Zavře se čínská brána do EU? Volby v Maďarsku neprohrál jen Orbán

Viktor Orbán, nejdéle sloužící premiér v Evropské unii, si dlouhodobě budoval osobní vztahy s lídry Spojených států, Ruska a Číny. Balancování mezi velmocemi si vytyčil jako jeden z pilířů maďarské zahraniční politiky.

Stal se jedním z mála evropských lídrů, kteří se zároveň snažili udržovat strategické vztahy s Washingtonem, Moskvou i Pekingem – třemi mocnostmi, jejichž geopolitické zájmy jsou stále velmi často v rozporu.

Orbán otevřeně podporoval Donalda Trumpa – jak při jeho prvním zvolení v roce 2016, tak i během prezidentské kampaně v roce 2024. Sám se před nedělními volbami těšil otevřené podpoře amerického prezidenta i viceprezidenta J. D. Vance.

Od konce první dekády tohoto století rozvíjel kontakty s Moskvou i Pekingem. V listopadu 2009 - ještě před nástupem do funkce - se v Petrohradu setkal s Vladimirem Putinem, o měsíc později jednal v Pekingu s tehdejším čínským viceprezidentem Si Ťin-pchingem.

Orbánovi však muselo být zřejmé, že zatímco Trumpova politická budoucnost je nejistá, Si Ťin-pching i Vladimir Putin zůstávají ve svých zemích pevně u moci. Peking navíc – na rozdíl od Washingtonu – své investice zpravidla nespojuje s politickými podmínkami, jako jsou požadavky na protikorupční reformy nebo dodržování zásad právního státu.

A tak vznikla strategie „otevření na východ“, která měla Maďarsku umožnit diverzifikovat ekonomické i politické vazby mimo tradiční západní partnery.

Maďarsko pod jeho vedením si tak vysloužilo nálepku vstupní brány ruských a čínských zájmů do Evropy, kterou na půdu Evropské unie a NATO procházela citlivá témata a cizí zájmy.

Vlajka politiky „otevření na východ“ však dnes vlaje na půl žerdi. Viktor Orbán ve víkendových parlamentních volbách prohrál a jeho místo zaujme europoslanec Péter Magyar a jeho strana Tisza - a zůstává otázkou, jakými směry se bude rozhlížet nová vláda.

Magyar a jeho Tisza přislíbili otočku v zahraniční politice - zejména těsnější spolupráci s Evropskou unií a aktivnější roli v NATO. „Maďaři dnes řekli jasné ano Evropě, řekli ano svobodě,“ řekl v neděli večer Magyar nadšenému davu příznivců v centru Budapešti.

Po jedné pasáži, kdy Magyar mluvil o evropském směřování, začal dav skandovat: „Rusové, jděte domů.“ Maďarskou kampaň poznamenal únik odposlechů, ve kterých vyšlo najevo, jak dosavadní ministr zahraničí Péter Szijjartó servilně nabízel pomoc Rusku při rušení protiruských sankcí na půdě Evropské unie a nabízel Moskvě další laskavosti.

Magyarovi však zůstává také dědictví v podobě silných vztahů s Pekingem. Zatímco většina evropských států v posledních letech ekonomickou i politickou spolupráci s Čínou přehodnocovala, Orbánova vláda pracovala na jejím systematickém prohlubování.

Budapešť se postupně stala jedním z hlavních cílů čínských investic v Evropě a zároveň politickým partnerem, který byl ochoten Pekingu vycházet vstříc i na úrovni evropské diplomacie.

Pověst spolehlivého spojence Číny uvnitř evropských institucí si Maďarsko v minulých letech opakovaně utvrzovalo blokováním nebo alespoň oslabováním společných prohlášení EU kritických vůči Číně.

Podle sinologa Richarda Turcsányiho je právě politický rozměr vztahů pro Čínu zásadní. „Maďarsko lze označit za nejpřátelštější stát EU vůči Číně,“ uvedl pro Seznam Zprávy. Dodal, že pro Peking má Budapešť symbolický i praktický význam.

