Ruský deník: O nevděčných Češích a denacifikaci

„Vy Češi byste nám měli poděkovat, že jsme vám darovali Sudety,“ prohodil ke mně postarší pán. Byl ve studiu jako divák politické talk show. Tento pán se mi snažil vysvětlit, že pouze a jen díky Sovětskému svazu jsme dostali „německé území“. Prý jeho otec podepsal dohodu o předání Sudet Československu.

Marně jsem mu vysvětloval, že ze Sudet pochází má rodina a od nepaměti šlo o území patřící naší zemi. „Jste nevděční,“ opáčil. Pak skončila reklamní přestávka a show se opět rozjela. Pána jsem už nepotkal.

Nevděk za osvobození. Nevděk za záchranu před vpádem Severoatlantické aliance – ano, tak je v Rusku často interpretován srpen 1968. Nevděk za stažení vojsk v roce 1991. Tak si Rusové často vysvětlují obranu českých zájmů před Ruskem. Vrbětice byly explozí nevděčnosti vůči ruskému osvoboditeli.

A pak je tu druhé stádium vnímání reality. Fašisti. Všichni jsou fašisti a nacisti. Denacifikace Ukrajiny není jen ruskému uchu lahodící ospravedlnění agrese proti „bratrskému národu“. Je to maximálně zjednodušené vnímání světa: my jsme osvoboditelé a všichni, kdo s námi nesouhlasí, jsou nacisté.

„Drzé chování J. Justa v ruské televizi nás přinutilo věnovat se tématu negativní role Čechů v dějinách naší země, o které se prakticky nehovořilo v dobách SSSR, aby nebylo zkaleno pozitivní vnímání Čechů. Výjimkou byla záležitost s československými legiemi, které se účastnily občanské války v Rusku. To znamená Češi vraždili ruské občany, na což se dříve nezaměřovala pozornost Rusů. Jakoby taková byla doba. Ale Češi i potom vraždili Rusy. Společně s německými fašisty. Dobrovolně.“ A tak dále.

Tento žvást o mně před osmi lety napsalo Vědecko-výzkumné centrum Východ 21. století. Tehdy mě to pobavilo. Nejlepší mozky a nejostřejší pera no name analytického ústavu napsaly analýzu českého nacismu na základě mých vystoupení v ruských propagandistických show. Řečeno slovy klasika: dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?

V nacistickém bludu ale nežijí jenom obskurní weby ruského internetu. Z obvinění Česka ze spolčení s nacismem a vraždění Rusů, buď přímo nebo zbraněmi vyráběnými pro nacisty, se potichu stává v Rusku mainstream.

„Můžeme jen litovat, že během osvobození Prahy naše země přišla asi o 300 tisíc svých vojáků. Dělali jsme všechno co nejvíc opatrně. Snažili jsme se jim pomoct… Zachovat jejich památky… Ale zřejmě to byla chyba. Zřejmě Češi nejsou schopni projevit vděk těm, kdo je zachránil od okupace! A možná, že to nepovažovali za okupaci. Po pravdě řečeno, dobře se jim žilo pod fašistickým Německem a vyráběli techniku pro Wehrmacht,“ prohlásil s Českem rozkmotřený ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko.

Tento týden Česká republika dodala Ukrajině tanky a obrněné transportéry. V ruských médiích se už mimo jiné objevuje názor, že Češi nejsou správní Slované.

A proč to všechno píšu? Protože Putinova agrese proti Ukrajině ukázala, jak tenká hranice je mezi schizofrenními výkřiky o nacistech a „denacifikací“ ruskými bombardéry.