Válka na Ukrajině žene Rusko do náruče Číny. Rovné partnerství to už není

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rusko je kvůli válce na Ukrajině stále izolovanější. Západ uvalil sankce na jeho banky, firmy, oligarchy, lidi blízké Kremlu, v poslední době došlo i na vývoz ruských surovin. Kromě USA a zemí Evropské unie trestají Rusko za jeho agresi i další země, jako je Kanada, Austrálie nebo Japonsko.

Režimu Vladimira Putina tak zbývá prakticky jen jeden klíčový partner - Čína.

Obě mocnosti dlouhodobě úzce spolupracují a sdílejí odpor vůči americké hegemonii. Několik týdnů před začátkem války se jejich vůdci sešli a vyhlásili prohloubení partnerství „bez omezení“. Na druhou stranu ale nejsou oficiálními spojenci, kteří by si nutně pomáhali v případě ohrožení: Kdyby Rusko někdo vojensky napadl, záleželo by jen na názoru Pekingu, zda mu přijde na pomoc.

Čína sice kritizovala protiruské sankce a v rusko-ukrajinské válce straní Rusku, zároveň ale také kvůli Putinovi nechtěla jít do ostřejšího konfliktu se Západem.

Část čínských firem tak zastavila své projekty v Rusku a partnerství obou zemí se pomalu mění v jednostrannou závislost.

V USA sídlící analytik Alexandr Gabujev píše ve svém eseji pro časopis Foreign Affairs o Rusku jako o „novém vazalovi Číny“. Poukazuje zejména na fakt, že se Čína stává zásadním trhem pro ruský vývoz (zejména nerostných surovin) a ruští zákazníci si kupují stále víc čínského zboží - to západní se k nim nyní kvůli sankcím nedostane.

Ruskou ropu pak nakupuje Čína s 35procentní slevou.

„Aby byla Čína spokojená, nebudou mít ruští lídři jinou možnost než přijmout nevýhodné podmínky v obchodních jednáních, podporovat čínské pozice na mezinárodních fórech, jako je OSN, a dokonce omezit vztahy Moskvy s jinými zeměmi, jako je Indie a Vietnam,“ píše Gabujev.

Kreml si to sice bezpochyby uvědomuje, vzhledem k realitě drtivých sankcí mu ale nic jiného nezbývá.

Příkladem ruského úpadku je zbrojní průmysl.

Rusko sázelo jako jeden z největších světových vývozců zbraní na svoji schopnost prodávat vyspělé zbraňové systémy za nízkou cenu, aniž by se přitom dívalo na povahu režimů, které je od něj kupují. V posledně zmíněné charakteristice se od Číny nijak neliší, ale zatímco Čína své technologie neustále vylepšuje, Rusko je nyní kvůli sankcím v problémech. Některé ruské podniky musely zastavit výrobu, protože jim chybějí součástky, jež dříve dovážely ze Západu.

Jak píše server Defense One, pouze tři ze 40 největších světových dovozců zbraní kupují většinu svých zbraní z Číny - jde o Pákistán, Bangladéš a Barmu.

Nyní má Čína jedinečnou šanci na trzích dosud obsazených Ruskem svého partnera a zároveň konkurenta nahradit.

Ve vzájemném obchodu si až dosud obě strany vyhovovaly: Rusko potřebovalo čínské technologie a investice, Čína zase dováží energie a nerostné suroviny. Jen v loňském roce tak obchod vzrostl o více než třetinu na 147 miliard dolarů. Obchod se ale opět vyvíjí jednostranně ve prospěch Číny. V loňském roce už Čína představovala 18 procent ruské obchodní výměny, obchod s Ruskem ale zabírá pouhá dvě procenta obchodu čínského.

Analytik Gabuev zmiňuje také čínský jüan, který už na moskevské burze předstihl v objemu obchodů rubl, a de facto se tak stává ruskou rezervní měnou. Tím se opět zvyšuje závislost Moskvy na Pekingu.

O tom, jak se Čína k ruskému napadení Ukrajiny postaví, se v prvních měsících války hodně spekulovalo. Někteří komentátoři varovali před vznikající antidemokratickou aliancí autoritářských států a budoucím konfliktem se západním liberálním světem.

Deník The Washington Post připomíná i hlasy, které naopak očekávaly, že Peking se připojí k západním sankcím, nebo neudělá nic na podporu hroutící se ruské ekonomiky.

„Dnes už se takovéto naděje drží málokdo,“ píše list a cituje polskou politoložku Justynu Szczudlikovou, podle níž by Západ čelící rusko-čínskému spojenectví měl především posílit svou odolnost a schopnosti odstrašení a přiznat si, že rusko-čínské vazby jsou silné.

Odstraněním Putinova režimu by navíc Čína přišla o spojence proti společnému nepříteli, což není v jejím zájmu. Vztah, v němž má jednoznačně navrch - v minulosti to bývalo naopak - jí vyhovuje. Podobně jako například Vladimiru Putinovi vyhovuje jeho vztah k syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi.

Tak daleko jako v rusko-syrském vztahu ale každopádně ještě čínská nadvláda nad Ruskem není.