Tlačí na odchod z EU, o bolestivých dopadech ale Stačilo! i SPD mlčí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Prosazujeme referendum o vystoupení ČR z EU, aby sami naši občané rozhodli o své budoucnosti ve své zemi,“ zdůrazňuje pro Seznam Zprávy lídr SPD Tomio Okamura. EU se podle SPD proměnila v centralizovaný superstát a diktuje, jak se má žít.

Hnutí Stačilo! volá po tomtéž, ale z jiné strany spektra – tvrdí, že Unie prosazuje „pravicovou, neoliberální agendu“ a že její politika poškozuje české zemědělce a průmysl. „Na referendu trváme zcela a absolutně. Z toho prostě nehodláme ustoupit ani o píď,“ podtrhuje pro redakci předseda levicového hnutí Stačilo! Daniel Sterzik.

Kromě kritiky unijní klimatické politiky a migračních kvót zní od kritiků EU i další argumenty: bruselská byrokracie, ztráta kontroly nad hranicemi a v neposlední řadě odpor k přijetí eura, které je ostatně trnem v oku i některým představitelům současné vládní koalice, stejně tak se k němu zatím staví zády i hnutí ANO.

„Právě soustavná démonizace eura nahrává těm, kteří ve finále chtějí vystoupit z celé EU. Dokud nebudeme součástí eurozóny, bude odchod z EU neustále na populistickém stole. Bez eura je totiž vystoupení z Unie snazší a má svůj precedens, tedy odchod Británie z EU. Z eurozóny ale nikdo nikdy neodešel, vazby jsou pak mnohem pevnější,“ poznamenává pro Seznam Zprávy nejmenovaný vysoce postavený bruselský diplomat.

Vyhlášení referenda, ať už v prvním kroku o přijetí eura nebo v tom dalším o samotném setrvání v EU, každopádně není možné bez zásadních legislativních změn. Česká ústava dnes žádné obecné referendum neumožňuje – to je možné pouze ve zvláštních případech, jako bylo například vstupní referendum o přistoupení k EU v roce 2003.

Aby bylo možné uspořádat referendum o vystoupení, musel by Parlament schválit nový ústavní zákon o obecném referendu. To vyžaduje ústavní většinu – 120 hlasů ve Sněmovně a třípětinovou většinu v Senátu. V současné chvíli žádná z relevantních stran ani koalic tuto většinu nemá a Senát, který je tradičně proevropský, by takový návrh s největší pravděpodobností zablokoval. Jak bude vypadat Sněmovna po říjnových volbách, zatím není vůbec jisté.

Favorit voleb hnutí ANO sice naznačilo, že zákon o celostátním referendu předloží, otázka ohledně vystoupení Česka z EU či NATO v něm ale zůstane zapovězena. „Přes NATO a EU u nás nejede vlak,“ slibuje ve vyjádření pro Seznam Zprávy místopředseda ANO Karel Havlíček.

Ve Stačilo! i SPD, jejichž představitelé volají po referendech o setrvání v EU a NATO, o postojích ANO podle Havlíčka moc dobře vědí, přesto na nich vehementně trvají. Na dotaz redakce, jak by případný Czexit, tedy odchod Česka z EU, vypadal a co by poté následovalo, ale unisono mlčí.

Šéf SPD redakci jen naznačil, že by alternativou bylo posílení spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky, kterou kromě Česka tvoří Slovensko, Polsko a Maďarsko. „Jednou z alternativ může být i členství v EFTA,“ doplňuje.

EFTA, neboli Evropské sdružení volného obchodu, je mezinárodní organizace, jejímž cílem je podpora volného obchodu a hospodářské integrace mezi svými členskými státy. Aktuálně má EFTA čtyři členy: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Členství Česka v EFTA namísto v EU prosazuje mimochodem i strana Svobodní, která se pro letošní podzimní volby spojila s SPD.

Redakce s dotazem na alternativy k EU oslovila i představitele hnutí Stačilo!, otázka ale zůstala bez odpovědi. Stejně tak se ani Stačilo! ani SPD nevyjádřily k tomu, zda mají vypracovanou analýzu toho, jak by případný odchod z EU vypadal a kolik by Česko stál.

„Od těchto stran jsem nikdy neslyšel žádnou racionální alternativu k tomu, jak by mělo vypadat Česko mimo EU, a ani analýzy dopadů případného vystoupení – na rozdíl od existujících a důvěryhodných analýz dopadů našeho členství, které jsou ve větší míře pozitivní,“ uvádí pro Seznam Zprávy Martin Vokálek, výkonný ředitel Institutu Europeum.

Bez důkladných analýz podle něho nelze s přesností předpovědět veškeré dopady případného odchodu Česka z EU, nicméně na základě existujících studií o přínosech členství je zřejmé, že by vystoupení znamenalo zásadní oslabení v řadě klíčových oblastí. „Odchod by oslabil naši bezpečnost, ekonomiku i mezinárodní postavení a silně by dopadl na všechny občany, zvláště na sociálně slabší skupiny a regiony,“ poznamenává.

Ekonomicky by vystoupení znamenalo ztrátu přístupu na jednotný evropský trh, kam směřuje více než 80 % českého exportu. Případný přístup na tento trh po vystoupení by podléhal schválení ostatními členskými státy a vyžadoval by plnění pravidel bez možnosti je ovlivňovat – podobně jako v případě Norska nebo Švýcarska. „Firmy by čelily nárůstu nákladů, výpadku investic ze zahraničí a poklesu konkurenceschopnosti a začaly by ve velkém propouštět. Některé velké koncerny by se pravděpodobně rozhodly snížit aktivity a výrobu v ČR, a tím ještě více oslabily naši ekonomiku,“ zdůrazňuje Vokálek.

Ztráta členství by se dramaticky promítla i do vnitrostátního rozpočtu. Česko je dlouhodobým čistým příjemcem evropských prostředků. „Vystoupením bychom o tyto prostředky přišli a zároveň bychom museli nahradit jejich funkci z vlastních zdrojů – tedy vyššími daněmi nebo zásadními škrty,“ dodává expert na evropskou politiku. Nahradit evropské fondy by navíc znamenalo omezit rozvoj dopravní infrastruktury, regionálního rozvoje, školství, výzkumu či zemědělství.

Kromě ekonomického a politického oslabení by Česko utrpělo i na bezpečnostním poli, došlo by k oslabení vazeb v oblasti obranyschopnosti, hybridních hrozeb, kybernetické odolnosti, protiteroristické spolupráce a schopnosti čelit nelegální migraci. „V době rostoucí globální nejistoty a války na Ukrajině by šlo o geopoliticky mimořádně nevhodný krok. Už jen případné diskuze o pokračování členství v EU jsou vodou na mlýn pro Rusko i další autoritářské režimy, které systematicky pracují na oslabování jednoty Západu a které vnímají ČR jako nepřátelskou zemi,“ podotýká Vokálek.

Odchod z EU by způsobil otřes i v české legislativě. Česko je totiž s EU právně silně provázané, evropské předpisy tvoří zhruba třetinu veškeré české legislativy. Po odchodu by bylo třeba upravit stovky zákonů, dohodnout novou obchodní smlouvu s EU, řešit otázku volného pohybu osob či statusu českých občanů v zahraničí. Utrpěla by turistika, studium v zahraničí i další dnes běžné aktivity.

Podle experta na evropské právo Iva Šlosarčíka sice příklad Británie ukázal, že odchod z EU je možný, nelze ale kalkulovat s tím, že by případný Czexit probíhal obdobně. Lisabonská smlouva sice přinesla speciální klauzuli o exitu z EU, nikdo ale podle Šlosarčíka nečekal, že se kdy použije v praxi. „Je napsaná vágně, chybí tam různá řešení a podobně. Zkrátka, není to žádná kuchařka odchodu,“ podotýká právník s tím, že nikde není zaručeno, že na dalšího případného unijního „odpadlíka“ by se aplikoval britský model. Rozchod by tak mohl být daleko drsnější.

Zatímco Velká Británie zaplatila za svůj odchod tzv. „rozvodový účet“ ve výši asi 45 miliard eur, v českém případě by náklady byly sice nižší, ale stále vysoké. Oficiální odhady chybí, každopádně v kuloárech se hovoří o desítkách miliard korun v přímých nákladech – právní poradenství, úpravy systémů, nové úřady, náhradní dohody. Dlouhodobé ekonomické dopady by ale mohly být mnohem vyšší.

S tím však nesouhlasí šéf SPD Tomio Okamura, podle něhož by naopak Česko odchodem z EU vydělalo. Neplatilo by například Green Deal, vyjednalo by lepší celní dohodu s USA a neživilo by tisíce bruselských úředníků.

Ekonomické oživení mimochodem očekávali i Britové. Realita je ale jiná. Po Brexitu dnes Británie čelí ekonomickému zpomalení až o nižší jednotky procent HDP ročně ve srovnání se situací, kdy by v EU zůstala, zhoršení přístupu na trhy, poklesu zahraničních investic v Británii a britského exportu do zahraničí. „Zároveň pak v Británii ještě narostla polarizace společnosti a nyní pouze necelá třetina Britů považuje rozhodnutí odejít z EU za správné a až téměř pětina z těch, kteří hlasovali pro odchod, svého rozhodnutí lituje,“ shrnuje Martin Vokálek z Europea.

A podotýká, že zatímco některé politické strany v Česku uvažují o opuštění EU, řada zemí – od Ukrajiny po Moldavsko – o členství v Unii intenzivně usiluje. „Uvědomují si její strategickou hodnotu. Proto si pohrávat s nápady na vystoupení nebo referendum není jen politicky nezodpovědné, ale přímo nebezpečné,“ uzavírá.