Ruský deník: Svéráz ruského rybolovu. Ota Pavel by čubrněl

Původně jsem chtěl napsat pro můj moskevský ostrůvek pozitivní deviace. Čestné pionýrské. Nechci být neustále negativní. Máma si pak myslí, že žiju někde v lágru. A já jí vrásky přidělávat nemíním. Ale co naplat, Rusko je země příběhů. Občas hororových, občas absurdních, občas šílených.

Nikdy jsem nechápal rybaření. Nikdy jsem rybařit nebyl. Jediné, co o rybaření vím, je, že když strčíte ruku do kalné vody, tak se vám k ní přicucne sakra velký sumec – alespoň to ukazovali na Discovery Channel.

Fascinují mě ruští rybáři. V zimě pozoruji, jak na jezírku naproti domu sedí strejdové na stoličkách, v rukou drží malé pruty a čekají na svou chvíli. Ti zpovykanější rybaří ve stanech. Ale jak mi říkal jeden rybář, prý to není ono. V zimě musíte cítit zimu.

Moskva není vyhlášenou destinací pro rybolov, ale chytit se něco dá. Předloni v našem jezírku plavaly ryby břichem vzhůru. To znamená, že předtím musely plavat v tradiční poloze. Místní rybáři tedy mají šanci na úspěch.

Mě od našeho jezírka odrazuje smrad linoucí se v létě od vody. Ale když se v něm lidi mohou koupat, lov ryb je asi cajk. No co, suši ze supermarketu je taky loterie.

K lidovému rybaření patří samozřejmě chlast. Alespoň v Rusku to platí skoro na sto procent. Filmoví fajnšmekři zajisté znají ruský Svéráz národního rybolovu. Honba za ztraceným drahocenným pitivem, bez kterého rybaření není rybařením, je ústředním tématem snímku takřka dokumentárního rázu.

Jak prohlásil jeden z hrdinů, lovec Kuzmič: „Rekreace s porozuměním. Šestnáct krabic (vodky) je tak akorát.“

S rybolovem a chlastem se nepřekvapivě pojí i jedna z brutálních masových vražd. Osm set kilometrů od Moskvy se dvě party alkoholem posilněných rybářů pohádaly u rybníka. V noci se recidivista Dmitrij Golubjev vydal k tábořišti svých soků. Všechny tři spící ochlasty nemilosrdně ubodal nožem. V roce 2009 byl Golubjev odsouzen k doživotnímu vězení.

Proto mě nadchl nový způsob podnikaní, který se začíná v Rusku objevovat. Po servisu Střízlivý řidič, který rozváží nacamrané šoféry, je tu ruská novinka – Střízlivý rybář.

Na ruském internetu se objevují inzeráty nabízející komfortní rybaření se zaručeným výsledkem. „Nabízím službu střízlivý rybář. Vy chlastáte, já vám chytám rybu. Na místo jedu vaším vozem. Jakákoliv úroveň rybaření: plavaná, přívlač. Lovím na vaše návnady. Cena od 1 000 rublů (cca 370 korun) za den plus oběd,“ láká nejmenovaný nájemný rybář z Permského kraje.

Stejný servis nabízí rybář ze Sovětského okresu v jihoruském Stavropolském kraji. „Vy chlastáte, já rybařím. Cena 1 000 rublů za den,“ lakonicky sděluje zájemcům. Další inzerát zaručuje „střízlivého a veselého kapitána“. A tak dále.

A vlastně se mi to líbí. Je fajn vidět, že Rusko nestojí na místě a pokrok tu kráčí kupředu. Mohou si takový servis dovolit v zahnívající Evropě? Ota Pavel by čubrněl.