Poslední oběd u knížete. Dal si rajskou a varoval před návratem ruského vlivu

Byla půlka srpna, léto bylo na vrcholu a Karel Schwarzenberg odpočíval na svém zámečku Dřevíč u Berouna.

Ve společenské místnosti, jejíž atmosféru utváří historické obrazy bitev, jak se na šlechtice sluší a patří, ale i drobné řemeslné předměty s bohémským nádechem a dětské kresby, vzpomínal na časy, kdy byl ministrem zahraničí. A také na to, jak v uběhlé dekádě v Česku posiloval ruský vliv. Zatímco jeho celoživotním politickým posláním byl přesný opak - připoutat Česko k demokratickému Západu.

Pravděpodobně ve svém posledním politickém rozhovoru varoval před tím, aby Česko nikdy neztratilo obezřetnost vůči nepřátelskému vlivu z východu. „Teď (v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině - pozn. autorky) jsme z toho na nějaký čas vyléčení, ale nikdy to není navždy, pamatujte! Vždycky se to může vrátit,“ řekl v rozhovoru s redaktorkou Seznam Zpráv.

S oblibou říkal, že už si nic nepamatuje. „Mám špatnou paměť.“ Ale nebyla to tak úplně pravda. Podobně někdy „trval“ na své špatné výslovnosti, zejména když přišla řeč na nějaké křehké téma z domácí politiky.

„Kníže“, jak se mu vždycky v politických kruzích říkalo, i přes svou vznešenost, nasazení při službě zemi a obětavost nebyl člověkem, který se dal zadarmo. Byl hráč a politická hra ho očividně bavila. Když mu ale na něčem záleželo, řekl to velmi rázně. A nevznešeně. Například když vzpomínal na téma projektu amerického radaru.

„Tehdy jsme se s prominutím posrali a drželi se této linie déle,“ řekl také v létě při nahrávaném rozhovoru. Vláda Mirka Topolánka, jejíž byl Schwarzenberg členem, tehdy v roce 2008 dojednala smlouvy k umístění americké radarové základny v Brdech, ale nedokázala ji dotáhnout a prosadit. K projektu tehdy významně ochladla ale také nová demokratická administrativa v USA.

Z dnešního pohledu přitom byl tehdejší geopolitický odhad, že Rusko směřuje k agresivní politice a americká vojenská přítomnost ve střední Evropě jej může brzdit, správný. Byť oficiálním cílem radaru měl být hlavně Írán, přidaná bezpečnostní hodnota byla všem jasná.

„Na delší dobu to mělo velký vliv, že jsme už neusilovali o intenzivnější spojenectví s USA a evropskými mocnostmi,“ uvedl také Schwarzenberg.

Bývalý dvojnásobný šéf české diplomacie trávil své poslední dny převážně právě na Dřevíči, půvabném středočeském zámečku obklopeném rozsáhlou oborou. Střídal jej s pobyty v Rakousku, kde byl blíž své rodině.

Reportéry Seznam Zpráv tehdy v srpnu u příležitosti vzpomínkového rozhovoru pozval na oběd. Podávala se klasika: rajská omáčka s paprikovými lusky plněnými zvěřinou z místních zdrojů. Kníže, na jehož fyzickém stavu už byla znát únava životem, toho moc nesnědl, ale pochutnal si na dezertu - zmrzlině. Zároveň po své hospodyni důrazně žádal „drogu“ - na mysli měl kávu. Ostrý humor ho neopouštěl, stejně jako strategické myšlení.

Vrátil se i k prezidentské kampani v roce 2013. Svou volební porážku krátce před svou smrtí zhodnotil pragmaticky. „Hlavní důvod byl, že jsem vzešel z velmi nepopulární vlády, za druhé pro mě byli mladí lidé, ale pro Zemana důchodci, a těch je podstatně více než mladých lidí. Pak také sudetská karta hrála nějakou roli,“ uvedl.

Zároveň ale poukázal na nejasné finanční zdroje kampaně jeho rivala Miloše Zemana. „Zemana zřejmě finančně podpořili Rusové. Jak? Zeptejte se pana Nejedlého. Já jsem to nedělal. Pamatuji si ale, že v závěrečné fázi nám došly peníze, Zeman však měl očividně furt dostatek,“ podotkl.