Ruská energetická politika – ropa je na byznys, plyn na vydírání

Evropa nyní vedle intenzivního řešení hrozby přerušení dodávky plynu ze strany Ruska přemýšlí o rychlém odstřižení se od ruského plynu z vlastní vůle. Je nepochybné, že Rusko hraje špinavou hru i na této frontě, když se pomocí znejišťování a vyvolávání paniky snaží udržet cenu plynu na rekordní výši. Ve srovnání s dobou před krizí z poloviny roku 2021 se cena roční dodávky zemního plynu nyní pohybuje na více než čtyřnásobku.

V kontextu dodávek ruských paliv do EU je velmi emotivně diskutována vzájemná závislost Ruska a Evropy. Naneštěstí je veřejný prostor zásobován spíše výkřiky než faktickými informacemi. I ty jsou však dohledatelné například v otevřených statistikách Mezinárodní energetické agentury, Ministerstva financí Ruské federace nebo ve vědeckém žurnálu Procedia Economics and Finance.

Mimo jiné z nich vyplývají tyto skutečnosti:

Z toho pak vyplývá následující:

Výpadek ve výši 30 % by byl pro ruský federální rozpočet v kombinaci s dalšími sankcemi smrtelný. O důsledcích pro světovou ekonomiku můžeme spekulovat. Víme však, že by byly spíše krátkodobého rázu. Jak ruské dodávky zemního plynu, tak ropy lze na globální úrovni nahradit. Obou primárních zdrojů je na Zemi stručně řečeno dostatek, jen je potřeba navýšit produkční kapacity, zkapacitnit dopravní infrastrukturu, a především uzavřít dlouhodobé a diverzifikované smlouvy o dodávkách. Ropa má mnoho alternativních dopravních cest, zemní plyn z Ruska má pak jasnou alternativu v zámořském LNG.

Zemní plyn v Evropě není zlo. Je to vhodné energetické médium pro přechod od uhelné k dekarbonizované energetice s výrazným potenciálem snížení emisí skleníkových plynů i škodlivin. Jeho spotřeba bude proto až do roku 2040 výrazně růst. V dalších třech dekádách, do roku 2070, by se pak měla postupně snižovat až k celkovému poklesu na přibližně 15 % současné hodnoty. Zlem je však ruský zemní plyn, který je využíván k vydírání.

Bylo by strategickou chybou zbavit se ruského plynu, a i nadále dovážet ropu. Výhodnější je současné odmítnutí plynu i ropy, a především pak zamezení jejich exportu z Ruska do dalších zemí. Z dlouhodobého pohledu pak není pochyb o tom, že se musíme v co nejkratší době zbavit závislosti na ruském plynu. Je to nezbytná podmínka geopolitické stability a ta je nezbytnou podmínkou prosperity nejen EU. Konec ruského plynu Evropskou unii z dlouhodobého hlediska výrazně posílí, okamžitým zastavením dodávek bychom však způsobili větší ekonomické škody sami sobě než Ruské federaci.