Nikdo nám nikdy nedokázal, že pracujeme na bombě, říká íránský ambasador

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Izraelci už před 20 lety tvrdili, že Írán získal jadernou bombu… Uplynulo 20 let a Mezinárodní agentura pro atomovou energii ani americké zpravodajské služby nemohou prokázat, že by se Írán blížil k jaderné zbrani,“ řekl Seznam Zprávám velvyslanec Íránské islámské republiky Sajjed Madžíd Ghafelí Baší.

Právě možnost, že by jeho země atomovou bombu získala, byla hlavním izraelským argumentem k úderu na íránské jaderné komplexy i zabití tamních vojenských představitelů.

Baší v rozhovoru vedeném v angličtině hovořil o pokusu domluvit se s administrativou Donalda Trumpa na jaderném programu a odmítá, že by Teherán chtěl útočit na americké civilisty v regionu, jak vyhrožovali představitelé Íránských revolučních gard.

Hájí také íránskou politiku vůči Rusku a Ukrajině s tím, že podporují ukrajinskou suverenitu a nezapojují se přímo do bojů. Na pomoc si bere situaci v Pásmu Gazy. „Podívejte se na Blízký východ. Existuje mnoho evropských zemí, které jasně a oficiálně poskytují pomoc Izraeli. Znamená to, že se tyto evropské země podílejí na zabíjení nevinných lidí?“

Nejdřív bych se zeptal na izraelský útok na íránské jaderné komplexy. Přišel jen dva dny před plánovanými rozhovory mezi USA a Íránem v Ománu. Když se k nim vrátíme, myslíte si, že směřovaly k dohodě?

Ano. Věříme, že jsme se dohodli na principu jednání. A myslíme si, že nejen íránská strana, ale i ostatní partneři v Evropě a na Blízkém východě doufali, že se nám podaří najít řešení.

Byli jsme na prahu šestého kola jednání mezi našimi ministry a panem (Stevem) Witkoffem (hlavní americký vyjednavač na Blízkém východě, pozn. red.). Ale jak řekl náš ministr zahraničí, došlo ke zradě diplomatického procesu a Izraelci k tomu dostali od Američanů zelenou.

Bylo to obrovské překvapení. Samozřejmě na základě zkušeností s Američany a Izraelci - a vzhledem k dlouhé historii vztahů mezi Íránem a Američany - mezi námi neexistuje plná důvěra.

Nebudu zabíhat do podrobností o historii, ale kvůli naléhání našich partnerů z Evropy a Blízkého východu a také postojům pana (Donalda) Trumpa jsme se dohodli na nepřímém rozhovoru s Američany. Bohužel (izraelský premiér Benjamin) Netanjahu tato jednání vyhodil do povětří. Po 12 dnech útoků a agresí ze strany Izraelců vůči Íránu v závěrečné fázi bohužel i Američané porušili mezinárodní právo a zákazy vojenského útoku na mírová jaderné zařízení. V současné době je důvěra k Američanům pryč.

Včera řekl pan Trump, že v příštím týdnu znovu obnovíme jednání. Já osobně jsem ale od zprostředkovatelů žádné informace nedostal a ani naši představitelé se k tomu dosud nevyjádřili. Když jsme pod útokem, diplomacie je bezvýznamná. A znáte jazyk a chování pana Trumpa - někdy něco prohlásí a poté řekne něco, co jde přímo proti tomu.

Po americkém útoku zaznělo od jednoho z velitelů Íránských revolučních gard (IRGC), že nyní bude každý americký občan na Blízkém východě legitimním terčem. Platí to, nebo jaká bude nyní vaše strategie?

Upřímně řečeno, takovou informaci jsem od IRGC nedostal. Možná někdo něco řekl v médiích. Není naší politikou, abychom napadali a ohrožovali americké občany. Možná v době války, když jsou nějací cizinci zapojení do agresí, tak jsou samozřejmě legitimním cílem. Piloti, kteří přilétají do íránského leteckého prostoru, aby se zaměřili na naše vojáky nebo se přímo se podíleli na invazi, jsou samozřejmě legitimním cílem.

Íránský parlament navrhl uzavření Hormuzského průlivu, kterým prochází na 20 procent světového obchodu s ropou. Je tato varianta stále na stole?

Ani v tomto případě jsem neobdržel žádné oficiální stanovisko od parlamentu. Víte, že někteří poslanci všude, i v České republice, vyjadřují své názory, které jsou proti oficiálním postojům jejich zemí, nebo to není v souladu s nimi.

Obecně řečeno, uzavření Hormuzského průlivu je otázka, která během 45 let trvání Islámské republiky a dokonce i během osmi let války Saddáma Husajna proti Íránu kolovala v médiích a v politických diskuzích.

Írán i ostatní státy v regionu sdílejí zájem na tom, aby průliv zůstal otevřený, protože jsme na něm jako dodavatelé energií všichni závislí. A závisí na tom i ostatní partneři, kteří energii poptávají. Je to hlavní zdroj mezinárodního obchodu s energií, přes Hormuzský průliv se převáží 20 nebo 25 procent světové produkce ropy a plynu. Nebylo a není politikou Íránu Hormuzský průliv ohrožovat.

Izrael tvrdí, že jeden ze zabitých velitelů Íránských revolučních gard se podílel na přípravách teroristického útoku ze 7. října 2023. Co byste k tomu řekl?

Politikou Izraelců je nastolovat otázky, které mají odvést veřejnost od hlavních problémů, tedy od palestinsko-izraelského konfliktu. Hlavním problémem konfliktu je okupace. Víte, že Izraelci už před 20 lety tvrdili, že Írán získal jadernou bombu. Potom tvrdili, že je Írán dva měsíce od získání atomové bomby.

Uplynulo 20 let a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ani americké zpravodajské služby nemohou prokázat, že by se Írán blížil k jaderné zbrani. To je ale hra Izraelců, kteří se snažili přesvědčit Američany, aby zasáhli a způsobili krizi pro nás i pro region.

Je přitom zajímavé, že Izraelci obviňují Írán, že je blízko k získání jaderných zbraní, ale z posledních desetiletí víme, že Izraelci získali 100 až 400 jaderných bomb. V souladu s politikou nejednoznačnosti ohledně jaderné politiky není Izrael signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Jeho jaderná zařízení tak nepodléhají ověřování MAAE, ale neustále tvrdí, že Írán má jadernou bombu a že má vojenská jaderná zařízení a že je blízko k získání jaderných zbraní.

Velkou otázkou je, proč evropské země přijímají jeho obvinění. Měly by naopak přesvědčit Izraelce, aby se připojili k NPT a otevřeli dveře svých zařízení zařízení MAAE.

Mluvil jste o Palestincích a okupaci. Válka v Gaze stále pokračuje, denně umírají desítky lidí. Co teď může Írán udělat, aby jim pomohl?

Podporovat je, protože jejich země je okupována už osm desetiletí a my nemůžeme popřít, že podpora Palestinců je jednou z našich hlavních politik. A také to jsou společné hodnoty, společný cíl mezi zeměmi na Blízkém východě.

Írán se v mezinárodní diplomacii, multilaterální i bilaterální diplomacii, snaží tlačit na nastolení otázky Palestiny. Zvednout problém okupace. Samozřejmě se to netýká jen politiky po vzniku Islámské republiky po roce 1979. Už v roce 1948 na Valném shromáždění v OSN jeden z našich diplomatů řekl, že vznik Izraele nevyřeší problém židovské komunity po holokaustu. Tímto rozhodnutím jen vzniká jiskra, která po desítky let rozpaluje celý Blízký východ a vystavuje region nebezpečí.

Po konferenci v Oslu (začátkem 90. let, pozn. red.) vznikly určité iniciativy, které směřovaly k řešení ve formě dvou států. Ale kdo s tím nesouhlasí? Izrael, zejména zastánci tvrdé linie, včetně Netanjahua – na rozdíl od všech evropských zemí, některých arabských států a sousedů, kteří věří, že tento plán může vyřešit situaci mezi Palestinou a Izraelem.

