„Zůstaly jsme samy v celém hotelu.“ Dvě Češky zaspaly evakuaci na Rhodosu

Od našeho zvláštního zpravodaje - Rozlehlá žulová podlaha. Na ní deky, nafukovací matrace, prostěradla. U nich židle a cestovní kufry. Dospělí telefonují, venku kouří nebo polehávají a čtou si. Děti si hrají na mobilu, případně si kopou s míčem.

Dopoledne je v budově bývalé diskotéky ve městě Rhodos, která slouží jako jedno z evakuačních center, víceméně prázdno. Poslední dvě noci se sem ale vtěsnaly odhadem tři stovky turistů prchajících před ohněm v jihovýchodní části ostrova.

V pravém zadním rohu je slyšet čeština. Dvě mladé ženy z Pardubic se smějí příhodě ze sobotní noci, respektive nedělního rána.

„Dovolenou jsme trávily v hotelu v Lindosu a užívaly si jí skvěle. Tedy až na ten poslední den, kdy nám přišla od řeckých úřadů ‚SMSka‘, že Lindos kvůli požárům evakuují,“ popisuje Eva.

„V hotelu nám řekli, že nás ještě ne, že máme vydržet, že teprve čekají na oficiální výzvu. Tak jsme do jedné ráno čekaly, co se bude dít. Pak už jsme to nevydržely a šly si lehnout,“ dodává její kamarádka Markéta.

Kolem deváté ráno se ženy probudily, šly na snídani a zjistily, že v jejich velkém hotelu nikdo není. Jsou tam samy. „Evakuace byla ve čtvrt na tři ráno a my jsme to zaspaly. Já měla špunty do uší, Markéta prášek. Nějak nás asi nedokázali vzbudit, nebo na nás zapomněli. Nevím,“ vysvětlují se smíchem.

„Historka dobrá, ale kdyby opravdu hořelo, do smíchu by nám moc nebylo,“ uznává Eva. Evakuovaly se tedy až dopoledne. Noc z neděle na pondělí trávily na zemi bývalé diskotéky a vůbec jim to prý nevadilo. Nenechaly si tím zkazit pobyt. Odpoledne odletěly domů.

Vedle Evy a Markéty spala další česká rodina – Pavel, Petra a jejich dcera Adéla. Neumajerovi, kteří byli ve stejném hotelu v Lindosu. Oni ovšem evakuaci nezaspali. A užili si ji dokonce dvakrát.

„My jsme taky dostali tu ‚SMSku‘ od řeckých úřadů, ale nás hotelová siréna vzbudila,“ říká s úsměvem čtyřiačtyřicetiletý Pavel.

„Na rozdíl od jiných jsme měli štěstí na delegáty, protože ta naše nám volala a zajistila náhradní ubytování zhruba 20 kilometrů daleko. A i když to nebyla žádná sláva, v kontextu toho, co se tu děje, se to dá pochopit a vydržet,“ popisuje Pavel.

Odpoledne jim delegátka s potěšením oznámila, že se mohou do svého hotelu v Lindosu vrátit. „Takže jsme kolem třetí odpoledne přijeli, zase se ubytovali, ale už na recepci nám zase říkali, že situace sice dobrá byla, ale vítr se zase obrátil a že nevědí, jak to bude dál,“ pokračuje ve vyprávění Petra.

Neumajerovi se stihli vykoupat v bazénu a dojít si na večeři.

„Na ní nám oznámili, že se máme rychle najíst a sbalit. Že bude další evakuace. Znova,“ krčí rameny Pavel. Celý ostrov byl a stále je, co se ubytování týče, plný, takže tentokrát skončili s dalšími desítkami cizinců na zemi bývalé diskotéky. A později odpoledne se opět vydali do Lindosu. „Tentokrát už věříme tomu, že potřetí evakuaci už snad nezažijeme,“ drží si palce Petra.

Během pátku a hlavně soboty přišly o ubytování tisíce lidí. Na Rhodosu se hovoří o největší evakuaci v historii. Nejvíce turistů našlo přístřešek v budově gymnázia a ve vedlejší sportovní hale v centru metropole. Organizátor Anastasios Konstantasos s desítkami místních dobrovolníků vytvořil během pár hodin zázemí pro devět set lidí z pětadvaceti zemí. Během posledních tří dnů naspal jen pár hodin.

„Otevřeli jsme v sobotu v pět odpoledne, jakmile začaly evakuace. Ze školy a basketbalové haly jsme vybudovali provizorní hotel. Oslovili jsme lidi z okolí a ti sem nosili matrace, postele, sedačky, molitany a tak dále.“ Anastasios ukazuje na konkrétní věci na basketbalové palubovce.

Popisuje, jak místní nakupují balíky vody, haldy jídla, ovoce, zeleninu, dětskou stravu, sýry, jogurty, hygienické pomůcky. Prostě všechno, co je třeba. Mnozí turisté totiž přišli o zavazadla a nemají nic. U vchodu si mohou vzít oblečení nebo třeba dětské pantofle. Všechno je zdarma.

Dobrovolníci s auty je rozvážení do hotelů nebo na letiště. Opět bez nároku na peníze. Z dobré vůle.

Místní teenageři, kteří mají prázdniny a mohli by je trávit na pláži, sem chodí uklízet vnitřní prostory, toalety nebo zabavovat děti turistů. Vaří kávu a neustále se ptají, jestli někdo něco nepotřebuje.

Další velké centrum pomoci vzniklo ve sportovní hale ve městečku Faliraki. Leží blíže k místům postiženým požáry. O víkendu tam bylo ubytováno sedm set až devět set lidí. Teď jich tam je jen pár stovek.

Zázemí pro turisty je tu ještě pohodlnější. Na palubové desce nejsou jen matrace, ale i vojenské skládací postele a desítky pohodlných křesílek. V hale pomáhá spousta zahraničních delegátů cestovních kanceláří, kteří neustále s uvázlými turisty komunikují. K ruce jsou v nepřehlédnutelných vestičkách i vyslanci britských úřadů.

„Když sem byli o víkendu turisté evakuováni, tak byli pochopitelně unavení a trochu vystrašení. Pak si tu trochu oddychli a ta atmosféra se úplně změnila. Jsou mimořádně vděční a oceňují, že to pro ně děláme,“ říká místní učitelka angličtiny Moschoula Kosta, která turistům pomáhá komunikovat s hoteliéry, leteckými společnostmi nebo místními úřady.

„Turisté tu nemusí nic řešit, se vším, s čím můžeme, jim pomůžeme,“ říká.

Před budovou se vydává teplé jídlo. Na výběr je ze čtyř možností. V hale je nepřeberné množství tekutin, sladkostí. Všeho. Děti mají volnost si hrát. Stavějí bunkry z matrací nebo si házejí na koš. Dobrovolníci jim zajišťují program.

„Víte, to je poprvé v životě, co se setkáváme s tak obrovskou evakuací. Na požáry v Řecku jsme zvyklí, ale toto je něco mimořádného. My tu žijeme a pro nás je turismus velmi důležitý. Proto chceme, aby to prostě dopadlo všechno dobře,“ stiskne ruce v pěst Moschoula Kostra.