nespolehlivá. Množství nevybuchlé munice, raket a střel…to bylo až zarážející,“ řekl Petráš a dodal, že se na Ukrajině ukázal velký rozdíl mezi tím, jak se ruská armáda dosud prezentovala, a jejím reálným stavem.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto překvapení je podle Petráše jednoduše to, že tento rozdíl až do poslední chvíle neviděla ani samotná ruská armáda. „To, co dostalo nejvyšší velení v Kremlu v předvečer invaze na Ukrajinu, musely být zkreslené informace o stavu jednotek, které měly zaútočit,“ řekl odborník.

„Moje zkušenost sahá až do Československé lidové armády a vím, že předpisy související s přípravou sil byly stejné jako v sovětské armádě. Fungovalo to tak, že pokud mělo být něco připraveno a mělo to být v pohotovosti pro nějakou operaci, neexistovalo, že by někdo řekl, že to připravené není,“ zamyslel se Petráš nad tím, co mohlo špatnou informovanost velení armády způsobit.

V sovětské a podle Petráše jistě i v ruské armádě by totiž každý, kdo by nahlásil nepřipravenost, mohl počítat s tím, že přijde trest. „Ti lidé se báli, že když nahlásí reálný stav, může to být konec jejich kariéry nebo možná i existence. Tohle se dělo za bývalého režimu. S kolegy, se kterými tu situaci pozorujeme, jsme za jedno v tom, že toto je pozůstatek sovětského režimu. Teď to nebude o mnoho jiné,“ řekl odborník a dodal, že fungování západních armád je v přímém protikladu s ruskými zvyklostmi.

„Naleštěná bída“

Protiklady v povaze ruských ozbrojených sil a západních armád jsou jedním z hlavním témat článku amerického generála ve výslužbě Marka Hertlinga, v němž shrnuje své zkušenosti s ruskou a ukrajinskou armádou, které nabral za svou téměř čtyřicetiletou kariéru. S oběma armádami se potkával především jako velitel pozemních sil USA v Evropě.

Pointou článku je, že zatímco ukrajinská armáda, která měla ještě před 20 lety velmi špatnou pověst, se změnila k nepoznání. Ta ruská ale dle jeho názoru zůstávala pořád stejná. Armády, které proti sobě nyní stojí na ukrajinském bojišti, tak podle Hertlinga „nemohou být více rozdílné“.

Foto: Profimedia.cz

Mark Hertling na návštěvě Česka v roce 2012. Na snímku děkuje za možnost vyzkoušet si tank české armády.

V nepřímém, ač nápadném souladu s Petrášovou poznámkou o rozdílu mezi reálným a domnělým stavem armády Hertling napsal, že ruská armáda je „all show and no go“. S takovým dojmem se Hertling vrátil z návštěvy Ruska (kde viděl i vojenská cvičiště), kam ho americké velení vyslalo, aby pokračovalo ve zlepšování vztahů s Moskvou a zároveň zjistilo, jak na tom ruská armáda je. Česky by se Hertlingův výraz dal volně přeložit asi jako „naleštěná bída“.

„Jídlo v jídelnách bylo hrozné. Ruský výcvik a cviky, které jsme mohli vidět, nenabízely mnoho možností k vylepšení schopností a dovedností. Byly to rutinní demonstrace, při kterých nebylo moc prostoru pro manévrování nebo zapojení vlastní představivosti. V učebnách vojenské školy byly střední až vysocí důstojníci, obyčejná mapa a mladí vojáci obsluhující radiotelefony a rozdávající rozkazy imaginárním jednotkám na imaginárních bojištích. Při návštěvě depa jsem si mohl vlézt do tanku T-80. Byl stísněný, špinavý a ve špatném stavu. Pak jsem si mohl vystřelit i pár ran na velmi primitivním simulátoru,“ zavzpomínal Hertling na své dojmy z návštěvy ruské armády před skoro 30 lety.

Hertlingova vzpomínka a „naleštěná bída“ podle Petráše dokreslují typický znak armád zemí, kde vládne diktatura. „Hodně se lpí na přehlídkách a demonstracích vojenské síly. Podobné je to i v Číně a KLDR.“ Konflikt na Ukrajině nicméně podle odborníka ukázal, že demonstrace síly může být jen „pozlátkem“, z kterého nelze vyvozovat závěry, že technika ukázaná na přehlídce je připravená do akce.

Málo poddůstojníků a zkostnatělé velení

Dlouhodobě Hertling za jednu z největších odlišností a zároveň slabin ruské armády označuje i absenci poddůstojníků schopných velet menším jednotkám.

