Článek
Poprvé hostila světový svátek fotbalu Afrika, která se dostala na řadu v tzv. rotačním systému přidělování, kdy se střídají kontinenty. Přihlášku podalo pět zemí: Jižní Afrika, Maroko, Egypt a společný projekt Libye a Tunisko, který byl však po zkušenostech z asijského šampionátu 2002, kdy se dělily o povinnosti a práva Japonsko a Jižní Korea, vyškrtnut.
Na tiskové konferenci 24. května 2004 v Curychu předseda FIFA Joseph Blatter ohlásil, že vyhrála Jižní Afrika, která od členů exekutivy dostala 14 hlasů, Maroko deset, Egypt žádný. Kdo koho volil a zda výsledek hlasování byl ověřený, se nikdo nikdy nedozvěděl…
Jižní Afrika usilovala o pořadatelství už pro rok 2006. Měla velkou podporu v osobnosti prezidenta Nelsona Mandely, velkého bojovníka za svržení apartheidu. Zdůrazňoval význam fotbalu ve svém životě, kdy byl s dalšími odpůrci režimu vězněn na ostrově Robben. „Při hraní fotbalu jsme se cítili naživu a důstojně navzdory situaci, ve které jsme se ocitli,“ prohlašoval.
Češi vs. Slováci
Když neúspěšným bojem o účast na mistrovství světa 1994 skončila společná československá reprezentace, slovenští novináři si povzdechli: „Vy Češi se někdy na nějaký fotbalový šampionát ještě podíváte, my už nikdy!“ připomínali rozdílnou kvalitu. A hned na Euru 1996 v Anglii český výběr pronikl až do finále.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Jenže čas dokáže ledacos přeměnit. Na MS 2010 postoupil slovenský tým, který uspěl společně se Slovinskem v evropské kvalifikační skupině 3, v níž vystupoval i český výběr. Vzájemné souboje vyzněly pro bývalé východní bratry – především domácí porážka 1:2 v Praze (odveta v Bratislavě skončila 2:2) straší dodnes.
Dobře spočítaný vývoj
Vývoj skupiny dospěl do stadia, že by se Češi mohli opřít o bývalého federálního partnera, který měl shodou okolností jejich osud ve svých rukou. Kdyby v předposledním dějství Slovensko porazilo doma Slovince, mohlo ponechat Česko v naději.
Jenže slovenské počty byly jasné – stačí si ohlídat poslední zápas v Polsku a na africký šampionát se jede. Představy Čechů, jak budou jejich někdejší spoluobčané bojovat za jejich zájmy, byly naprosto liché.
Fotbalový Katar bude pro fanoušky nejdražší v historii
Hrdé – vůči bývalému federálnímu partnerovi až přezíravé – Česko zůstalo doma, Slovensko si připsalo první a dosud jedinou účast. A nevedlo si špatně – vyřadilo obhájce titulu Italy.
Případ Knysna vrcholil stávkou fotbalistů
Stejně jako Italové dopadli prachmizerně i finalisté předchozího šampionátu Francouzi. Vlastně ještě mnohem hůře. Jejich krach – herní i vztahový – vešel do análů jako případ Knysna podle místa pobytu francouzské výpravy v jihoafrické republice.
Po bezgólové remíze s Uruguayí prohráli nečekaně s Mexikem, nahromaděné spory uvnitř mužstva vyvrcholily stávkou hráčů, kteří odmítli před tréninkem vystoupit z autobusu.
Tiskem probleskla zpráva, že Nicolas Anelka o poločase urazil trenéra Raymonda Domenecha vulgárním vyjádřením: „Jdi do pr*ele, špinavý synu.“ Vedení svazu rebela a sprosťáka hned vyřadilo z kádru a poslalo domů. Postavili se za něj však někteří spoluhráči, nahlas se mluvilo o rasismu. Vztahy byly rozervané, následovala porážka s domácím týmem a velká blamáž.
Prezident a ženy
Skandál nabyl obřích rozměrů, dokonce prezident republiky Nicolas Sarkozy nařídil příslušným ministryním (Roselyně Bachelotové za resort sportu a Ramě Yadeové za resort zahraničních věcí), aby ho řešily. Případem se zabývalo i Národní shromáždění.
Katar chystá na fotbalové MS speciální zóny pro opilé fanoušky
Teprve později obránce Bacary Sagna, jehož předkové pocházejí ze Senegalu, důsledně odmítl rasový podtext a poodhalil, že nejhorší byl příjezd manželek hráčů. Rčení „cherchez la femme“ došlo naprostého naplnění.
Před následujícím šampionátem v Brazílii v květnu 2014 se společnost Adidas, která francouzskou reprezentaci vybavuje sportovními potřebami, rozhodla prokletý autobus zničit a zahnat tím zlé duchy.
Zostuzení zrádců národa a lidu
Z mistrovství světa 1966 v Anglii se severokorejští fotbalisté vraceli jako hrdinové, porazili Itálii a postoupili do čtvrtfinále. Druhý zápis do kroniky byl však krajně nevydařený: prohráli všechny tři zápasy v základní skupině – s Brazílií (1:2), Portugalskem (0:7) a Pobřežím slonoviny (0:3).
Po návratu domů byli potrestáni. Podle rozhlasové stanice Radio Free Asia stáli šest hodin před čtyřmi stovkami politiků, sportovců a studentů, kteří se střídali v kritizování hráčů. Akci v Lidovém paláci kultury v Pchjongjangu také doprovázel komentář státní televize, který upozorňoval na chyby každého hráče. Na konci musel každý z fotbalistů zkritizovat trenéra Kim Čong-huna.
