Za film ve Varech má jít do vězení. Sebrali mu všechno, co našli ve studiu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mladá dívka Seti nechce nic jiného než zpívat na veřejnosti, jenže to íránský režim zakazuje. Hrdinka se proti tomu vzbouří. Film o odvaze mladých Íránců nazvaný Bezpráví měl v hlavní soutěži karlovarského festivalu tento týden světovou premiéru. V rodné zemi se možná nikdy promítat nebude.

„To, co vám připadá absurdní, je pro nás každodenní chleba,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy jeho režisér Soheil Beiraghi, který byl kvůli Bezpráví doma v nepřítomnosti odsouzen na čtyři roky ve vězení. Minulý týden na instagramu oznámil, že pokuty a trest hrozí také několika hercům a členům štábu. Filmař pro časopis The Hollywood Reporter přesto ve Varech naznačil, že se možná zkusí vrátit. „Mohou si se mnou dělat, co chtějí,“ řekl.

Jak vás napadlo natočit film o íránské dívce, která má zakázáno zpívat?

To bylo jednoduché. Prostě proto, že dívky v Íránu zpívat nesmějí. Tahle obstrukce byla největší inspirací pro to začít točit o tom, co všechno se v mé zemi nesmí. Spousta dívek si prošla podobným příběhem jako Seti. Chtěl jsem, aby byly vyslyšeny.

Seti kvůli zpěvu na veřejnosti musí do vězení. Co se v Íránu děje dívkám, které se dopustí stejného přečinu jako ona?

Nejdřív jim zruší účty na sociálních sítích, takže přijdou o své platformy. Pokud neuposlechnou nařízení a zpívají dál, dostanou pokutu. A jestli je ani to nezastaví, jdou do vězení. Aby se z jejich příběhu poučili ostatní.

Proč vlastně íránské ženy veřejně nemohou zpívat? Seti se na to v úvodu filmu také ptá, ale nedostane jasnou odpověď.

Ženský hlas je z náboženského hlediska islámské komunity v Íránu tabu. Existují různé interpretace svaté knihy, ale většinový výklad zní, že hlas je součástí ženské krásy. Proto je haram, zakázané, aby byl předváděn mužům nebo lidem, kteří nejsou nejbližší příbuzní. Islám tvrdí, že v podstatě nic z ženské krásy by nemělo být odhalováno. Pokud to interpretujete tak, že krásou se bere i něčí hlas, je to zakázáno.

Seti reprezentuje íránskou generaci Z. Myslíte, že se k režimu staví jinak? Třeba oproti vaší generaci mileniálů.

Jistě. Jde o velký rozdíl. My jsme vystrašení. Oni jsou odvážní.

Ve vašem filmu jsou ulice Teheránu plné mladých lidí, kteří podporují Setiin zpěv. Sami také hrají, někdy západní písně. Takhle se projevuje jejich odvaha?

Ano. V roce 2022, když vypuklo hnutí doprovázené sloganem Žena, život, svoboda, bylo vidět, jak moc ho řídili mladí lidé. Projevili nesmírnou odvahu. Podle mě jejich síla spočívá v čistotě, v tom, jak se na brutalitu režimu nebojí reagovat přímo. Říkají mu: Ne. A je vidět, že vláda má z mladých lidí strach.

Mohli mladí lidé v Íránu vidět váš snímek?

Nemohli. Premiéru měl teď tady v Thermalu. Ale malou ukázku jsme zveřejnili na instagramu, takže lidé v Íránu o něm vědí.

Váš kolega Džafar Panahí točil filmy tajně za zataženými závěsy bytu nebo v improvizovaném mobilním studiu a pašoval je přes hranice. Ten váš působí velice nebezpečně, protože vypadá, že vznikal přímo na ulicích Teheránu, před zraky všech.

Pro mě to byla silová hra. Chtěl jsem režimu ukázat, že je pořád o krok za mnou. I když nám všechno zakážete, pořád dokážeme udělat i tak velkou věc jako natočit film. Nikdy nás nedoženete.

Režim vás tedy při natáčení „nedostal”?

Odsoudili mě na čtyři roky.

Takže pokud se vrátíte, půjdete do vězení?

Je to složité. Není to nic, co bych mohl ovlivnit. Ale filmy točit musím, je to má práce. Takže pokud chtějí, mohou si pro mě přijít a zavřít mě.

Jen aby bylo jasno. Natočil jste film a pak vás odsoudili ke čtyřem letům vězení?

V průběhu natáčení se stala spousta věcí, které by bylo složité vysvětlit. Zmíním alespoň jednu. Když byl film ve střižně, vláda se mi ho pokusila zabavit. Sebrali mi všechno, co našli ve studiu. Nevěděli ale, že mám zálohu. Netušili to až do chvíle, kdy bylo oznámeno, že snímek bude uveden na vašem festivalu. Pořád jsme byli o krok napřed.

Co se stalo s protagonisty vašeho filmu?

Také byli odsouzeni. Představitelka hlavní role měla jít do vězení, pak jí trest zmírnili na zákaz sociálních sítí. V podstatě jí zakázali používat telefon. Herečce, která ztvárnila Setiinu maminku, také vyhrožovali vězením. Nakonec musela platit pokutu. Do vězení měl jít i třetí herec, Amir Jadidi.

Každý si své tresty řešil po svém. Všichni se museli rozhodnout, jak s nimi naloží. Každý z nás byl v tu chvíli sám za sebe.

Co to s vámi udělalo?

Pořád jsme tým. Ale když skončí natáčení, nemůžu nikoho nutit, aby byl loajální. Samozřejmě, že mi tady ve Varech zbytek štábu chybí. Ale musím jejich rozhodnutí respektovat.

A nebojíte se o ně? Nemají zničenou pověst? Budou ještě moci točit?

Nemůžeme předvídat, co se bude dít dál. Všichni pracujeme na dalších projektech. Nevíme, co nás čeká teď, poté, co byl film zveřejněn. Musíme počkat na reakci íránské vlády.

V závěru filmu se objevují obrazy, které Seti kreslila. Působí to jako symbol. Ale čeho?

Při každém svém veřejném vystoupení Seti něco kreslí. Ty obrazy se postupně zlepšují. My je ale nikdy nevidíme. Až na konci, když se naší hrdince vrátí hlas. Seti bojuje se systémem. To, co kreslí, je němý anděl bez křídla. Seti ho ztratila v boji. Je to prostě uznání pro všechny, kdo se nebáli využít svůj hlas. Ta kresba slouží jako hrdinčin podpis. Vzpomínka na její vzpouru.