Ve svém vzpomínkovém článku uvádí, že kompetence mladých nižších důstojníků a seržantů byly něco, co nejvíc fascinovalo ruského generála na návštěvě vojenských základen USA v Německu. „Co vám umožňuje s takovým úspěchem připravovat tyto mladé muže a ženy, aby vedli ostatní do boje,“ ptal se prý ruský generál Hertlinga. Ten mu pak odpověděl, že to jsou pravděpodobně hodnoty armády USA – loajalita, odpovědnost, respekt, nesobecká služba, čest, integrita a osobní odvaha.

Tématu se při rozhovoru pro Seznam Zprávy dotkl i Petráš, když odpovídal na otázku, zda se Rusko v něčem na Ukrajině poučilo. Řekl, že kvůli svému typickému přístupu, kdy vojáky vedou do boje vysoce postavení důstojníci, či dokonce generálové, ruské ozbrojené síly ztratily mnoho vysokých šarží. „Jejich poučení ale vypadá tak, že tuto snahu posílat vysoké hodnosti přímo na bojiště ještě posílili, aby se daní lidé na bojišti lépe orientovali,“ řekl Petráš s dodatkem, že jinak většinou vysoké velení zůstává hluboko v týlu.

I v tomto se podle některých odborníků dá spatřit odraz starých sovětských zvyků. Akademický web The Conversation v článku s titulkem „Ruská vojenská historie se opakuje v Putinově zlodějském režimu“ píše, že za zkostnatělým systémem velení, kdy všechno musí rozhodovat osobně vyšší šarže, stojí celospolečensky rozšířená nedůvěra.

„Tato nedůvěra je charakteristickým znakem výkonu ruské armády na Ukrajině. Struktura ruské armády, stejně jako státu, se opírá o velení a dozor, který moc nevěří vlastním jednotkám,“ píše se v článku. „Západní ozbrojené složky v přímém kontrastu k Rusku motivují individuální jednotky, aby v situacích, kdy se věci zvrtnou, ukázaly vlastní iniciativu,“ dodává autor.

Ukrajinská transformace

Hertling ve svých vzpomínkách zmiňuje, že ještě v 90. letech a na přelomu tisíciletí měla ukrajinská armáda velmi podobnou pověst. Setkal se s ní na misi v Iráku, kde měli Ukrajinci na starost oblast okolo města Kút při bojích proti polovojenským jednotkám zapojeným do povstání vyvolaného radikálním duchovním Muktadou Sadrem.

„Kút byl binec a byly za to zodpovědné ukrajinské jednotky. Vojáci byli nedisciplinovaní a špatně vycvičení, jejich bojová vozidla byla v hrozném stavu a důstojníci i seržanti byli zkorumpovaní,“ napsal Hertling, podle kterého někteří Ukrajinci dokonce nejspíš prodávali povstalcům staré náboje do děl.

Během dalších asi 10 let se ale díky stále intenzivnější spolupráci s NATO podle Hertlinga všechno začalo měnit a na konci své kariéry už měl americký veterán z ukrajinské armády o hodně lepší pocit.

Petráš spolupráci NATO s Ukrajinou vysvětluje jednoduše tak, že jejím cílem bylo připravit ukrajinskou armádu na účast v mnohonárodnostních misích pod vedením NATO a OSN.

Tohoto tématu se Seznam Zprávy dotkly už v profilu současného ukrajinského velitele Valerije Zalužného, který je popisován jako muž, jenž po jmenování do čela armády prezidentem Volodymyrem Zelenským definitivně odstřihl ukrajinskou armádu od sovětské minulosti a nastavil prozápadní kurz se vším všudy.

Jedním ze Zalužného prvních kroků bylo, že povolil vojákům na frontě zahájit palbu proti nepříteli i bez svolení vrchního velení a odstranil s tím související byrokratické povinnosti.

Jeho přínos vyzdvihuje i voják ze speciální jednotky ukrajinské civilní kontrarozvědky SBU, který poskytl Seznam Zprávám exkluzivní rozhovor: „Do roku 2014 jsme neuměli válčit. Nebylo železo (vojenská technika) ani vojáci. To vše se muselo získat. Současný velitel generálního štábu Valerij Zalužnyj začínal jako plukovník, který se účastnil bojů a vypracoval se zespodu. Prošel si všechny vojenské pozice a ví, co naše armáda potřebovala, potřebuje a ví, jak to řešit. A to je jedna z hlavních příčin našich úspěchů.“

Zalužnyj sám si ukrajinskou armádu, která se naučila využívat méně početných, rozptýlených jednotek, které mohou jednat bez nutnosti přímých pokynů a svolení od nejvyššího velení, opakovaně pochvaloval v rozhovorech s novináři.