Podle některých informací měl být třiapadesátiletý kouč za trest vyloučen ze strany a poslán pracovat na stavbu. Důvodem byla „zrada důvěry Kim Čong-una“, nejmladšího syna a nástupce vůdce Kim Čong-ila. Veřejné kritice nebyli přítomni pouze největší hvězdy Čong Te-se a An Jong-hak, kteří žijí v Japonsku.
FIFA se začala o případ zajímat, poslala dopis fotbalovému svazu KLDR, ve kterém žádala vysvětlení. „Je to něco jako vyšetřování. Aby nám sdělili, jestli je pravda, co zjistila média,“ vysvětlil tento krok předseda Blatter.
Šéf Asijské fotbalové konfederace, katarský šejk Mohamed bin Hammám, řekl, že mluvil se čtyřmi hráči, ale na žádný trest si nestěžovali…
Mistrovství světa 2010 – Jižní Afrika
Účastníci (32): Francie, Argentina, Španělsko, Slovensko, Itálie, Německo, Brazílie, Anglie, Slovinsko, Portugalsko, Nizozemsko, Dánsko, Švýcarsko, Řecko, Srbsko, Chile, Paraguay, Uruguay, USA, Mexiko, Jižní Korea, Severní Korea, Honduras, Japonsko, Austrálie, Kamerun, Jižní Afrika, Alžírsko, Ghana, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Nový Zéland
Semifinále: Španělsko–Německo 1:0, Nizozemsko–Uruguay 3:2
O 3. místo: Německo–Uruguay 3:2 (1:1)
Finále: Španělsko–Nizozemsko 1:0 po prodl. (0:0, 0:0)
Prvním mistrovstvím světa ve fotbale byl turnaj v Uruguayi v roce 1930.
Stříbrný šampionát pro Československo. Druhý šampionát se hrál v Itálii v roce 1934, československý tým došel až do finále, ale tam prohrál s domácími Italy.
A třetí šampionát v historii světových MS: Francie a rok 1938. Titul obhájili Italové, ve finále porazili Maďarsko 4:2.
Poprvé po válečné přestávce se světový fotbal ukázal v Brazílii v roce 1950. Vítězem se stala jiná jihoamerická fotbalová velmoc – Uruguay, která ve finále porazila domácí Brazilce 2:1.
Ve Švýcarsku v roce 1954 zvítězilo Německo (tehdy NSR).
Švédsko 1958 a slavné vítězství Pelého a spol. Titul slavila Brazílie.
Ještě jednou Švédsko 1958 – na snímku odpočívají budoucí mistři světa.
Švédsko 1958.
Pojďme do Chile 1962. Pro Čechoslováky druhý ohromný úspěch. Masopust, Pluskal a další z Vytlačilova týmu přivezli stříbro.
Turnaj v Chile (1962) byl nejvýraznějším úspěchem československé kopané v druhé polovině minulého století, pokud za něj nepovažujeme evropský titul z Bělehradu (1976).
A barevný snímek jako vzpomínka na zápas z mistrovství v Chile 1962.
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Dnes už zesnulá královna Alžběta II. předává titul za vítězství na MS v roce 1966 kapitánovi anglického týmu Bobbymu Moorovi.
V Mexiku (1970) triumfovala Brazílie ještě s Pelém, ve finále zdolala Itálii.
Mistr světa z Mexika 1970, nejlepší fotbalista všech dob Edson Arantes do Nascimento zvaný Pelé.
Pelého radost po finále v Mexiku 1970.
V roce 1974 využili domácí prostředí Němci. Na snímku vpravo kapitán Franz Beckenbauer.
Pamatujete na padající konfety z hledišť stadionů na MS 1978 v Argentině? Opět vítězství domácího týmu.
V roce 1982 si ze Španělska světový titul odváželi Italové.
Fanoušci na MS 1982 ve Španělsku.
Na turnaji hrál i československý výběr s Antonínem Panenkou.
V roce 1986 v Mexiku to byla show Diega Armanda Maradony. Argentinci vyhráli svůj druhý titul.
Střela Tomáše Skuhravého. V Itálii 1990 hrál silný výběr Československa, který ale ve čtvrtfinále vyřadili Němci.
Tady je československý tým, poslední federální účast na MS. Poznáte všechny hráče týmu?
V roce 1994 zavítalo mistrovství poprvé do USA.
Zinédine Zidane a rok 1998. Domácí Francie vítězí.
Poprvé šampionát pořádají dvě země. V roce 2002 se o turnaj podělily Japonsko a Jižní Korea.
Nadšení japonských fanoušků.
Petr Čech a Pavel Nedvěd na MS v roce 2006. Konalo se v Německu, finále Itálie–Francie rozhodly až penalty ve prospěch Italů.
Vuvuzela v rukách fotbalového fanouška na šampionátu v JAR v roce 2010.
Salto na stejném šampionátu (Jihoafrická republika) předvádí Miroslav Klose. Snímek je ze zápasu Německo - Argentina ve čtvrtfinále turnaje.
V roce 2014 se v Brazílii potvrdilo, že fotbal se hraje 2×45 minut a na konci vždycky vítězí Němci.
A rok 2018 a dosud poslední turnaj. Hostilo ho Rusko, které se kvůli agresi vůči Ukrajině zápasů v Kataru účastnit nebude.