Hlavní obsah

Ruský deník: Chlast a svízel. Rusové jedou místo Itálie na dovolenou na Krym

Foto: engineervoshkin, Shutterstock.com

Alušta, Krym: Večer na nábřeží.

Reklama

29. 4. 14:05
Článek

23. díl deníku, který přímo z Moskvy píše pro čtenáře Seznam Zpráv český novinář

Několik stovek metrů od Zimního paláce v Petrohradu se objevil pomník Rusku našich dní. Na soklu stojí 8 písmen latinské abecedy. Jsou to první písmena mezinárodních značek, které odešly z Putinova carství kvůli ruské válce proti Ukrajině: Zara, Adidas, McDonald's, Epson, Škoda, TotalEnergies, IKEA, Milky Way.

Autorem instalace má být prokremelský politický marketér a někdejší vůdce prorežimního mládežnického hnutí Naši Artur Omarov (neplést s dagestánským zápasníkem reprezentujícím Česko).

Asi nebude žádná náhoda, že se pomník objevil v centru Petrohradu zrovna v ten den, kdy město měl navštívit Vladimir Putin. Pořadí písmen má také svůj smysl. Tvoří nápis „zamestim“. Nenechte se zmást – pro autora je Š jako S. Asi nenašel logo sankčního Staropramenu.

Zamestim. Čili „nahradíme“. Má to být vizualizace přesvědčení, že Rusko v pohodě přežije bojkot mezinárodních značek. A vlastně i ostrakizaci z 21. století, do něhož se Putinův ruský svět nehodí.

Zamestim bude ale ještě dlouho drhnout a bolet.

V Rusku se blíží květnové svátky. Propaganda je podává jako oslavy pracujících, které vyvrcholí opojením z porážky nacismu Sovětským svazem. A Rusové? Ti jsou rádi, že mají čtyři dny placeného volna. Bude se pít za vítězství ruských zbraní a grilovat v přírodě šašlik.

Naďa byla zvyklá květnové svátky trávit v Itálii. Pracuje v jedné moskevské marketingové firmě a mohla si to dovolit. Před válkou. Letos místo Florencie tráví dovolenou na Krymu.

Naďa pochází z Krymu. Má tam rodiče. Z ukrajinského poloostrova emigrovala ještě jako studentka. Vždycky se považovala za Rusku. S upřímnými slzami v očích vítala anexi Krymu. Pamatuji si její až hystericky nadšený hlas, když mi volala, aby se podělila o své emoce. Mlela cosi o historické spravedlnosti. A byla dost zlitá.

Naďa zetko nenosí. Ale ruskou válku proti Ukrajině podporuje. Ne tak vehementně jako připojení Krymu k Rusku, ale je ráda, že Putin dá Ukrajincům za vyučenou. Stále má trauma z toho, že se musela povinně učit ukrajinštinu – ona, ruský člověk!

Naďa jela na Krym vlakem. To kvůli válce. Na jihu Ruska platí od 24. února omezení pro civilní lety. Týká se to i anektovaného poloostrova, odkud proudí na Ukrajinu ruští vojáci a tanky.

„Už dlouho jsem nic horšího nezažila. Dvacet devět hodin ve vlaku. Ty vagony jsou snad pro nějaké Asiaty. Zejména horní lůžka v kupéčku jsou úzká a malá. Ventilace jako kdyby nebyla. Museli jsme spát s otevřenými dveřmi a okny. Oči jsem zamhouřila sotva na dvě hodiny,“ postěžovala si mi Naďa.

Foto: Igor Zvencom, Shutterstock.com

Interiér typického ruského dálkového vlaku národní železnice RŽD s postelemi na spaní.

Ani chlast jí cestu nezpříjemnil. „Koupila jsem si do vlaku pět plechovek šumivého vína, pak jsem dotankovala v restauračním voze. Pivo tam ale měli teplé. Pila jsem ho, jen abych zahnala žízeň a přežila tu cestu,“ sdělila mi korpulentní čtyřicátnice.

Krym nahradil Rusům Itálii. Kodrcání vlakem nahradilo Rusům letadlo. Rusové si zvyknou, ne že ne.

Zamestim.

Devátý květen Naďa stráví unavená, zpocená a zase přiopilá v rychlíku. Poveze se z okupovaného území do metropole.

Nějak mi jí není líto.

Ruský deník Jiřího Justa

27. díl: Co prozradily Putinovy oči (9. května)

5. díl: Samohana ruskou propagandou (18. března)

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované