Hlavní obsah

Církev řeší investice, protože trpí pastorační impotencí, míní ekonom

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Shutterstock.com

„Pokud se církve rozhodnou investovat do nemovitostí nebo podnikání, nebude to proto, že je to pro ně nejlepší možná investice, ale proto, že jim chybí představivost, jak investovat do vlastní činnosti,“ říká privatizační ekonom Roman Češka, který donedávna působil i na pražském arcibiskupství.

Reklama

Exšéf Fondu národního majetku a bývalý církevní ekonom Roman Češka v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal, jak hodnotí záměr katolické církve investovat miliardy do nemovitostí.

Článek

Roman Češka patří k nejzkušenějším tuzemským ekonomům. Po pádu komunistického režimu pracoval jako náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci, později se privatizacím věnoval i z pozice předsedy Fondu národního majetku.

Nebál se ozvat proti vysoce postaveným. Na konci 90. let byl jedním z prvních, kdo upozornil na nepřátelské ovládnutí Mostecké uhelné společnosti.

Varovný prst zvedl i nedávno. Tentokrát ale nešlo o záležitosti státu, ale církve. Češka se totiž vedle ekonomie věnuje i teologii: je externím spolupracovníkem katolické teologické fakulty a především v minulých letech pracoval jako hlavní ekonom pražského arcibiskupství.

Češka, jenž spoluvlastní poradenskou firmu Value Added, kriticky hodnotí to, jak církev nakládá s majetkem a financemi, které v rámci vyrovnání dostává od státu. Podle něj by se církev jako celek měla soustředit více na svou činnost v terénu než na peníze.

Seznam Zprávy v minulém týdnu informovaly, že Česká biskupská konference (ČBK) chystá více jak 10miliardovou investici do nemovitostního fondu - ten by měla dle interního řízení spravovat skupina Sekyra Group developera a miliardáře Luďka Sekyry. Před takovým scénářem však Roman Češka církev varuje, výběrové řízení ČBK považuje za ušité na míru.

Církev není firma

Máte zkušenosti z působení na pražském arcibiskupství jako ekonom. Jak důležité je nyní pro katolickou církev rozhodnout, jakým způsobem nakládat s penězi z církevních restitucí?

Je i není. Každý hospodář by se měl snažit dobře nakládat se zdroji, které spravuje. Na druhé straně budoucnost církve na tom závislá není. I kdyby církev o všechny peníze a majetky z restitucí přišla, neznamená to, že nemůže dělat dobré dílo. A naopak. I kdyby hospodařila stejně zodpovědně a efektivně jako nejlepší podnikatelé, tak to nikoho Božímu království nepřiblíží a budoucnost církve to nezajistí.

Minulý týden jsme přinesli informaci, že do nemovitostního podfondu NEKAF se církev chystá do roku 2043 postupně naposílat zhruba 10,5 miliardy. Je správné takovou částku a na tak dlouhou dobu vkládat do nemovitostních projektů?

Pro katolickou církev už takový nemovitostní fond založený byl, ale neprosperuje. Církevní subjekty mu nevěří, a proto tam nevkládají čerstvý kapitál. A nevěří mu právem, protože fond negeneruje a ani nemůže generovat dostatečné množství zajímavých investičních příležitostí. Jak církve, tak jejich fond jsou příliš slabými hráči na nemovitostním trhu. Reprezentují malý kapitál a nemají dostatečné instrumentárium, aby to fungovalo.

Foto: Archiv Romana Češky, Seznam Zprávy

Mnozí si ho pamatují z 90. let a období privatizace coby šéfa Fondu národního majetku. Roman Češka ale také donedávna působil jako hlavní ekonom pražské arcidiecéze.

Deset miliard je málo?

Zatím ten fond má k dispozici zlomek té částky. Víc nedostal, protože nenabízel příležitosti, kam investovat. Nově uvažovaných deset miliard vypadá jako hodně peněz, ale nedá se s nimi smysluplně investovat, pokud to nejsou reálné peníze, ale jen vágní přísliby rozložené do dvaceti let. Ani církve, ani jejich nemovitostní fond nemají a nemohou mít efektivní tým odborníků a systém na vyhledávání a vyhodnocování investic, který by jim umožnil posuzovat stovky investičních příležitostí ročně, tak jako to dělají velcí hráči.

Náklad na takové zázemí by byl příliš vysoký a zkonzumoval by významnou část vytvořené hodnoty. Příležitosti, které na církve zbydou, už budou přebrané, a buď budou příliš rizikové, že do nich ostatní investoři nešli, nebo nabízejí nízký a nezajímavý výnos.

Církev ale věří, že jim tato investice může přinést zajímavé zhodnocení vložených peněz.

Protože nemají s investicemi zkušenosti a neumí si výnosnost spočítat a reálně zhodnotit. Společnost FINEZ dělala srovnání dlouhodobé výkonnosti nemovitostních fondů v ČR. Nejstarší „ČS nemovitostní“ fond dal svým investorům dlouhodobý průměrný roční výnos za 13 let 1,68 %. Fond „Conseq realitní“ vynesl za 12 let v průměru 2,87 % za rok. Nejvýkonnější dlouhodobý fond „Realita“ přinesl investorům v průměru 4,51 %. A nikdo nevidí dopředu, aby si mohl být jist, jestli si nový fond povede dobře, nebo to bude propadák.

Ale ani kdyby si vedl dobře, tak to pro církve není žádné terno. Do komplexního zhodnocení investice je ale třeba zahrnout ještě zdanění a různé poplatky. Například vstupní či výstupní poplatky se pohybují v rozmezí od 1 % do 5 % objemu investice. Náklady na správu se pohybují od 0,89 % až do 2,77 % objemu investice ročně. Někde je navíc vyplácena zvláštní výkonnostní odměna správce.

Takže nepovažujete sázku na nemovitosti za strategickou?

Po započtení všech těchto skrytých aspektů jen málokterému investorovi přináší investice do nemovitostních fondů zajímavé zhodnocení. Navíc nejde o investice příliš likvidní. Podstatnou část výnosů tvoří přecenění hodnoty spravovaných nemovitostí. Fondy nenabízejí investorům pravidelné výnosy typu úrok či dividenda, ale výnos se zpravidla realizuje jednorázově prodejem podílového listu.

Bylo by tedy lepší investice diverzifikovat, vsadit na větší množství projektů v různých oblastech, třeba i v zahraničí?

Ne. Nemovitostní byznys je vysoce sofistikovaný, složitý, rizikový a hlavně je církvím velmi vzdálený a cizí. Ještě složitější jsou ostatní druhy investic do podnikání. Na žádnou z těchto oblastí není církev expertem, a proto se jí v žádné z těchto oblastí nemůže dařit. Jakékoliv církevní investice do podnikání nebo do majetku jsou nerozumné, naivní, rizikové a nezajistí zhodnocení, které by církev zajistilo do budoucna. Sama úvaha, že by měla být církev zajištěna z majetku nebo podnikání, je chybná. Podnikatelsky, ekonomicky i teologicky.

Církev se má věnovat především duchovní službě, a pokud dobře slouží, tak má žít z prostředků těch, kterým slouží. Pokud se církve rozhodnou investovat do nemovitostí nebo podnikání, nebude to proto, že je to pro ně nejlepší možná investice, ale proto, že chybí představivost, jak investovat do vlastní činnosti. Sám pro sebe to nazývám pastorační impotencí.

Sekyru nebrat

Podle vás by neměla peníze, které jí stát vrací, pokud možno rozmnožovat?

Hlavní činnost církve je duchovní služba a pastorace, práce s lidmi, evangelizace, osvěta, vzdělávání, charita, sociální a zdravotní služby. A hlavní činnost církve má nejen své náklady, ale i své výnosy. A tyto výnosy mohou být tím vyšší, čím lépe bude církev dělat svoji práci, své poslání. Čím lépe bude dělat to, co od ní očekává Bůh. Správné investování peněz do hlavní činnosti církve by přineslo církvím řádově větší užitek i finanční efekt než jakékoliv investice do nemovitostí nebo do podnikání. Dokud toto církevní představitelé nepochopí a nezačnou investovat do oživení své hlavní činnosti, bude to špatně.

Považujete za riskantní investovat peníze do nemovitostí i s ohledem na covid-19, kdy zatím netušíme, jak velká ekonomická krize se na nás snese?

