Vily německých magnátů proměnily české město. Pak majitele smetly dějiny

S Jizerskými horami je neodmyslitelně spjato sklářské řemeslo. S Jabloncem, který se rozprostírá o něco níže v podhůří podél Lužické Nisy, zase výroba skleněné bižuterie. Šikovní skláři, šperkaři, majitelé malých i velkých výroben, exportéři i sklářští magnáti z města během několika desítek let vybudovali světoznámé impérium postavené na precizním řemesle, inovacích či odvážném obchodním duchu. A úspěšné podnikání přineslo Jablonci nebývalý rozkvět.

Zrodila se elita, která formovala nejen ekonomiku regionu, ale i jeho tvář. Úspěšní průmyslníci investovali své zisky nejen do výroby, ale i do svých reprezentativních sídel – vil v secesním, historizujícím či funkcionalistickém stylu, které jsou dodnes ozdobou města. K továrníkům se záhy přidali další „vilaři“ - právníci, lékaři, stavitelé…

Jablonec však ovlivnily rovněž společenské pohromy, které někdejší převážně německé město na úpatí Jizerských hor postihly ve 20. století. Nejprve nacisté odvlekli nebo alespoň vyhnali židovské obyvatele, po prohrané válce je pak následovali samotní Němci. Téměř každá zdejší honosná vila tak má za sebou příběh rodiny, kterou zdrtily politické a sociální zlomy…

Ostatně, některé si nyní představíme.

Zajímavý funkcionalistický rodinný dům si nechal kousek od hráze mšenské přehrady v severní části města postavit chirurg jablonecké nemocnice Alfréd Kantor. Téměř půlkilometrová gravitační oblouková hráz byla vybudována z lomového kamene v roce 1909. Kantorův rodinný dům v Palackého ulici č. 3111/26 o třiadvacet let později, v roce 1934.

Projekt vypracoval moravský rodák, architekt Heinrich Kulka (1900-1971), žák a blízký spolupracovník Adolfa Loose. Vliv tohoto slavného autora unikátní Müllerovy vily v pražských Střešovicích se na Kulkově stavbě projevil zejména v uplatnění takzvaného raumplanu, kdy prostor domu není členěn do pater, ale jakýchsi kubusů a jednotlivé místnosti se prolínají v různých výškových úrovních.

Kulka přenesl tento Loosův přístup i k prostorovému plánování na Nový Zéland, kam emigroval nejprve před nacisty a posléze i před komunisty. Na druhé straně planety se stal průkopníkem moderní architektury.

V suterénu jablonecké vily se nacházela soukromá ordinace doktora Kantora, pokoj domovníka, garáž a zázemí domu. V přízemí byla veranda, hala, jídelna a kuchyně. Vyšší patra sloužila jako obytná s ložnicemi a jejich zázemím. Po 2. světové válce se musela rodina vystěhovat a vila byla upravena na bytový dům.

Naproti této vile se svažují Vrchlického sady, na něž navazuje ulice Na Čihadle, potažmo Opletalova, a v ní, jak upozorňuje katalog Národního památkového ústavu, stojí tradicionalisticky pojatá vila č. 3016/43, kterou si nechal postavit jablonecký advokát Eduard Frank se svojí ženou Elisabeth. Autorem návrhu byl zdejší architekt Albert Thamerus.

Vedle pak stojí další tradicionalistická vila č. 3089/41 z roku 1932, kterou si podle projektu významného jabloneckého architekta a stavitele Maxe Dauta (1887-1961) postavil exportér Alois Grünhut.

Max Daut je autorem několika jabloneckých domů. Například bytového domu s obchodním parterem v Podhorské ulici č. 510/5 z roku 1932, který vyprojektoval pro vlastníky sklárny v Lučanech nad Nisou Alfreda a Ludwiga Breitovy. Stavba se zařadila mezi významné příklady moderní architektury v regionu.

