„Seděl by ve 12. řadě.“ Eben a Polívka ve Varech vzpomínali na Bartošku

A teď už je to opravdu všechno. Ohňostroj zakončil první den karlovarského festivalu. Seznam Zprávy jej budou sledovat také v těch dalších. Hned v sobotu ráno startuje náš festivalový deník, který bude každý den přinášet nejaktuálnější informace, fotografie i postřehy redaktorů přímo z místa.

První festivalový den se pomalu chýlí ke konci. Před Thermalem právě startuje zahajovací koncert festivalu. Letos se o něj postarala britská synthpopová kapela La Roux, oceněná Grammy. Vystoupení je pro veřejnost zdarma.

Jiří Bartoška ve snímku dále rekapituluje svůj vztah s Václavem Havlem od účasti na demonstracích z listopadu 1989 až po okamžik, kdy Havel už jako prezident začal jezdit na karlovarský festival.

„To je nevýhoda velkých festivalů. Velké město jako Moskva nebo Berlín ten festival rozředí. Zato Vary tě zavřou, zatknou a pustí, až seš úplně mrtvý. Musíš tam být a bavit se o filmu,“ uvažuje o přednostech své přehlídky.

Zdůrazňuje také dlouholetou spolupráci s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou. „Posvěcené manželství druhé, s Evou. Naučil jsem ji mluvit sprostě. Je to matka rodu. Když jsme do toho šli, nevěděli jsme, že to bude trvat 28 let, to je opravdu kus života,“ říká Jiří Bartoška v zahajovacím filmu festivalu.

V jeho závěru vypráví historky. „Když jsem měl tu rakovinu, Mel Gibson napsal, že má nějaký ostrov a ať si tam jedu odpočinout. No, nejel jsem,“ směje se herec. Jindy popisuje návštěvu u režiséra Miloše Formana v New Yorku. „Miloši, my bychom potřebovali nějakou hvězdu,“ říkal mu. Forman zavolal Michaelu Douglasovi a ten na místě slíbil, že přijede. Historka pochází z roku 1997, její účastník se ale letos do Varů vrátí. Michaela Douglase návštěvníci festivalu uvidí už v sobotu.

„Teď jsem se dozvěděl, že se točí filmy už za 20 natáčecích dnů. Tomu ať neříkají film, ať tomu rovnou říkají televize,“ poznamenává v dokumentu Jiří Bartoška. Zmiňuje, že párkrát chtěl ukončit kariéru. „Komedie není v tom, že to hraješ komediálně, komedie je v tom, že je ta situace směšná,“ dí jindy.

Zhruba v půlce filmu herec popisuje, jak ho roku 2015 musel Alois Švehlík nahradit po přeobsazení titulní role v seriálu Já, Mattoni. „Po natáčení jsem cítil divnou únavu. Tak jsem šel k doktorovi a on řekl: máte rakovinu mízních uzlin, nebo jak se to jmenuje. Marek Najbrt navrhoval, že na mě počkají, ale já říkám: děti, já nemám ruku v sádře, přeobsaďte to. A dobře, že to udělali,“ vypráví ve filmu Bartoška.

Líčí také, jak byl po chemoterapii a ozařování unavený, než se pustil do natáčení komedie Teorie tygra. „Začaly mně růst vlasy, udělal jsem festival, to byla ta šílená vedra. Jak nechodím na premiéry, tak na tuhle premiéru jsem šel a opravdu se mi to líbilo,“ vzpomíná na film, který letos na jeho počest znovu promítne i karlovarský festival.

V zahajovacím filmu zesnulý herec a dlouholetý prezident festivalu Jiří Bartoška s cigaretou v ruce vzpomíná na střední školu, kde si vysloužil trojku z chování, i první setkání s přáteli jako Bolkem Polívkou.

„To bylo takové herecké manželství,“ říká o dalším kolegovi Karlu Heřmánkem, s nímž skoro čtyři desítky let účinkoval v komedii Jakub a jeho pán, dramatizaci Jakuba Fatalisty od Denise Diderota napsané Milanem Kunderou. „Po x letech byl na tom Karel Steigerwald, který viděl premiéru, a říkal: nádherné představení, ale úplně o něčem jiném. Umřeli vám rodiče, umřeli vám kamarádi a ten Diderot z Kundery je tak geniální, že ať chcete, nebo nechcete, tak v tom je všechno,“ parafrázuje Bartoška.

