Video: Ukrajinský mariňák přišel o ruce, oženil se přímo v nemocnici

Osudovým datem se pro Oleksandra Pykuje stal 28. březen. Právě tehdy utrpěl v Mariupolu zranění, které ho připravilo o obě ruce.

„Stalo se to uprostřed ulice poblíž školy. Běžel jsem přes silnici, když jsem ucítil palčivou bolest v pravé ruce a v levé taky. Upadl jsem a začal křičet. Řval jsem bolestí. Blízko mě leželi na zemi i další kluci. Někteří také křičeli. Chlapi, kteří se mohli hýbat, mě popadli a odtáhli mě k obrněnému vozu,“ vzpomíná Oleksandr, kterého následně odnesli do bunkru plného zraněných lidí.

Mariupol byl v té době obklíčen ruskými jednotkami a přeprava raněných do jiných nemocnic nebyla možná.

„Probudil jsem se a viděl, jak se kolem mě motají lékaři a zdravotní sestry. Zeptal jsem se jedné z nich: ‚Co se mi stalo? Mám ještě ruce? Necítím je.‘ Sestra mi nechtěla odpovědět. Zeptal jsem se jí dvakrát, třikrát. A pak řekla: ‚Sašo, ty už nemáš ruce.‘ Vytřeštil jsem na ni oči. Začal jsem brečet. Hodně to bolelo, víte,“ říká ukrajinský voják, který strávil v bunkru asi týden.

Poté byl odvezen do mariupolských oceláren Azovstal, odkud ho později evakuovala jedna z ukrajinských helikoptér. Skončil v nemocnici v Dněpru, kde absolvoval několik operací, díky kterým se podařilo jeho stav stabilizovat.

„Zavolal mi a řekl mi, že je v nemocnici a přišel o obě ruce,“ říká Tetjana, tehdy Oleksandrova přítelkyně. „Myslela jsem si, že je to jeden z jeho vtípků, kterými mě rád škádlil. Nevěřila jsem mu. Slíbil, že mi pošle fotku. Uvěřila jsem, až když ho nemocniční personál vyfotil a on mi ji opravdu poslal.“

Oleksandr se velmi bál, jak bude na zranění jeho dívka reagovat. „Vešla do pokoje a ani se nerozbrečela. Hned se ke mně rozběhla, objala mě a políbila. Musel jsem se začít smát. Byla to taková obrovská úleva. Pak jsem viděl, jak přichází moje matka a moje sestra. Byl jsem úplně naměkko,“ vzpomíná ukrajinský mariňák.

Tehdy se Oleksandr rozhodl požádat Tetjanu o ruku.

„Poklekl jsem před ní a řekl ta kouzelná slůvka. Prsten jsem si schoval do obvazu. Požádal jsem ji, aby mi pomohla ruku převázat a když to udělala, uviděla ten prsten. Byla tak zaskočená. Řekl jsem: ‚Staneš se mou ženou?‘ ‚Ano,‘ odpověděla. Řekla: Ano!“

Během svatebního obřadu dala Tetjana Oleksandrovi prstýnek na řetízek kolem krku. Sám použil ústa, aby jí ho mohl nasadit. Drobné nesnáze však jejich sváteční den nezkazily.

Oleksandr by měl za 6 měsíců dostat od lékařů protézy. Věří, že s nimi bude moci zvládat téměř všechno. A co by si teď ještě přál? „Chtěl bych podat ruku svým kamarádům z Mariupolu, kteří jsou v současné době v ruském zajetí,“ říká.