V současné době krize, kdy vládne na jedné straně extrémní ekonomická nejistota a na druhé straně velmi komplikovaná situace sociální, vztahová, společenská, by bylo ještě mnohem rozumnější, kdyby se církev přestala věnovat podnikání a správě majetku a kdyby hledala způsoby, jak oslovit lidi, být jim k dispozici, mluvit s nimi a za ně. Právě dneska má církev hledat způsoby, jak všemožně podporovat a oživit duchovní, pastorační a evangelizační činnost.

Lidé potřebují útěchu, blízkost, naději. A ne církev se zavřenými kostely, mlčící, řešící, do jakých pozemků, baráků či podniků investovat peníze z restitucí. Řešit v současné době investice do nemovitostí nebo do podnikání je výrazem bezradnosti a bloudění.

Když se ještě vrátím k tématu církevních peněz do nemovitostí. Podle našich zjištění v interním výběrovém řízení pracovní skupiny ČBK zvítězila skupina Sekyra Group podnikatele Luďka Sekyry. Podmínky zatím nejsou známy, vše se teprve bude vyjednávat. Jak to na vás působí? Je to poprvé, co o možné spolupráci mezi církví a Sekyrou slyšíte?

Já jsem slyšel z více stran o tom, že chce církev spolupracovat s Luďkem Sekyrou, už na jaře tohoto roku. Pokud vyhrál nějaké interní výběrové řízení, tak mu bylo ušito na míru. I když osobně proti panu Sekyrovi nic nemám a řada jeho aktivit se mi líbí, nepovažuji to z hlediska církve za prozíravé. Pan Sekyra se zabývá developmentem. Vydělává na tom, že za rozumné náklady něco postaví a to následně co nejdráže prodá.

Nemovitostní fond by měl vydělávat na tom, že co nejlevněji nakoupí a následně zhodnotí. Já to vnímám jako konflikt zájmů. Jaký zájem převáží? Zájem firem pana Sekyry vybudované nemovitosti co nejdráž prodat? Nebo zájem nemovitostního fondu pod vlivem pana Sekyry co nejlevněji nakoupit?

Navíc si neumím představit objektivní kritéria, která by obstála v argumentaci, proč má nemovitostní fond spravovat jakákoliv Sekyrova firma a ne ověřený správce fondů, který již má za sebou reálné pozitivní dlouhodobé výsledky. Společnosti pana Sekyry nezveřejňují řádně a včas v obchodním rejstříku údaje o svém hospodaření, jsou dlouhodobě ztrátové a správou majetku investorů se zabývají jen okrajově. Společnost Sekyra Group je již několik let po sobě ztrátová, přičemž poslední výsledky jsou zveřejněny za rok 2016.

V nabídce pro církve figurují společnosti CEE Asset Management a Convenio.

Společnost CEE Asset Management, v níž byla Sekyra Group společníkem, zanikla v roce 2014 a rozhodně nevykazovala zářivé výsledky. Nechápu, jak by mohla přidat pozitivní reference ve výběrovém řízení. A investiční fond Convenio rozhodně nepředstavuje dlouhodobou ziskovou a bezpečnou investiční příležitost.

Z údajů o něm vyplývá, že je víceméně nástrojem na financování developerských společností, zřejmě hlavně pana Sekyry, a to velmi rizikovou formou nezajištěných půjček s příslibem splacení jistiny i úroků až po dokončení financovaného developerského projektu. Kromě těchto rizikových půjček měl fond v majetku jen jeden developerský pozemek. To nikdo soudný nemůže považovat za přesvědčivé reference pro dlouhodobou bezpečnou investici.

Jakou strategii byste církvi pro vyjednávání s Luďkem Sekyrou doporučil?

Církev má své poradce a sbory poradců, kteří jí určitě v této věci radí. Když jsem byl já na jaře dotázán, co si o připravované spolupráci s panem Sekyrou myslím, tak jsem to označil za další pokus, jak svést církev na falešnou cestu, a za vykročení směrem, kterým by se církev vydávat neměla. A vyjádřil jsem názor, že neexistuje jediný rozumný důvod, proč si skupinu Sekyra Group vybírat jako exkluzivního partnera.

Zopakoval byste to i dnes?