„Dodnes na to lidi koukají, i děcka,“ vzpomíná pak na natáčení trilogie o lidech z pravěku podle předlohy Eduarda Štorcha. „Točili jsme v létě v lužním lese, to je jako kdybys byl v gulagu. Močály, miliony komárů,“ vybavuje si herec, kterého právě filmy Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu koncem 70. let proslavily.

Ve velkém sále Thermalu právě Kryštof Mucha s Karlem Ochou uvádějí světovou premiéru zahajovacího filmu Musíme to zarámovat. Neformální rozhovor s Jiřím Bartoškou v roce 2021 natočili Milan Kuchynka a Jakub Jurásek, trvá něco málo přes hodinu.

„Bylo po covidu, bylo před srpnovým festivalem v roce 2021. V té době se hodně rekapitulovala historie festivalu, za panem Bartoškou chodili lidé a žádali ho, aby napsal knihu. On žádnou knihu nikdy psát nechtěl,“ objasňuje Mucha vznik filmu. „Tak jsme přizvali Milana Kuchynku, kterého měl vždy rád, a zkusili jsme, aby Jiří Bartoška ty příhody, které by psal do knihy, namluvil na kameru,“ dodává.

Zatímco čekáme na zahajovací film, fotografka Seznam Zpráv Renata Matějková ještě jednou zachytila hvězdu dnešního večera Petera Sarsgaarda, jak pózuje s cenou prezidenta festivalu.

Pak už následuje okamžik, kdy by prezident festivalu Jiří Bartoška řekl „Dámy a pánové, považujme 59. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za zahájený“. To se letos nestane a moderátor Marek Eben si je toho vědom. „Všichni na tu větu čekají,“ přiznává a vybízí dva šéfy festivalu, zda ji nechtějí říct za zesnulého kolegu.

„Považujme… já to nedám,“ zkouší to Kryštof Mucha.

„Tak to řekne Karel. Karle, řekni to. Považujme…“

„Považujme… ne, pardon,“ omlouvá se Karel Och.

„Já to také nezvládnu,“ bere si zase slovo Marek Eben. „Dámy a pánové, to je věta, přes kterou se nedostaneme. Někdy je taková jednoduchá: Řeknete, že festival je zahájený. Ale záleží na tom, kdo to řekne a jak to řekne. Všichni víme, že festival je zahájený. A budeme vzpomínat na toho, který to řekl z nás všech nejlépe,“ uzavírá Marek Eben slavnostní ceremoniál.

Následovat bude zhruba půlhodinová pauza, než ve velkém sále Thermalu odstartuje projekce zahajovacího filmu, což bude právě rozhovor s Jiřím Bartoškou natočený v roce 2021.

Umělecký šéf festivalu Karel Och nechává publikum zatleskat mexickému režisérovi Michelu Francovi, kterého nezabírají kamery, avšak sedí v sále. Franco vloni ve Varech uvedl film Paměť s hercem Peterem Sarsgaardem, jehož medailonek nyní Och pouští na velkém plátně.

Celý sál následně povstane a herec za zvuku taneční hudby přibíhá na jeviště, kde přebírá cenu prezidenta festivalu. „Ahoj, Karlovy Vary,“ zdraví Sarsgaard česky. Projev čte z mobilu. „Děkuji Kryštofovi, Karlovi, Taťáně,“ vyjmenovává.

„Natáčení je skupinová záležitost. Na něco z toho, co jste právě viděli, jsem pyšný, i když ne na všechno. Ale každý herec vám řekne, že dobrou práci je možné odvést jenom v prostředí, které je tomu nakloněné. Michel Franco takové prostředí vytvořit umí. Tim Fehlbaum také. Stejně jako Billy Ray, Kimberly Peirce nebo Tim Robbins,“ vyjmenovává Sarsgaard režiséry některých svých nejznámějších filmů. „A samozřejmě ho umí vytvořit Maggie Gyllenhaal,“ zmiňuje manželku, herečku a sestru herce Jaka Gyllenhaala.