Proti je ale také palestinské hnutí Hamás…

Hamás s tím v první fázi také souhlasil, později však kvůli reakci na okupační politiku a agresivní politiku Izraelců změnil své postoje. My podporujeme právo Palestinců na to mít svůj domov, mít svou půdu, právo na sebeurčení. Očekáváme, že země, které mají strategické vztahy s Izraelci, se na ně pokusí vyvinout tlak, aby přijali práva Palestinců.

Pojďme do Sýrie. Jak se díváte na novou vládu Ahmada Šary? Vzhledem k tomu, že Írán dlouho podporoval režim Bašára Asada, nebudou vaše vztahy asi úplně nejlepší, že?

Samozřejmě situaci sledujeme, protože Sýrie je velmi důležitá pro stabilitu v ostatních regionech. Vyměňujeme si názory s našimi partnery na Blízkém východě. A také z jiných regionů včetně České republiky - před dvěma měsíci byli někteří úředníci z vašeho ministerstva zahraničních věcí v Íránu. Monitorujeme, ale v tuto chvíli nezasahujeme do vnitřních záležitostí. Sýrie.

Naší hlavním obavou, pokud jde o Sýrii, je politika Izraele vůči Sýrii. Jistě víte, že po nástupu současné vlády se Izraelci snaží narušit infrastrukturu Sýrie, obsadili a okupují část jejího území. Zdá se, že Izraelci jsou tam ochotni zůstat navždy. To je z dlouhodobého hlediska velmi nebezpečná.

Pojďme se posunout ještě dál, na Ukrajinu. Rusové tam denně vraždí civilisty, často se tak děje pomocí v Íránu vyrobených dronů Šáhid. Írán přitom vždy poukazuje na mezinárodní právo a útoky na civilisty odmítá. Rusové tedy u vás mají výjimku?

Ve skutečnosti máme s Ukrajinou historicky dobré vztahy, před krizí jsme měli. A také máme dlouhou historii vztahů s Ruskem, sahají až do doby před 500 lety. Rusko je naším sousedem a máme s touto zemí dobré vztahy ve všech oblastech – politické, ekonomické i obranné. To za prvé.

Za druhé po zahájení krize náš nejvyšší vůdce i další představitelé vyjádřili oficiální postoj, že dodržujeme a respektujeme celistvost a suverenitu Ukrajiny. To se během krize nezměnilo. Také vyjadřujeme obavy o ztráty životů nevinných lidí a ničení infrastruktury Ukrajiny i Ruska. Zdůrazňujeme, že tato krize nemá vojenské řešení a obě strany by měly problémy vyřešit prostřednictvím diplomacie.

Co se týče obvinění Šáhidů nebo něčeho podobného… Máme samozřejmě, a to nemůžeme popřít, velmi hluboké vztahy s Ruskem v různých oblastech. To, že máme s Ruskem spolupráci v obraně, ale neznamená, že jsme se přímo zapojili do bojů na Ukrajině. Samozřejmě možná nějaké dodávky obranného vybavení byly před krizí poslány do Ruska, ale naší oficiální pozicí je nezapojovat se přímo do bojů. Jinak jsou to jen fámy, taková obvinění.

Říkáte, že respektujete suverenitu Ukrajiny, ale zároveň dodáváte Rusku zbraně. Jak to jde dohromady?

Vojenská spolupráce mezi zeměmi po celém světě nesouvisí pouze s touto krizí. V Africe jsou třeba dvě země, které jsou v konfliktu, a obě mají obrannou spolupráci s třetími zeměmi a také s evropskými. To znamená, že tyto evropské země jsou také zapojené do konfliktu. Podívejte se na Blízký východ. Existuje mnoho evropských zemí, které jasně oficiálně poskytují pomoc Izraeli. Znamená to, že tyto evropské země se podílejí na zabíjení nevinných lidí? V Gaze zemřelo 60 000 lidí.

Lze na základě tohoto měřítka říci, že Česká republika, Německo a Velká Británie se také podílejí na zabíjení civilistů na Blízkém východě, v Africe nebo v jiných částech světa?