Kousek od Grünhutova rodinného domu se ve vedlejší ulici Petra Bezruče po levé straně vypínají další pozoruhodná vila od Maxe Dauta. Dům č. 2900/63 v roce 1928 navrhl pro exportéra jabloneckého zboží Adalberta Brauna a jeho ženu Martu. Na čelní fasádě v úrovni přízemí zaujmou reliéfy ve stylu art deco.

„Při bližším zkoumání ornamentů citlivému pohledu neunikne, že geometrické vzory křížené zde s rostlinným dekorem mají na svém konci tečku. Jako kdyby měly tvořit větu. Zručný arabista v něm rozluštil arabský nápis Egyptská pošta, umělecky zpracovaný ovšem až téměř k nečitelnosti,“ popisuje magistrátní web. Snad se nápis jabloneckému exportérovi zalíbil na exotických egyptských známkách či balících, které dostával.

O něco výše se vrátíme do Palackého ulice, kde po levé straně nachází vila č. 2136/14 postavena v roce 1911 ve stylu geometrické secese. Hmotově velmi členitou stavbu v roce 1925 ještě na úrovni zvýšeného přízemí doplnila dřevěná veranda, později se na ni nastavěla prosklená lodžie.

Důležitou součástí architektonického výrazu domu jsou okna různého tvaru a členění. Na severním průčelí se nachází schodišťový rizalit prosvětlený okny s bohatým leptaným či pískovaným dekorem. Zajímavý je i motiv lodi v úrovni přízemí, který patrně odkazuje na exportní činnost stavebníka domu.

„Vila se zahradou je hodnotným příkladem moderní stavby s prvky geometrické secese. Torzovitost stavebního spisu nám neumožňuje s jistotou určit jejího autora. Vzhledem k následným stavebním úpravám, pozdější přístavbě kurníku a verandy, na kterých se podílel architekt Josef Stracke, se dá předpokládat, že mohl být i jejím tvůrcem,“ popisuje katalog památkového ústavu.

Dále pak řadu rodinných domů uzavírá elegantní neoklasicistní vila č. 2570/10 s přidruženou dílnou ve dvorním traktu, jíž pro majitele firmy Aramis Werke Aloise Krause postavil v roce 1928 architekt Robert Hemmrich (1871-1946). Tento mimořádně produktivní tvůrce projektoval například městské lázně v Jablonci nad Nisou a v Novém Městě pod Smrkem, rozhledny na Černé Studnici, tanvaldském Špičáku, Bramberku a na Prosečském hřebeni.

Přilehlá ulice Antonína Dvořáka prochází kolem Máchova parku, v němž stojí modlitebna evangelikálních baptistů z roku 1907, a pod ním, v Opletalově ulici č. 3102/29, se nachází jeden z největších architektonických skvostů Jablonce - vila lékaře Friedricha Schmelowského.

Při pohledu z chodníku působí nenápadně a stroze. To opačná strana, viditelná z uličky Dr. Randy, naopak nabízí úchvatný obraz jedné z nejhodnotnějších funkcionalistických vil na našem území. V roce 1932 ji navrhla vůdčí osobnost moderní architektury Heinrich Lauterbach (1893-1973) z Vratislavi na území dnešního Polska. Ostatně Lauterbach stojí i za dalším skvostem takzvaného aerodynamického funkcionalismu, Háskovou vilou ve svahu nad nedalekou mšenskou přehradou.

„Heinrich Lauterbach se také významnou měrou podílel na přípravách mezinárodní architektonické výstavby WUWA, kterou v roce 1928 ve Vratislavi uspořádal Svaz německého díla (Deutscher Werkbund). S manželi Schmelowskými se seznámil mezi lety 1930 až 1931 a následně od nich obdržel zakázku na stavbu klidného domu, který by jim poskytl dostatek soukromí,“ upřesňuje projekt Topography of the Modern Movement.

