Vánoční stromeček

Zelená větvička jako symbol ochranné síly a plodnosti je součástí mnoha lidových obyčejů a tradic.

Záznamy o ozdobených stromcích či větvích pocházejí z různých míst, již ze středověku. V některých částech Německa se například objevují větvičky jedle, které si lidé nosili domů pro štěstí, později je zdobili například marcipánem nebo ořechy. Z 16. století zase pocházejí záznamy o tom, jak se lidé sdružovali kolem stromů ozdobených barevnými papíry, jablky či oplatkami na náměstích nebo v halách cechovních domů.

Nejspíše koncem 17. století se stromky dostávají do domovů šlechticů a bohatších měšťanů, uvádí kniha Evropské vánoce v tradicích evropské kultury Evy Večerkové a Věry Frolcové. Stromek se šíří nejprve v evangelických oblastech, katolické rodiny byly věrnější tradici dávání dárků k betlému či nadílce svatého Mikuláše. Koncem 19. století se pak dostává i do méně movitých rodin, do kostelů či do škol.

Zvyk stavět a zdobit vánoční stromek se do českých zemí rozšířil až v 19. století. Zpočátku šlo o zvyk měšťanský, který se rychle ujal v bohatších rodinách a stal se symbolem společenské prestiže. První známý stromek v Praze ozdobil roku 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich pro své přátele a děti herců. Setkal se s ním totiž v rodném Bavorsku, kde byl tento obyčej rozšířený, uvádí zpravodaj Národního muzea.

Postupně se stromky ozdobené různými dárky, barevnými papírky, stuhami a později i svíčkami šířil mezi pražské německé a české měšťanské rodiny a pak i mezi další společenské vrstvy.

Na venkov se tradice rozšířila až později – vesničané si dlouho vystačili s jednoduše ozdobenými větvemi a stromky se u nich objevily až po první světové válce.

Zdobení stromku pochází z oblasti dnešního Estonka a Lotyšska a z Německa. Zavěšovaly se na něj stuhy, papírové ozdoby, ale i červená jablka nebo oplatky. Na venkově si lidé zdobili větvičky i ozdobami ze slámy či jiných přírodních materiálů, například šípky nebo jeřabinami navlečeným na šňůrku.