Maďarští představitelé se například objevovali na některých diplomatických akcích v Číně jako jediní zástupci členského státu Evropské unie.

Ještě důležitější je však role Maďarska uvnitř evropské diplomacie - společná zahraniční politika EU vyžaduje jednomyslnost, a jediná vláda tak může blokovat společné postoje. Maďarsko tuto možnost v minulosti opakovaně využilo, například při pokusech EU kritizovat čínskou politiku v oblasti lidských práv nebo bezpečnosti.

Například v roce 2017 Maďarsko zabránilo EU připojit se k petici odsuzující mučení zadržených právníků v Číně, později zablokovalo prohlášení kritizující čínský zásah proti demokracii v Hongkongu a nedávno, když NATO zvažovalo označit Čínu za „systémovou výzvu“ pro Evropu, maďarský ministr zahraničí protestoval a prohlásil, že „Maďarsko nechce, aby se NATO stalo ‚protičínským‘ blokem“.

Za to si Viktor Orbán na půdě Evropského parlamentu nejednou vyslechl mimořádnou kritiku.

„Tvrdíte, že chcete demokracii, přitom už roky vládnete výhradně na základě nouzových nařízení. Říkáte, že jste pro národní suverenitu, a přesto zvete čínské policisty, aby sledovali lidi ve vaší zemi. Říkáte, že chcete zastavit migraci, a přesto pouštíte ruské špiony do našeho schengenského systému a nazýváte je ‚národní gardou‘. Pane Orbáne, nejste vlastenec. Jste jen užitečný idiot Ruska a Číny. Taková je realita,“ obul se do maďarského premiéra v říjnu 2024 německý liberální europoslanec Moritz Körner.

Pro Peking však měl takový partner mimořádnou hodnotu - Čína dlouhodobě usiluje o to, aby se Evropská unie vůči ní nedokázala sjednotit.

Atraktivita Maďarska pro čínské investory je výsledkem kombinace politických a ekonomických faktorů. Země má silný automobilový průmysl a je součástí evropských výrobních řetězců, což z ní činí vhodné místo pro výrobu komponentů pro elektromobilitu.

Zároveň Orbánova vláda vytvářela mimořádně vstřícné politické prostředí pro čínské investice.

Z čistě ekonomického hlediska však význam Maďarska pro Čínu není tak zásadní. Čínské firmy v posledních letech investovaly v zemi miliardy eur – zejména do výroby baterií pro elektromobily a do automobilového průmyslu – celková ekonomická váha Maďarska pro čínskou ekonomiku však byla relativně malá.

„Celkový ekonomický význam Maďarska pro Čínu nelze vůbec srovnávat s velkými západoevropskými státy, ale například se neliší ani od významu států jako Řecko, Finsko, Portugalsko nebo Irsko. To, co dělá Maďarsko pro Čínu zajímavým, je především politika,“ řekl Turscányi.

Podle něj je klíčová právě kombinace politiky a ekonomiky. Přátelská politická atmosféra mohla investorům poskytovat jistotu, že jejich projekty nebudou blokovat úřady ani politické změny.

Zároveň však existuje dost kritických hlasů, které poukazují na to, že čínské investice mohou přinášet řadu problémů, a to nejen politických, ale i sociálních, environmentálních a ekonomických.

„Diskutuje se například o tom, zda má Maďarsko dostatek energie a pracovní síly pro tyto investice. Právě kvůli těmto a dalším potenciálním problémům se domnívám, že politická blízkost Orbánova režimu představovala pro čínské investory určitou záruku, že projekty proběhnou a nebudou zablokovány ze strany státních úřadů,“ řekl Richard Turcsányi.

Jedním z nejviditelnějších symbolů čínsko-maďarské spolupráce se stala modernizace železniční tratě mezi Budapeští a Bělehradem - projekt financovaný čínským úvěrem a realizovaný převážně čínskými firmami čelil kritice kvůli nedostatečné transparentnosti a podezření, že Maďarsko při zadávání zakázky zvýhodnilo čínské dodavatele.

Pozornost na sebe strhla i rekordní půjčka z roku 2024, kterou si maďarská vláda vzala od čínských finančních institucí. Maďarsko si tehdy u trojice bank – China Development Bank, Export-Import Bank of China a maďarské pobočky Bank of China – vzalo vůbec největší jednorázový úvěr v historii země ve výši miliardy eur.

Úvěr byl podle údajů maďarské vládní dluhové agentury vyčerpán v dubnu 2024 a má splatnost tři roky.

Nešlo jen o objem půjčky, ale také o způsob, jakým byla uzavřena. Maďarská vláda o ní veřejně neinformovala a její existenci odhalila až média na základě údajů zveřejněných v databázi státní dluhové agentury.

Opozice upozorňovala, že takové financování může nejenom zvyšovat ekonomickou i politickou závislost země na Číně - obavy budila také nedostatečná transparentnost čínsko-maďarské spolupráce. Půjčka přišla v době, kdy Budapešť prohlubovala strategické partnerství s Pekingem a snažila se přilákat další čínské investice do infrastruktury, energetiky a průmyslu.

O tom, že o čínskou přítomnost v zemi příliš nestojí ani část maďarské společnosti, svědčí pět let stará kauza spojovaná s prestižní čínskou univerzitou Fu-tan. Ta měla v plánu v Budapešti vybudovat první evropský kampus - projekt měl stát přibližně 1,5 až 2 miliardy dolarů a velká část nákladů měla být financována čínským úvěrem, přičemž stavbu by realizovaly především čínské firmy.

Proti projektu protestovaly tisíce lidí a průzkumy ukazovaly, že většina Maďarů s jeho výstavbou nesouhlasí. Opozice proto zahájila iniciativu za vypsání referenda o projektu a podařilo se jí nasbírat stovky tisíc podpisů.

Hlasování se však neuskutečnilo, maďarský ústavní soud v květnu 2022 případ uzavřel s tím, že referendum nelze vypsat, protože by to bylo v rozporu s mezinárodní dohodou. Projekt šel nakonec k ledu. I tak ale ukázal výrazný rozdíl mezi pročínskou politikou vlády Viktora Orbána a skeptičtějším postojem části maďarské veřejnosti.

V posledních letech se debata v Bruselu posunula od kontroverzí kolem infrastrukturních projektů zejména k politické roli Maďarska vůči EU. Větší problém než samotná existence investičních projektů pro evropské instituce představuje členský stát, který blokuje společné postoje.

Podle Turcsányiho byl pro rozvoj těchto vztahů klíčový osobní přístup Viktora Orbána.

„Byl to Orbán, kdo si vybral Čínu – ne naopak,“ říká. „Čína představovala pro Orbána důležitý politický symbol – využíval své přátelské vztahy s Čínou jednak při jednáních s Bruselem, ale také ve vnitřní politice jako důkaz pro své voliče, že je uznávaným lídrem v zahraničí. Čína celkově představovala pro Orbána, i když poněkud paradoxně, ideologického spojence v jeho kritice liberální demokracie, EU, Západu a tak dále. Lze také předpokládat, že čínské investice a půjčky Orbánovi pomáhají platit jeho partnery, a tak podporují jeho režim.“

S přicházející změnou v maďarské vládě by se tak vztahy mezi Budapeští a Pekingem mohly proměnit, ale pravděpodobně ne dramaticky. Nejviditelnější změna by se mohla odehrát na politické úrovni.

„Hlavní změnou by mohlo být to, že Maďarsko by mohlo přestat s blokováním kritických postojů EU vůči Číně,“ dodal Turcsányi s tím, že by tak Peking přišel o jednoho ze svých nejspolehlivějších partnerů uvnitř evropských institucí.

Magyarova kandidátka na ministryni zahraničí Anita Orbánová (není příbuzná s Viktorem Orbánem) nechce blokovat evropskou politiku vůči Číně, byť uznává důležitost Pekingu coby ekonomického partnera.

Maďarsko by se tak z výjimečného politického partnera mohlo stát spíše běžným ekonomickým partnerem, podobně jako řada dalších evropských států.