Tvar a charakter moderního domu doktora Schmelowského, který se specializoval na dermatologická onemocnění a působil jako vrchní lékař v místní okresní nemocnici, a jeho manželky Marie připomíná parník (nautický styl), což podtrhují kulatá okénka, zatočené předsazené schody, střecha připomínající palubu, zaoblený tvar obývacího pokoje evokující kýl a tak podobně.

V Opletalově ulici dál, na křižovatce s Větrnou, stojí rozložitá vila č. 2777/19, která „byla postavena pro majitele jedné z největších jabloneckých firem věnujících se bižuterii z kovu a plastických hmot Carla Gewise“, popisují památkáři. Autorem kvalitní ukázky meziválečného neoklasicismu byl výše zmiňovaný architekt Robert Hemmrich.

Na konci svažující se Větrné ulice je další jeho práce - vila Kamila Plischka (Rýnovická č. 1815/19) z roku 1904 v regionálně zabarveném secesním stylu. Bydlela zde Edith Plischke Fleissner, později i Richard Fleissner, oba malíři, členové Oktobergruppe.

Rovnoběžná s Větrnou je ulice 28. října a ta nabízí pětici zajímavých domů: pod č. 2001/35 je výstavná secesní vila se zelenými „okenicemi“ z roku 1908 pasíře Richarda Jahna, v jejíž podobě se odráží vlivy hnutí Arts and Crafts i místní lidové architektury.

Naproti stojí regionalisticky orientovaná secesní vila č. 1895/32 exportéra Conrada Jägera, kterou v roce 1906 navrhl nám známý Robert Hemmrich. Také firmy Jägerovy rodiny se zabývaly především výrobou bižuterie.

O něco výše po pravé straně zaujme honosná neobarokní vila z roku 1905 (28. října č. 1859/29), již si podle Hemmrichova projektu pořídil exportér Franz Hübner. A naproti přes ulici je dvojice takřka identických vil (č. 1970/24 a 1969/22), které stejný architekt navrhl roku 1912 ve stylu geometrické secese pro bratry Jägery - majitele přilehlé továrny na bižuterii.

Do ulice 28. října o několik desítek metrů dál ústí Jugoslávská, která ji propojuje s rovnoběžnou Korejskou ulicí. Na křižovatce těchto dvou silnic stojí dům č. 1885/13 jednoho ze tří synů úspěšného exportéra Eduarda Dresslera, spolumajitele nejproslulejšího jabloneckého exportního domu zaměřeného především na uměleckou krystalerii.

„Členové rodiny patřili k předním jabloneckým občanům a aktivně se účastnili veřejného života. Heinrich Dressler si nechal postavit rodinný dům, který pro něho roku 1905 navrhl architekt Josef Zasche,“ popisuje web Jablonec/Gablonz.

Jablonecký rodák Josef Zasche (1871-1957), absolvent stavebního oddělení průmyslové školy v Liberci a architektury na Akademii výtvarných umění, spolužák slovutného Adolfa Loose a přítel otce moderní české architektury Jana Kotěry, je autorem zajímavých staveb nejen v severních Čechách, ale i v Praze: namátkou vily Karla Wilferta, zvané též Modrý dům v pražských Holešovicích, nájemního domu U tří jezdců na Senovážném náměstí či budovy někdejšího Všeobecného pensijního ústavu na Rašínově nábřeží v Praze, na níž spolupracoval právě s Janem Kotěrou.

Zasche navrhl i naprosto jedinečný kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1901 v západní části Jablonce nad Nisou. Tato stavba podle expertů představuje nejušlechtilejší a slohově nejčistší secesní sakrální stavbu na našem území. Ne-li dokonce v celé Evropě.

Když se Korejskou vrátíme do Rýnovické a zatočíme doleva, narazíme na rozlehlou vilu (Liberecká č. 1077/22) továrníka Antona Preisslera, postavenou v roce 1889 na základě projektu místního architekta a stavitele Gustava Müllera. Vila se vyznačuje abstrahovanou podobou německé neorenesance, oživenou režným zdivem.