Cena vily režisérky Chytilové byla astronomická. Zátopek si ji postavil sám

Troja je pražská čtvrť s výrazně rozdílnými polohami. Zatímco část území je silně zatížená dopravou a celoročním provozem směřujícím do zoologické zahrady, v jejím nitru se nachází vilová zástavba, která si i přes blízkost frekventovaných tras zachovala rezidenční charakter. Vedle barokního Trojského zámku, zoologické a botanické zahrady zde ve 20. století vznikla čtvrť, jež přitahovala architekty i výrazné osobnosti veřejného života.

Trojské vily nejsou zajímavé pouze svým architektonickým řešením, ale i lidmi, kteří v nich žili. Patřili k nim atlet Emil Zátopek, filmová režisérka Věra Chytilová či komunistický prezident Československa Gustav Husák. Troja nabízela kontakt se zelení a do určité míry soukromí, nikoli však absolutní klid, jaký si dnes s vilovými čtvrtěmi často spojujeme.

Vilovou čtvrť na pravém břehu Vltavy tvoří jen několik málo ulic. Nad Kazankou je klidnější ze dvou průběžných silnic, které se táhnou velkou částí Troji. Zhruba na úrovni dnešního úřadu městské části vznikl v roce 1930 ve svahu po pravé straně zajímavý, čistě funkcionalistický rodinný dům č. 222/39, který si nechal postavit ředitel Odkolkových pekáren Alexandr Schück.

V přízemí je velká schodišťová hala, v patře pak pokoje, knihovna a kuchyň. Projekt vypracovala dvojice pražských německých architektů židovského původu Ernst Mühlstein (1893-1968) a Victor Fürth (1893-1984), tvůrci mnoha vil či nájemních domů v Praze či obchodního paláce Te-Ta v Jungmannově ulici č. 20.

Oba před rozbitím Československa nacisty uprchli do zahraničí, Fürth nejprve do Anglie, kde svými projekty významně přispěl k poválečné obnově Londýna a stal se členem Královského institutu britských architektů, později se přesunul do USA. Mühlstein emigroval do Austrálie. Odkaz tohoto kdysi slavného pražského ateliéru tak lze vysledovat po celém světě - v americkém Ohiu či Indianě, v australském Melbourne, italské Cortině d´Ampezzo… Všude tady stojí vily, výstavní pavilony či veřejné budovy jednoho z této dvojice.

Vilu v Troji zdědil Schückův syn Arnold, který se v roce 1938 oženil s nejslavnější sochařkou první republiky Mary Duras a který jako žid skončil později v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Jako jediný z celé rodiny přežil. Nicméně majetek mu byl po válce znárodněn. V sedmdesátých letech bydlel ve vile tehdejší komunistický prezident Gustav Husák. Dnes dům slouží jako rezidence Jižní Koreje.

Naproti přes ulici stojí nejvýraznější dům ulice Nad Kazankou č. 230/30. Postavil ho Oldřich Brabec, který za první republiky experimentoval s modernismem a výstředností. I jeho Němci během druhé světové války deportovali do koncentračního tábora a dům se stal sídlem Hitlerjugend. Od 50. let minulého století je v něm mateřská škola.

O kousek dál po pravé straně si v roce 1933 postavili historizující rodinný dům č. 223/31 s barokními a romantizujícími detaily manželé Berta a Antonín Fialovi. Projektanty byli opět Arnošt Mühlstein a Viktor Fürth.

Vedle stojí dva velmi podobné domy v puristickém stylu odkazujícím ke klasicismu (č. 217/27 a 216/29), které si v roce 1928 nechal postavit Ondřej Dlouhý a Vilma Zlatníková. Architektem byl František Brož.

V zahradě naproti přes ulici v č. 200/28 navrhl pro Karla Birnbauma vilku architekt a autor několika nájemních domů v Praze Oldřich Brabec.

O tři parcely dál pak stojí modernistický rodinný dům č. 186/22 z roku 1922, jenž pro ředitele Živnostenské banky Otakara Svobodu navrhl stavitel Karel Herman. Nepřehlédnutelné je rámování oken z režných cihel či pilastry s cihlovými dříky a toskánskými hlavicemi v jednom z nároží.