„Tím chci říct, že sám to člověk nezvládne. Moje země se nyní zbavuje své globální zodpovědnosti a zkouší to zvládnout sama, zatímco se uvnitř drolí na čím dál menší frakce. Když ale máte společného nepřítele, který vás rozděluje, potřebujete se naopak spojovat. Všichni víme, kdo tím nepřítelem je,“ pokračuje herec patrně v narážce na amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Jediná cesta vpřed v umění a ke společnému štěstí spočívá v tom, že budeme všichni táhnout za jeden provaz. Takže děkuji, bez vás bych to nedokázal, a jak řekl Václav Havel, jedna polovina pokoje nemůže zůstat nevytopená, když ve druhé sálají kamna,“ loučí se Peter Sarsgaard.

Vicky Krieps z rukou Kryštofa Muchy a Karla Ocha přebírá cenu prezidenta festivalu. Děkuje a zdraví diváky. „Proslovy mi moc nejdou. Můj syn mi právě radil, ať to zaimprovizuji, a přesně to udělám. Téhle ceny si opravdu vážím. Miluji festivaly, stejně jako filmy jsou prostě úžasné. Pokud filmy nezneužíváme, dokážou překračovat hranice a předávat nejdůležitější poselství. Nezáleží jim na tom, co máte v občance, jak jste bohatí, odkud pocházíte nebo jestli jste cool. Já jsem nikdy nebyla cool. Nedostudovala jsem. A přesto jsem tady. Jen proto, že jsem nepřestala věřit svým snům, což nám právě filmy umožňují,“ rozpráví lucemburská herečka.

Následuje představení soutěžních porot. Marek Eben divákům pouští starší festivalové znělky s herci Beniciem del Torem a Judem Lawem. Následně přicházejí výkonný ředitel Kryštof Mucha a umělecký ředitel Karel Och. Děkují partnerům, kteří festivalu zachovali přízeň i po úmrtí Jiřího Bartošky. Zmiňují, že v dalších dnech by měli podepsat smlouvy s novými sponzory.

„Letošní ročník je možná více než ty předchozí herecký. Je zasvěcen hercům a herečkám, kteří uměli a umí v nás divácích vyvolat nádherné emoce a zároveň mnozí z nich velmi šikovně a chvályhodně používali a používají svých popularit k tomu, aby se angažovali na poli sociálním, politickém či kulturním,“ říká Och, načež divákům pouští medailonek herečky Vicky Krieps.

Nyní má premiéru letošní festivalová znělka, kterou natočil Ivan Zachariáš. Bolek Polívka v ní sedí v baru, který už zavírá, a vede monolog k Jiřímu Bartoškovi, jenž už tam není. „Ještě jednu rundičku bychom mohli, co, Juro? Dejte nám dvě žita,“ využívá Polívka poslední objednávky.

Zesnulému herci nechává na stole jeden ze svých Křišťálových glóbů, které od něj dostal. A vedle popelníku s nedokouřenou cigaretou umisťuje i uřízlou společnou fotku s Bartoškou. „Někam si to tam pověs,“ vzkazuje mu Bolek Polívka do nebes. A nakonec přiťukává dvěma sklenicemi whisky. „Tak nám to, slečno, spočítejte,“ uzavírá znělku.

A už je tu moderátor Marek Eben. Děkuje bratrům Cabanovým za to, že jim nikdy nedochází invence. „Říká se, že každý člověk je nahraditelný. Není to pravda. Každý člověk je jedinečný, stejně jako je jedinečný otisk jeho prstu. Také se říká, že nic už nebude takové, jako to bývalo. A to je pravda. To je vývoj, je to evoluce a je to něco, co nemůžeme zastavit. Když vytrhnete ze země strom, nezbude nic. Pokud odejde člověk, mohou po něm zůstat jeho stopy. A ty stopy nám ukazují, kam směřoval. Kam chtěl jít. A já myslím, že stopy Jiřího Bartošky by vedly přesně sem, do tohoto sálu. Kdyby mu bylo dopřáno víc let života, seděl by ve 12. řadě a seděl by tam i příští rok a seděl by tam dalších deset let,“ říká.

