Hlavní obsah

150 let burzy v Praze: Nadšení proti nepřízni vrchnosti

Petr Koblic
generální ředitel Burzy cenných papírů Praha
Foto: Profimedia.cz

Burza v Praze.

Reklama

7. 4. 11:57

Generální ředitel Pražské burzy píše k výročí jejího vzniku.

Článek

Nechť slouží po věky hospodářskému rozkvětu Československé republiky, stálo na pamětní desce vedle impozantního vstupu do nové budovy Pražské burzy. Slavnostního otevření vlastního sídla se dočkala v dubnu 1938, téměř sedmdesát let od zahájení činnosti. Ony „věky“ bohužel trvaly jen do března 1939, kdy bylo Československo obsazeno nacistickým Německem a burzovní obchody postupně skomíraly, až činnost burzy skončila v roce 1943 úplně. Na své obnovení čekala dlouhých 50 let. Charakterizuje to složitou, dnes již 150letou historii, kterou burzovní obchodování v české metropoli prošlo.

Vývoj burzy na území dnešního Česka poznamenala nadvláda byrokratické vrchnosti v časech habsburské monarchie, dlouhodobě malá podpora ze strany státu, ekonomické vzestupy i kolapsy, ale také nadšení a touha českých podnikatelských kruhů po vlastním trhu cenných papírů a komodit. Asi nejlepší časy burza zažila po vzniku samostatného československého státu v roce 1918. Tedy těsně po pádu rakousko-uherské monarchie, v jejíž éře byla založena.

Zrod burzy v Čechách

Burzy v dnešním slova smyslu vznikaly v Evropě podle dochovaných zpráv už ve 12. století. V českých zemích se snahy o vlastní burzovní trh datují do doby panování Marie Terezie, za jejíž vlády vznikla v roce 1771 Vídeňská burza. Praha si nakonec musela ještě sto let počkat. Vznik významné hospodářské instituce, která podléhala státnímu dozoru, totiž vyžadoval povolení úřadů. A tak až v roce 1871 byly úpisem 29 870 zlatých od 389 zakladatelů zajištěny potřebné finance k založení a udržování burzy, která slavnostně zahájila činnost. První burzovní shromáždění a vlastně tak i první burzovní obchody proběhly 17.dubna 1871 mezi 11:30 až 13:00 v ulici Na Příkopě v prostorách připomínajících spíše prodejnu zboží.

Za členy burzy byli až do vzniku republiky považováni dlouhodobí návštěvníci, kteří měli právo účastnit se obchodů. Zákon pouze vymezoval, kdo přístup nemá. A to byly například ženy, dále osoby, které kvůli trestnímu verdiktu nemohly být voleny do obecního zastupitelstva, nebo dlužníci, jejichž konkurz trval či byli potrestáni za zaviněný úpadek. Na burzu pak nesměli ještě tři léta po dokončení trestu.

Obchod s cennými papíry byl zpočátku malý, neboť „širší obecenstvo, nejsouc dosti obeznámeno s povahou bursy, se ho jen skrovně zúčastnilo“. Zájem ale postupně stoupal a vyvrcholil na jaře roku 1872. Trh se však přehřál a následovalo zhroucení kurzů. Po jistém zotavení přišla další rána v podobě úpadku na Vídeňské burze, který dolehl až do Prahy. Kurzy se znovu propadly, řada cenných papírů z kurzovního lístku zmizela a burza od té doby víceméně desítky let až do vzniku republiky živořila. A přestože měla v názvu i obchod s komoditami, ten nikdy v její historii neměl větší význam.

Lepší časy s Rašínovou podporou

V samostatném Československu nastaly časy silného rozkvětu burzy, která si konečně nemohla stěžovat na malou podporu státu a vládnoucí garnitury. Významnou figurou byl v tomto směru zejména první československý ministr financí Alois Rašín. Nejenže projevoval zájem o činnost burzy a podporoval ji, ale také se zasloužil o novou národní měnu, která se stala pevným ostrovem uprostřed okolního poválečného inflačního chaosu. Praha tak nabyla významu ve středoevropském peněžnictví, což pomohlo i rozvoji Pražské burzy, zejména v jejím zápolení s vídeňskou konkurencí.

Návštěvníci burzy si v meziválečném období museli koupit vstupenku, která opravňovala k obchodování a na celý rok stála ve dvacátých letech tisíc korun. Zájemce o ni musel požádat a uvést jméno, příjmení, povolání, adresu a stručný životopis, údaje o majetkových poměrech, ale i reference nejméně od dvou pražských bank nebo velkých obchodních domů.

Obchod s cennými papíry se postupně rozvinul do takových rozměrů, že do té doby platná praxe přímých obchodů se stala neudržitelnou a v roce 1920 vznikla „Pražská súčtovací banka“, která zajišťovala vypořádání burzovních transakcí. Umožnila také zavedení derivátových obchodů, které se ale příliš neujaly.

Zmar započatý nacismem dokonal komunismus

Období první republiky každopádně patřilo k nejúspěšnějším v historii Pražské burzy. Vyvrcholením mělo být její přestěhování do nového vlastního sídla, kterého se domohla poprvé ve své historii. Do té doby sídlila na sedmi různých adresách. Bohužel po vrcholu záhy následoval trpký konec, který zapříčinila nacistická okupace. V prvních poválečných letech se sice objevily snahy o obnovu obchodování, ty však vzaly za své s nástupem komunismu. V roce 1948 byla burza definitivně uzavřena, její jmění skončilo v likvidaci a budova byla státem vyvlastněna.

Burzovní trh se do Prahy vrátil až v 90. letech 20. století. Na jaře 1993 bylo i díky podpoře francouzské vlády a za pomoci lidí z burzy v Lyonu zahájeno obchodování na pražském parketu, který se posléze z pronajatých prostor v ulici Na Můstku přestěhoval do nově vybudovaného Burzovního paláce, kde funguje dodnes.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené