Článek
Útlum spalovacích motorů, dohodnutý v EU před třemi lety, se bude možná ještě přehodnocovat. Evropskou komisi k tomu v otevřeném dopise vybídly dvě hlavní autoprůmyslové asociace, za dva týdny je s nimi do Bruselu svolané jednání.
„Splnění přísných emisních cílů u osobních a užitkových aut pro roky 2030 a 2035 už v dnešním světě zkrátka není proveditelné,“ stojí mimo jiné v dokumentu průmyslových svazů ACEA a CLEPA, adresovaném předsedkyni komise Ursule von den Leyenové.
Dopis na třech stránkách shrnuje, čeho se evropské automobilky považované ještě nedávno za světovou špičku obávají. Přechod k elektromobilům podle nich neběží dost rychle, aby zajistil životaschopnou budoucnost. Navíc v situaci, kdy je Evropa závislá na dovozu baterií z Asie a z druhé strany nově čelí clům v USA.
Automobilky připomínají, že do roku 2030 nalijí do zelené transformace více než 250 miliard eur a že s náběhem elektrických modelů už pokročily. Evropská unie ale prý zatím vytvořila pouze regulace a ne vstřícné prostředí, které by odklon od klasických motorů s výfukem umožnilo.
„Jsme žádáni o transformaci, ale s rukama svázanýma za zády,“ píší ve společném stanovisku ředitel Mercedesu Ola Källenius, který nyní vede asociaci výrobců aut ACEA, a Matthias Zink, šéf německého výrobce dílů Schaeffler za spolek CLEPA, sdružující další evropské dodavatele.
Součástí ACEA jsou všechny známé evropské značky včetně skupiny Volkswagen, kam spadá i česká Škoda. Její šéf Klaus Zellmer v červenci ohlásil za Škodu další růst prodejů a zisku, jako by žádné těžkosti v odvětví neexistovaly. Jiná cesta než elektromobilita přitom podle Zellmera neexistuje.
Jinak ale zdejší firmy politickému obratu fandí. „Nastavený kurz – zejména regulatorní cíle redukce emisí CO₂ pro roky 2030 a 2035 – není proveditelný bez výrazné změny přístupu Evropské komise,“ přidává se v reakci na celoevropský dopis Zdeněk Petzl, výkonný ředitel Svazu automobilového průmyslu, sdružujícího 133 českých podniků.
Do 2035 bez emisí?
Unijní dohody, odvozené od závazku postupného snižování uhlíkové stopy napříč všemi oblastmi ekonomiky, dávají automobilkám za úkol postupně snižovat výfukové emise nově vyráběných vozů do roku 2030 o 55 procent pod úroveň roku 2021 a do roku 2035 na nulu.
Finální politická dohoda vznikla za českého předsednictví v roce 2022, když se dohadovaly konkrétní praktické součásti Green Dealu, dříve dohodnutého závazku na útlum emisí skleníkových plynů. Zatímco v energetice už odklon od fosilních paliv pokročil, v dopravě, která je pro emise srovnatelně důležitá, tolik ne.
Tlak na výrobce aut se v tu chvíli jevil jako jediný možný postup. Automobilky nemají přímo nařízeno, že se mají s regulací vypořádat přechodem na elekromobily – využít mohou i vodík, případně systémy spalující bezemisní palivo pro hybridy či range-extendery, které v případě potřeby vyrábějí elektřinu. Výběr technologie je na nich, nulové emise 2035 ale v praxi znamenají, že podle dosavadních předpisů nebude možné registrovat nové vozy se spalovacím motorem na klasický benzin či naftu.
Nulový emisní limit se netýká aut zaregistrovaných před rokem 2035, ta budou smět po Evropě dál jezdit. Nevztahuje se ani na nákladní auta a autobusy. Počítá se také se zadními vrátky pro biopaliva a syntetická paliva. Budou-li do té doby k dispozici v takové podobě, že budou klimaticky neutrální a zároveň funkční i bez ropných příměsí, půjde je používat, a tím pádem k nim pustit do provozu i spalovací motory.
I když jde o už o schválenou legislativu, podobně jako třeba chystané zatížení benzinu a nafty emisními povolenkami po roce 2027, některé země v mezičase začaly volat po jejím přehodnocení. Italská premiérka Giorgia Meloniová označila zákaz spalovacích motorů za „sebedestrukci“, proti se teď – přes dřívější souhlas – staví i Fialova nebo Ficova vláda a také někteří politici v Německu.
Proti regulaci se v mezidobí ozývaly i protestní hlasy z autoprůmyslu. Nový dopis Ursule von den Leyenové je ale zatím nejširším stanoviskem tohoto typu – byť zároveň platí, že některé značky jdou proti proudu. Třeba Volvo, spadající od roku 2010 pod čínské Geely, namítá, že jeho zákazníci nízké emise chtějí a že zpětné přehodnocování norem není fér vůči těm, kdo je brali vážně a investovali podle nich.
Levnější dobíjení, nižší daně?
Výrobci aut a autosoučástek v dopisu upozorňují, že podíl elektromobilů na evropském trhu je stále nízký – u osobních aut 15 procent, u dodávek devět procent a u nákladních vozidel jen 3,5 %. Bez pobídek se podle nich posun nerozběhne, proto volají po levnějších tarifech na dobíjení, daňových úlevách, dotacích na nákup nebo lepších podmínek pro vjezd do měst.
Zároveň požadují „přenastavení“ dekarbonizace tak, aby nejen snižovala emise, ale zároveň chránila průmyslovou konkurenceschopnost, pracovní místa a sociální soudržnost. To zahrnuje i rychlejší obnovu vozového parku, více pobídek pro firemní flotily a cílenou podporu pro těžkou nákladní dopravu.
Stížnosti se budou probírat 12. září. Šéfka Komise zve šéfy automobilek a dodavatelských firem na schůzku k vyhlídkám odvětví. Podle signatářů dopisu půjde o „poslední šanci, jak přizpůsobit politiku tržní, geopolitické a ekonomické realitě, jinak hrozí, že Evropa přijde o jednu z nejúspěšnějších oblastí svého hospodářství“.
Ursula von den Leyenová loni po volbách do Evropského parlamentu a po následném jmenování nové Komise obhájila mandát mimo jiné právě tím, že bude v zelené cestě pokračovat. Začátkem léta v tomto duchu představila další emisní milníky pro rok 2040, zároveň ale od některých bodů Green Dealu už kvůli hledání kompromisu v novém europarlamentu couvla.
V březnu Komise náhle rozvolnila už hodně pokročilý náběh povinných firemních výkazů uhlíkové stopy, známých pod zkratkou ESG. V létě kvůli nejasné podpoře europarlamentu stáhla dlouho připravovanou směrnici proti nepodloženým zeleným proklamacím při propagaci výrobků a služeb. Ve hře jsou také dílčí úpravy emisních povolenek ETS2 na pohonné hmoty, uhlí a plyn po roce 2027.