O další tři zahrady dál po levé straně zaujme o dost starší vila č. 108/16 se secesními detaily od stavitele Václava Burdy, kterou si v roce 1914 postavili Josef a Milada Kubínovi.

A přes ulici o kousek dál je pro změnu zástupce moderny s prvky art deco (č. 187/13), kterou si podle webu Prazdnedomy.cz postavil v roce 1921 majitel Pražské stavební a betonářské společnosti a mecenáš Karel Skorkovský podle projektu architekta Václava Nekvasila.

Skorkovského firma se podílela na stavbě Paláce Lucerna, Paláce Adria, Veletržního paláce, Libeňského a Jiráskova mostu, Masarykových domovů v Krči nebo Nákladového nádraží na Žižkově. Byla rovněž jednou z hlavních firem zabývajících se stavbou československého opevnění. Po roce 1948 společnost znárodnili komunisté.

O kousek vedle nelze přehlédnout robustní barokizující dům č. 190/9, jemuž dominuje sloupový rizalit s dórskými a ionskými hlavicemi a jenž si v roce 1931 na prudkém jižním svahu navrhl sám majitel, stavitel Eduard Viktor. Jeho firma stavěla například ikonický obloukový Bechyňský most, který se ve výšce šedesáti metrů klene přes řeku Lužnici. Komunisté mu majetek zabavili. Dnes je v domě brazilská rezidence.

O mnoho skromnější a nenápadnější je vilka č. 435/3 v sousedství schovaná za vzrostlými borovicemi, kterou si v 60. letech minulého století postavil vlastníma rukama legendární atlet a čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek. Dům si manželé Zátopkovi vystavěli na místě původní zahradní chatky, které přezdívali Santo Puelo.

Naproti přes silnici pak v zahradách mezi domy ční vila (Trojská č. 193/118), již v roce 1923 vyprojektoval na objednávku Družstva pro stavbu učitelských domů v Praze architekt Otakar Novotný (1880-1959), autor kubistických domů na náměstí Miloše Formana na Starém Městě či unikátního vodojemu s majákem na letišti ve Kbelích.

Klidná silnice Nad Kazankou se v těchto místech slévá s dopravně vytíženou Trojskou ulicí, aby po zhruba sto metrech vytvořila trojúhelníkovou křižovatku. Zde ve svažité zahradě po pravé straně stojí funkcionalistická vila č. 224/134 majitele stavební silniční firmy Václava Diviše, postavená v letech 1928-1929 podle projektu významného českého architekta Adolfa Benše (1894-1982).

Poválečný rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze je autorem ve své době mimořádně moderní budovy Elektrických podniků v pražských Holešovicích (1935), silničního mostu v Lokti (1935) či odbavovací haly na ruzyňském letišti (1937).

Ještě než se Trojská ulice prožene kolem vinice sv. Kláry a skvostného barokního zámku ze 2. poloviny 17. století, lze odbočit doprava do uličky Pod Havránkou, která se obloukem zvedá směrem k místní usedlosti Havránka.

Zde si na parcele č. 619/22 nechala v roce 1975 postavit velkorysý rodinný dům slavná režisérka Věra Chytilová. Návrhu se zhostil architekt Emil Přikryl (1945), pracovník věhlasného libereckého ateliéru SIAL, který je podepsaný pod takovými stavbami, jako je skvostný vysílač na Ještědu, obchodní dům Máj v Praze či již zbouraný obchodní dům Ještěd v Liberci.

Cena vily byla na tehdejší dobu astronomická, 1,2 milionu československých korun. Režisérka je vydělala díky zahraničním oceněním.

Kolem zámeckého areálu a hlavního vstupu do zoologické zahrady lze pokračovat do kopce Trojskou ulicí a o kus dále pak prudce zahnout do Nádvorní ulice, kde je vstup do botanické zahrady. A zde v zastrčené uličce stojí několik zajímavých funkcionalistických rodinných domů. Například puristicky čistá Ťoupalíkova vila č. 309/6, kterou v roce 1935 navrhnul architekt Václav Ittner v progresivním funkcionalistickém stylu.