S vědomím vašich informací, kam se celá věc posunula, bych své tehdejší stanovisko zopakoval. Církvi bych doporučil, ať nápady na exkluzivní spolupráci s panem Sekyrou i nápady na specializovaný církevní nemovitostní fond opustí. Pokud chce za každou cenu uložit část aktiv do nástrojů vázaných na nemovitostní trh, tak ať si vybere nějaký silný již existující výkonný nemovitostní fond a investuje do něho. Vytvářet si vlastní fond je podnikatelská chyba. Nereálné zhodnocení vlastních schopností i objektivních příležitostí.

Agresivní raketýring

Nemáte obavu, že církev o část svých peněz kvůli nepovedeným investicím přijde a bude ohrožena její činnost po roce 2043, kdy stát přestane církvi posílat peníze z restitucí?

Už na začátku jsem uvedl, že naštěstí budoucnost církve není závislá na penězích a majetcích z restitucí. O část peněz církev určitě přijde, protože už teď má řada diecézí pomníčky své ekonomické a podnikatelské nezkušenosti.

Myslíte třeba investice do Arca Capital, do Artesy spojené s Františkem Savovem, příliš drahou investici do luxusního hotelu v Dolních Břežanech?

Nejen to. Jsou a budou i další přešlapy, které povedou ke ztrátám. Ale církev přišla o mnohem víc peněz tím, že přistoupila v rámci jednání o církevních restitucích na dohodu se státem, která byla navzdory veřejnému mínění jednostranně výhodná pro stát. Peníze, o které dohodou přišla v oblasti provozního financování církve, nikdy nebudou dostatečně vynahrazeny penězi a majetky z finančních náhrad. Zpracovával jsem na to několik modelů a všechny jsou jednoznačné.

Navíc si církev na sebe vzala břemeno starosti o památky devastované nejprve válkou, poté 40 let vlády komunistů a nakonec 20 let polistopadového establishmentu, který 22 let odkládal církevní restituce a majetek dál nechal chátrat. A s tím souvisí i přebujelá administrativa, která je třeba v pražské arcidiecézi nastavená tak, jako kdyby bylo arcibiskupství druhým Národním památkovým ústavem. Na rozdíl od státu ale nemá na tuto obecně prospěšnou činnost peníze z daní a dotuje je vlastní hospodářskou ztrátou.

Kdybyste stále byl ekonomem pražské arcidiecéze, jaký postup v oblasti správy peněz z finančních náhrad byste ČBK doporučil?

Ekonomem pražské arcidiecéze už nejsem právě proto, že jsem v těchto otázkách nebyl schopen najít společnou řeč ani s vedením diecéze. Pochybuji tedy, že by na mé rady dalo vedení ČBK. Kdyby záleželo na mně, tak bych strategii hledání podnikatelských příležitostí zcela opustil a hledal bych způsoby, jak investovat do hlavní činnosti církve. Jen já sám bych měl nápadů spoustu. Od ekonoma je ale nikdo slyšet nechce. Lidé v církvi si myslí, že ekonom se má věnovat jen penězům a číslům.

Máte vy osobně zkušenosti s tím, že by za vámi tehdy jako za ekonomem arcidiecéze přišli podnikatelé z kontroverzních finančních skupin s nabídkou investovat u nich peníze?

Jeden z prvních dopisů, který jsem dostal ve funkci k vyřízení, byla nabídka na spolupráci s Arca Capital. Nabídku jsem striktně odmítl s odkazem na řadu neetických aktivit společnosti Arca, počínaje rolí v zázračném zbohatnutí premiéra Grosse a konče agresivními obchodními praktikami, kterými se v podnikatelských kruzích říká „raketýring“. Mrzí mne, že v ostravsko-opavské diecézi nebyl nikdo, kdo by takovéto souvislosti vnímal a měl o nich ponětí.

Kauza připravované spolupráce s panem Sekyrou svědčí o tom, že lidé s ekonomickým myšlením a chápáním podnikatelských souvislostí církvi chybějí stále. Nechci tím říct, že pan Sekyra je neetický podnikatel jako pan Krúpa. Chci jen říct, že církev se chystá svěřit dost svých peněz někomu, kdo na to nemá zkušenost a u koho hrozí konflikt zájmů.

Reklama

Doporučované