„To, co vytvořil Jiří Bartoška, je živý organismus a jeho buňkami jsme my všichni tady. A ty kmenové buňky, ty si Jiří Bartoška velmi pečlivě vybral a na to měl ohromný talent,“ pokračuje. Když to dobře dopadne, tento organismus nás jednou všechny přežije a bude se dál vyvíjet, věří Eben. „Myslím, že by to Jirkovi dělalo radost,“ uzavírá úvodní proslov.

Moderátor posléze uvažuje nad tím, co po Jiřím Bartoškovi pojmenovat, zda ulici Moskevskou, či třeba náměstí před Thermalem. „Já vám řeknu, co by se líbilo mně. Mně by se líbilo, kdyby se po něm pojmenoval komín,“ žertuje s odkazem na to, jak rád zesnulý prezident festivalu kouřil.

Za zvuku soundtracku ze sci-fi Interstellar začíná ve velkém sále Thermalu slavnostní ceremoniál. Jeho choreografii jako tradičně vymysleli bratři Cabanové. Následuje rychle pulzující elektronická hudba. To už jsou na jevišti skoro tři desítky tanečnic v černém. Vystoupení trvá deset minut, diváci v sále ho odměňují potleskem.

Podle redaktora Seznam Zpráv Jonáše Zbořila ukázal Peter Sarsgaard, že je mimo kamery mnohem přátelštější než ve svých rolích. V jedné z těch nejnovějších, loňském seriálu Nedostatek důkazů, ztvárnil zákeřně ambiciózního prokurátora Tommyho Moltoa. Dělá vše proto, aby zničil život svému z vraždy obviněnému konkurentovi v podání Jakea Gyllenhaala. Ten je přitom ve skutečnosti jeho švagrem.

„Na červeném koberci před hotelem Thermal naopak Sarsgaardovi stačilo pár vteřin, aby neodolal a rozběhl se k davu fanoušků za bariérami. Podepisováním autogramů, focením selfie a podáváním rukou nakonec strávil čtvrt hodiny. Dost dlouho na to, aby umlčel i festivalového moderátora Petra Čimperu. Dá se říct, že Sarsgaard naplnil motto letošního ročníku: objímejte se,“ glosuje z místa Jonáš Zbořil.

Návštěvníky pozdravili také herečka Elizaveta Maximová, zpěvačka Annet X, herečka Antonie Formanová s manželem Adamem Martincem a otcem Petrem Formanem nebo herečky Jenovéfa Boková a Eliška Křenková.

Jedním z posledních byl krátce před půl sedmou herec a režisér Jiří Mádl. Jeho film Vlny vloni právě ve Varech odstartoval své vítězné tažení, završené šesti cenami Český lev.

Nyní mají hosté zhruba dvacet minut na to usadit se ve velkém sále Thermalu, kde v sedm večer následuje slavnostní zahájení.

Příjezdy na červený koberec pomalu vrcholí, dorazila například herečka Jitka Schneiderová s manželem a dcerou. Zvlášť velký potlesk nastane, když z jednoho vozu vyjde Andrea Bartošková, vdova po prezidentovi festivalu Jiřím Bartoškovi. Doprovází ji syn Janek Bartoška a moderátor Marek Eben.

Krátce po šesté z vozu na červený koberec vystupuje i druhá hlavní hvězda večera, lucemburská herečka Vicky Krieps. Přicestovala s rodinou a také hned rozdává autogramy.

Ve tři čtvrtě na šest přijíždí první velká hvězda večera, americký herec Peter Sarsgaard známý z filmů Kluci nepláčou nebo Jak nezískat Pulitzera. Na rozdíl od spousty hostů nemá černého motýlka. A také hned míří k lidem, které zdraví. Bez nadsázky skoro čtvrt hodiny rozdává podpisy a pořizuje si s fanoušky selfie.

Teď už se hosté na červeném koberci začínají střídat rychleji. Nejprve tu byla Petra Nesvačilová s manželem Tomášem Vápeníkem, následně vzbudili zájem herci Hana Vagnerová a Stanislav Majer. A hlasitý aplaus si vysloužil protagonista letošní festivalové znělky Bolek Polívka.

Střídají je další páry: režisér David Ondříček a herečka Martha Issová nebo Jana Plodková a scénograf Marek Cpin. S diváky už se u hotelu Thermal zdraví také umělkyně Ester Geislerová či slovenská herečka Táňa Pauhofová s manželem, hudebníkem Jonatánem Pastirčákem.