Ruské armádě na Ukrajině mezitím nyní pravděpodobně velí generál Alexandr Dvornikov, tedy typický představitel sovětské školy. Víc si o něm můžete přečíst v následujícím textu.

Korupce a „Potěmkinova armáda“

Dalším a možná vůbec nejdůležitějším znakem onoho sovětského ducha přežívajícího v ruské armádě je vedle despotismu, obav z nadřízených a nedůvěry i korupce.

Jak píše The Conversation, na prokázání její silné přítomnosti v Ruské federaci obecně není třeba dlouhé analýzy.

Ruský prezident Vladimir Putin má oficiálně plat asi 3,2 milionu korun ročně, ale přitom podle některých odhadů při započítání veškerého majetku, který vlastní nepřímo, patří mezi nejbohatší muže světa.

Vilu v hodnotě asi 414 milionů korun údajně nepřímo vlastní i ruský ministr obrany Sergej Šojgu. A takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Jako typický příklad korupce přímo v armádě média uvádějí uvolnění financí na vývoj či výrobu zbraňových systémů, které nikdy nevzniknou. Politico připomíná zakázku pro ruskou zbrojařskou firmu z roku 2012, která dostala 26 milionů dolarů na nový systém protivzdušné obrany. Vývoj ale nikdy nezačal a ukázalo se, že firma podepsala zfalšované kontrakty se společnostmi, z nichž některé měly jako adresu zaregistrované veřejné toalety v Samarské oblasti.

The Conversation k tomu dodává citaci prvního ministra zahraničí Ruské federace Andreje Kozyreva: „Kreml strávil posledních 20 let pokusy zmodernizovat armádu. Značná část z rozpočtu byla ale ukradena a utracena za obří jachty na Kypru. Jakožto vojenský poradce ale něco takového nemůžete napsat do hlášení prezidentovi. Místo toho se proto nahlásily lži.“

Kozyrev toto prohlášení na twitteru doplnil ještě přirovnáním k falešnému přikrašlování vesnic na Krymu při návštěvě carevny Kateřiny II. Veliké, když napsal, že ruské ozbrojené složky jsou „Potěmkinova armáda“.

„Je možné, že ve velitelských strukturách vládne klientelismus, protežování známých a podobně,“ vyjádřil se k problému korupce Petráš. „Mám osobní zkušenost z Iráku, kde jsem byl na misi, jejímž cílem bylo zavést reformu tamní armády. Tyto věci tam byly hodně markantní a irácká armáda byla v té době do značné míry budována na principu armády sovětské…“

Rusko může změnit taktiku, ale ne armádu

Moskva samozřejmě může ve válce na Ukrajině změnit taktiku, a taky už to několikrát udělala. Změnit ale něco na problémech, které jsme probrali v tomto článku, je těžké. Celá armáda by musela začít fungovat jinak, což by si žádalo svůj čas.

„Neřekl bych, že se radikálně změní taktika vedení operací. Je to dáno dokumenty, které stanovují, jak co se má dělat. Začít to teď měnit, to je jako kdybyste chtěl vyměnit celou sestavu uprostřed fotbalového zápasu nebo ho chtěl přerušit a přesunout z venkovního hřiště do haly na palubovku,“ řekl Petráš. „Ten zápas prostě musíte dohrát s týmem, který máte a podle pravidel, která jsou nastavená,“ dodal.

Z aktuální situace Petráš odhaduje, že válka na Ukrajině nedopadne drtivým vítězstvím ani jedné strany. Rusko, které dosud těží hlavně z technické převahy, a Ukrajina, která má výbornou morálku a pomáhají jí zásilky zbraní ze západních států, podle Petráše nakonec budou muset zasednout k jednacímu stolu a přijít s kompromisy.

Válka na Ukrajině

Foto: Nadiiiya, Shutterstock.com

.

Podívejte se, jak pomoci Ukrajině. Reportéři Seznam Zpráv se už pošesté vydali na Ukrajinu, podívejte se na jejich očitá svědectví z válkou zmítané Ukrajiny. Seznam Zprávy v ukrajinštině (praktické informace, zprávy, příběhy) – Українські новини.

To nejdůležitější k dění na Ukrajině shrnujeme každý všední den v newsletteru Tečka. Přihlaste se k odběru.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované